Zažíváte určité životní vakuum: jste právě rozešlí nebo dlouhodobě sami a kladete si otázku: Co když se ale pro mě ten pravý (pravá) nenarodil? Co když někteří lidi takové štěstí prostě nemají, nebo jsou takoví, kteří zažijí sice uspokojivý vztah nebo pár vztahů, kterému vládne rozum, u kterého ale v koutku duše cítí, že to není to ono. A láska je celoživotně mine. Je to vůbec možné?

Nikdy žádné štěstí?

Možná si některá z vás řekne: "Mám štěstí jenom na blbce." Nějakému muži zase prolétne hlavou: "Je se mnou opravdu z lásky, nebo jen účelově? Bude to někde a někdy jinak?" Jak to je vlastně na tom světě zařízené? Má opravdu každý člověk na světě minimálně jednoho, nebo dokonce více pravých partnerů? Co když jsem ho už potkala ve třetí třídě, ale vážil tehdy sto kilo, posmíval se mi a vůbec ničím mě neupoutal, spíše naopak? Co když právě tohle byl ale muž mého života a já to tehdy nerozklíčovala? Nebo co když se naopak zamilovávám na lusknutí prstů a mám pocit, že všichni jsou ti praví a se všemi bych hned zakládala rodiny a bořila svůj život od základu? Co když se vedle mě už léta pohybuje ten pravý a já ho sice vidím, ale nevnímám tak, jak by si to osud představoval? Ve vzduchu je prostě hodně "co když" otázek.

Pozor na zákazy v hlavě

Ptám se proto znovu Lucie Mucalové, psychoterapeutky pro děti a dospělé: Je možné, abych toho pravého nikdy nepotkala? "Ano, je to možné, v případě, že si ho zakážu nebo se vnitřně před touto možností zavřu. Čím více se lidé přesvědčují o tom, že je opravdu pravá láska nepotká, tím víc nemusí přijít. Jakmile naprogramuji sebe a naprogramuji i muže kolem sebe, tak se to opravdu může stát. Zablokovaná hlava může opravdu moc ublížit a to, čemu dáváme sílu, se může naplnit."

"Nikdo z nás si lásku v sobě nezakáže jen tak. Vždy je to jen na základě zkušeností. Čím bolavějších a nelehkých chvil, čím více zrady a nedůvěry, tím více se ta víra obnovuje. Proto doporučuji řešit partnerské rány, bolesti, nedůvěru a tak dále. Protože pokud se z každého vztahu nezahojím a jen si starosti táhnu a kupím je, tak se vnitřně a podvědomě mohu chránit před další bolestí a tím pádem nikoho nepotkávám, nikdo zásadní do života nepřichází. Blok může mít i kořeny v dětství," dodává Lucie Mucalová.

Zapojit srdce

Co když člověk tomu opravdu pravému nepřikládá ten zásadní význam, ačkoliv má takovou blízkou duši kousek od sebe? "Stává se to velmi často lidem, u kterých je dominantní rozum. Má takovou sílu, že vlastně ani necítí, co srdce. Tito lidé opakují: A co mám jako cítit? Vždyť je to tak či jinak. Co to znamená spojit se se srdcem? Co je to za blbost? Může jít až o vnitřní boj a stále se cpe na scénu hlava, která neustále vyhodnocuje. Ale u toho pravého to má jít vlastně samo, bez velké rozumové dřiny. Emoce vždy vyhrají! Pokud neumíte z nějakých důvodu pracovat s emocemi, pokud je máte v sobě zavřené, určitě je důležité s nimi pracovat, aby ve vás nebyl kus ledu, co každou možnou opravdovou lásku zmrazí. Pracovat a rozvíjet emoční inteligenci je velmi důležité."

"Toho pravého pozná srdce. Může to znít jako pohádka, ale je tomu tak. Čím více rozumu ve vztahu, tím méně budu tu pravost cítit. Pokud do vztahu nepustím srdce, je to neúplné a pravděpodobně nešťastné. Láska je, nebo není. Není nic mezi tím. Ten pravý nemusí být pan dokonalý nebo paní dokonalá, ale je tu obrovská souhra v mnoha věcech. Není to jen o sexu nebo jen o souhře v komunikaci. Je to kompletní balíček, se kterým se pracuje, který se rozvíjí a proměňuje. Pokud se chci na pravou lásku připravit, tak je potřeba se učit žít šťastný život, vážit si sebe a pravidelně uklízet ve vztahovém nepořádku. Pečovat o sebe, to ale znamená i o svou mysl, aby vysílala to, co si přeji," říká Lucie Mucalová.