Podle starostky Jordánové by péče o lidi s postižením měla vypadat jinak, než jak před třiceti lety zamýšleli zakladatelé ústavu.

"Tehdy byla snaha tyto lidi izolovat co nejdál z očí ostatních zdravých," říká. "Lidé tam mají veškerý komfort, ale mají tam režim, ve kterém se nemohou svobodně rozhodovat. Nemohou si vařit, přestože toho jsou schopni, nemohou se rozhodnout, kdy co budou dělat. Když je vidím, jak posedávají na chodbách, smutně hledí před sebe a své problémy řeší alkoholem, je mi z toho ouzko."

Starostka nabízí řešení: vedení ústavu by se mělo snažit, aby lidé v něm žijící se mohli vrátit do běžného života.

"Podle mě by z těch osmi pater ústavní budovy mohla zůstat jen tři - pro ty, kteří skutečně potřebují péči 24 hodin denně," říká starostka. "Ostatní by měli žít v bytech mezi zdravými s pomocí asistenční služby."

Zpátky do života

"Vedení ústavu ale investuje všechny peníze do areálu," říká starostka. V roce 1994 ústav přistavil nákladem 80 milionů novou budovu. V současné době ředitel uvažuje o stavbě další budovy navazující na areál ústavu. Proto se představitelé obce pustili do práce sami.

V roce 2002 získali dotaci na vybudování speciálního chodníku spojujícího ústav s obcí, přebudovali kulturní dům na bezbariérový, stejně tak místní školu. Pro příbuzné, kteří jezdí do ústavu na návštěvy, zrekonstruovali bezbariérově tři pokoje v obecním domě. Tam se mohou ubytovat a trávit čas se svými blízkými.

Obec také sehnala peníze na provozování speciálních autobusových linek o víkendu z ústavu do Opavy.

"Náš ideál je postavit bezbariérové domy pro mladé z naší obce a pro lidi z ústavu," říká starostka a ukazuje územní plán, ve kterém jsou už domky zakreslené.

"Jejich výstavba ale bude stát 50 až 80 milionů, obtížně na to budeme hledat peníze, ale pokusíme se o to. Pomoci lidem, kteří musí být v ústavu jenom proto, že nemají jinou alternativu, považuji teď za to nejdůležitější."