Vrba zapudil Bílkův syndrom. Tohle byla Plzeň

Plzeň - Viktoria Plzeň s Bayernem Mnichov podruhé prohrála, tentokrát 0:1. To je fakt, na kterém se média v hodnocení zápasu Ligy mistrů shodují, ale současně přidávají slova chvály na adresu Viktorie.

Tentokrát se její hráči mohou na sebe podívat do zrcadla beze studu, protože trapnou masku bázlivého klauna hodili do popelnice. Tentokrát už zase byli sami sebou. I proto, že si přestali lhát, píše Luděk Mádl na Aktuálně.cz ve svém glosáři.

Stádečko bojácných ovcí, co se shluklo před Kozáčikovou brankou a útrpně čekalo na to, jestli od kroužících mnichovských vlků přijde pět nebo deset smrtících úderů. Takhle to vypadalo před dvěma týdny v Mnichově.

A v úterý? Urputní berani, co neucuknou a perou se srdnatě se soupeřem, byť zjevně lepším, do posledního dechu, tedy lépe řečeno hvizdu. I ten zdánlivě nereálný bod za remízu se při větším přídělu štěstí urodit mohl. A to ze dvou důvodů:

1) Fantastický Kozáčik polapal neskutečné množství šancí a pustil za záda jediný balon ze 16 projektilů, co na jeho bránu mířily.

2) I Plzeň se díky své aktivitě dokázala dostávat do situací, které se při šťastnějším a přesnějším provedení mohly odměnit gólovou radostí. Třeba Kolářově hlavičce po Horváthově parádním centru opravdu mnoho nechybělo.

Kromě Kozáčika pak zaslouží vyzdvihnout i útočník Tecl, který naznačil, že pro "velký fotbal" opravdu má vlohy i dostatečně silnou morálku. Pro trenéra Vrbu jistě cenný objev.