Od své premiéry, v úterý 19. května, je k dispozici v iVysílání České televize časosběrný dokumentu Začít znovu režisérky a dokumentaristky Evy Tomanové, která v něm sleduje osmatřicetiletou Moniku a o třináct let mladšího Mirka, sňatkového podvodníka. Už první nebo druhý den natáčení vyrazila sledovaná hrdinka filmovému štábu dech: vychází nečekaně najevo, že po čtyřech měsících vztahu je těhotná a HIV pozitivní. 

Monika už má za sebou rozvod s italským manželem, se kterým má dvě děti, a úspěšný byznys - vlastnila obchod se starožitnostmi v centru Prahy a soukromou mateřskou školku. To vše je ale minulostí. Dokument představuje jejího aktuální partnera u soudu, kde je Mirek obviněný z využití více než patnácti žen, které dohromady připravil o více než milion korun. Eva Tomanová za dokument získala na festivalu Jeden Svět zvláštní cenu poroty. 

O soukromých a intimních věcech se většinou člověk nebaví jen tak na potkání. Pojilo vás s Monikou přátelství už před natáčením dokumentu?

Znali jsme se přes společné známé už několik let předtím, než jsem o filmu vůbec uvažovala. Znala jsem ji ještě v době, když byla vdaná za italského manžela a měla hezký život. Jednou v létě mi zničehonic zavolala, že se hrozně zamilovala, že poznala úžasného chlapa, který má ale problémy s policií, a protože je můj manžel advokát, žádala mě o radu. V jejích očích byl nevinný, za čtrnáct dnů mi ale volala znovu s tím, že zjistila, že má za sebou sňatkové podvody, a nevěděla, co má dělat. K tomu všemu ještě zjistila, že s ním čeká dítě. Povídaly jsme si po telefonu a pak i osobně a vznikl z toho oboustranný nápad, že by to mohl být zajímavý dokument.

Dokument začíná u soudu, kde Mirka odsoudí na šest a půl roku, už těhotná Monika s ním přesto zůstává. Co ji poutá k člověku, který očividně ženy vždy jen využíval?

Pro mě byl velkým spouštěčem k natočení dokumentu moment, kdy jsem měla Mirka nějak vykresleného. Pak ale Monika při těhotenském screeningu zjistila, že je HIV pozitivní a myslí si, že to má od něj. Mirek jde na testy a zjistí se, že je negativní, a on místo toho, aby se s ní kvůli diagnóze rozešel, udělá velké gesto a požádá ji o ruku. Určitě ji k němu poutalo to, že při ní stál. Pak si také myslím, že vychovávala už dvě děti sama a moc dobře si uvědomovala, že dítě potřebuje také tátu. A za třetí tam prostě byla nějaká přitažlivost, zamilovanost.

Ta se ale postupem ztrácí, jak to ostatně váš film dokumentuje, a Monika si moc dobře uvědomuje, kdo Mirek je, a přesto jej po návratu z vězení vezme k sobě. Není to hlavně o strachu být téměř ve čtyřiceti sama s třemi dětmi a se svou diagnózou?

Nemyslím si, že Monika měla strach, že by zůstala sama, nebo že by si nikoho nenašla. Velkým pojítkem pro ni i Mirka byla jejich společná dcera. A také jakási velkorysost brát toho druhého i s jeho chybami.

A to i přesto, že při soudu zazněl lékařský posudek, že má Mirek psychopatické a sociopatické rysy?

Ano. Monika je ale velmi silná žena a to byl i důvod, proč jsem do dokumentu s ní šla, mluví o všem velmi otevřeně. To jde mimo jiné vidět také na vztahu k jejím dvou dětem, se kterými jedná bez příkras. Nemyslím si ale, že by se od něj Monika někdy cítila využívaná nebo zneužívaná. On i přiznává, že to na ni zkoušel, ona ale řekla ne. Samozřejmě je tam vidět nejistota z její strany, jestli to s ní Mirek myslí vážně, a jestli to neudělá znovu. Pak mi ale řekla, že kdyby to s ním nezkusila a on by si našel jinou ženskou, se kterou by mu to klapalo, celý život by si to vyčítala. Což je možná pravda, že si víc vyčítáme věci, které jsme chtěli zkusit a neudělali je, než naopak.

V dokumentu dojde také na hádku mezi Monikou a Mirkem ve vězení a vypadá to, že vztah nadobro skončí.

Jejich vztah procházel turbulencemi, a když vídáte někoho jednou za měsíc a třeba někdy ani to ne, není to jednoduché. Oni spolu navíc byli jen fyzicky čtyři měsíce, tedy od seznámení do doby, než Mirka zavřeli. Když se ve vězení pohádají, Monika říká, že neví, na co vlastně čeká. Neví, co se stane, až se Mirek vrátí z vězení, a v ten moment se rozhodne, že si dá ještě šanci a jde na rande s někým jiným. Cítila se opuštěná a potřebovala něčí zájem a pohlazení. I přesto s ním ale pořád komunikovala, protože ho brala jako otce svého dítěte, kterého ve svém životě chce. Možná i to je pak důvod, proč dává Mirkovi ještě šanci.

V určitý moment přestává Monika péči o domácnost a děti zvládat, cítí se na všechno sama, opuštěná a jde k psychiatrovi. Ukazuje dokument také tíhu života samoživitelky?

Určitě, nebylo to pro ni jednoduché, finančně i psychicky. Krásné ale bylo, když se v určitý moment omlouvala dětem, že se mají špatně, a ty děti se na ni podívaly a řekly: "Maminko, a jak se máme špatně?". Takže se vždy dokázala postarat. Monika předtím úspěšně podnikala, je to velice chytrá ženská, během těch pěti let, kdy jsem ji točila, ale přišlo období, kdy se necítila dobře. Sympatické mi ale na ní je to, že každý svůj problém řešila. Finance si začala organizovat pomocí obálkové metody, a když začala kvůli pocitům strašné samoty a bezvýchodnosti víc pít, jde k psychiatrovi.

Dokumentu se také daří bořit mýtus, že virem HIV se může nakazit jen určitá skupina lidí. Napadlo vás, že by to mohl být problém právě Moniky?

Když Monika v dokumentu oznamuje sestře svou diagnózu, štáb ani já jsme nevěděli, co jí chce říct. Byl to snad první nebo druhý natáčecí den a všichni jsme se přitom zalekli, protože primárně tuto diagnózu nikdo u téměř čtyřicetileté ženy a matky nečeká. Dokonce jde vidět, jak v ten moment zakolísá kamera. Ano, pořád tady panuje stereotyp, že tohle je nemoc jen určité skupiny lidí, ale když jsem dokument diskutovala s lékařem, řekl mi - řekněme si upřímně, kdo někdy nebyl nezodpovědný? I proto Monika chtěla dokument natočit. Chtěla zbořit toto tabu.

Přesto budovat vztah s člověkem, který má psychopatické rysy a vůbec nereflektuje to, co v minulosti ostatním ženám dělal, se nezdá úplně rozumné. Dokázala jste Moničino rozhodnutí pochopit?

Mirek byl pro Moniku fyzicky přitažlivý. Řada žen, se kterými přišel Mirek do styku, říkala, že byl dobrý v posteli, a jedna mi dokonce u soudu řekla, že by ho brala zpátky. Byla a je mezi nimi vzájemná přitažlivost a možná se do toho těžko vžívá, ale Monika říká, že ji s ním bylo úžasně jako nikdy v životě. Kdyby to posuzovala jen hlavou, tak by s ním určitě nebyla. Ale nikdy tam není jen hlava, jsou tam city, srdce, sexuální přitažlivost. A je docela časté, že se zamilujeme do někoho, kdo není pro nás úplně funkční nebo je opakem nějakého rozumového ideálu.

Dalo by se říct, že dokument také ukazuje, že se vyplatí pracovat na vztahu, který se jeví jako rozumově nefunkční a který všechny racionální okolnosti předurčují k zániku?

To je pro mě velká otázka, jak to bude vypadat za několik let. Je třeba i zajímavé, jak se lidé liší v názoru na to jestli to, že se nakonec vezmou, je happy end, nebo ne. Ale právě proto dělám to, co dělám - baví mě točit věci, které vyvolávají diskusi.

Podívejte se na trailer k filmu: