Fandi mámám: Blog pro mámy (nejen) samoživitelky

V roce 2016 rozjely dvě moderátorky a hlavně mámy Žaneta Slámová a Petra Květová Pšeničná dobročinný projekt FANDI MÁMÁM. Jejich cílem bylo pomoci maminkám samoživitelkám a jejich dětem v jejich aktuální tíživé situaci, a to zajištěním materiální pomoci. Chtěly také změnit vnímání postavení samoživitelek ve společnosti tak, aby se na
ně lidé nedívali skrz prsty, ale aby je společnost spíš oceňovala za to, že zvládají péči o své děti samy. Od té doby pomáhají každé tři měsíce dalším maminkám samoživitelkám, a to již nejen materiálně, ale i poradensky.
A protože se všechny mámy, ať jsou samoživitelky, nebo ne, při péči o děti potýkají se stejnými radostmi i starostmi a rády své pocity a zkušenosti sdílejí, čímž si mohou vzájemně pomáhat a motivovat se, rozhodly se Žaneta s Petrou založit blog Fandi mámám. Do něj budou o životě maminek (nejen) samoživitelek psát ony i ostatní mámy, které se na projektu Fandi mámám podílejí. Vítejte na blogu, kde si mámy vzájemně fandí a inspirují se!

My, kteří máme děťátka, kterým to ve škole moc nejde a po celý rok se potýkáme s průměrnými výsledky, víme, co nás v závěru roku čeká. Přesvědčit robátka, že je nutné se do učení opravdu opřít a pokusit se napravit, co jde, bývá nadlidský výkon, tedy já to tak cítím určitě. S dětmi v pubertě je to opravdu velmi náročné období. Již z podstaty věci se proti všemu bouří a všechno odmítají. Je třeba se připravit na věty typu "jsem hloupá/ý, tak co se budu snažit", "co budu potřebovat, to si vygooglím" nebo "to nemá cenu". Vřele doporučuji nedávat si "panáka na nervy", protože by se z nás v tomto období mohl stát alkoholik. Osvědčila se mi dechová cvičení. Ono je to sice trochu legrační, ale protože prodýchávat budeme často a dlouho, máme naději na zlepšení kapacity svých plic. Musíme se také ozbrojit neuvěřitelnou trpělivostí. I když to také není jednoduché - vrátíme se z práce unavení, nejraději bychom zalezli někam do kouta, přitom musíme koukat na nepřátelsky se dívajícího potomka, kterého musíme přesvědčit, že je nutné, aby se vrhl na učení. Je to síla, ale musíme být důslední.

Nastal den D a jde se pro vysvědčení. Většina z nás, rodičů, kteří se dětem po celý školní rok věnuje, ví, co můžeme očekávat. Já už z toho mám osypky teď. ☺ Proto jsme na vše připraveni, a pokud známky na vysvědčení nejsou nic moc, budeme schopni to přestát bez zbytečných negativních emocí, které si musíme ohlídat - žádný křik, nadávky a už vůbec nějaké bití. To opravdu k ničemu nevede. Jen v dítěti zafixujeme vědomí, že škola je jen pro zlost. Je to těžké, ale určitě se mi osvědčilo říci něco ve smyslu: "No, není to ideální, ale příští rok se do toho opřeme a pokusíme se to zlepšit." - Říkám to už několik let.

Moje milé maminky a tatínkové samoživitelé! 

Přeji nám všem klidný a pohodový konec školního roku, vám i dětem přeji nádherné prázdniny plné zážitků a poznávání. O prázdninových zážitcích si napíšeme někdy příště.

Autor: Lucie Martinková