reklama
 
  • Wiki
  • Vraní oko čtyřlisté

Paris quadrifolia
Lidové/další názvy: vranovec čtyřlistý, vlčí oko, čertovo oko, psí jahoda
Čeleď: kýchavicovité, dříve liliovité (triliovité)

Vraní oko čtyřlisté je jednou z těch nejjedovatějších rostlin české přírody. Rostlina má však charakteristický, téměř nezaměnitelný vzhled. Otravy vraním okem čtyřlistým jsou vzácné i kvůli pachu a odporné chuti rostliny. Ačkoli rostlina obsahuje prudké jedy, otravy zpravidla nekončí fatálně, protože se tyto jedy obtížně vstřebávají.
I přes svoji toxicitu se rostlina dříve využívala v lidovém léčitelství, zejména jako ochrana proti nakažlivým nemocem. Rostlina měla údajně pomáhat také proti moru. Dodnes se extrakt vraního oka využívá v homeopatii, například proti bolestem hlavy nebo závratích.

Popis rostliny

Vraní oko čtyřlisté je vytrvalou bylinou s výškou 20 – 40 cm.
Má plazivý, tenký, dlouhý oddenek a přímou lodyhu, která se nevětví. Na jejím vrcholu vytvářejí listy typický čtyřčetný přeslen. Přeslen bývá na rostlině zpravidla jediný, někdy ho může tvořit i pět nebo šest listů. Listy vraního oka jsou přisedlé. Mají široce elipsovitý tvar. Jsou lysé, nápadné síťovitou žilnatinou.
Vraní oko čtyřlisté kvete od dubna do června. Kvete obvykle pouze jediným, většinou čtyřčetným květem. Tím se liší od dalších druhů z čeledi liliovitých, které bývají trojčetné. Někdy se proto řadí do samostatné čeledi triliovitých. Květ vyrůstá na stopce dlouhé několik centimetrů, uprostřed přeslenu listů. Vnější okvětní lístky jsou zelené, vnitřní lístky květu jsou žlutozelené, mají čárkovitý tvar. Plodem vraního oka je kulatá bobule o velikosti asi 1 cm s mnoha semeny. Má tmavě modrou nebo černou barvu, bývá modře ojíněná. Bobuli podpírá několik listenů.

Původ a výskyt

Vraní oko čtyřlisté roste v celém mírném pásu Evropy a Asie. U nás se vyskytuje roztroušeně.
Rostlině se daří zejména v listnatých, případně smíšených lesích. Osídluje také vlhčí křoviny, úhory nebo lužní lesy. Svědčí jí vlhká stanoviště, výživné humózní půdy se spodní vodou.

Otrava vraním okem čtyřlistým

Vraní oko čtyřlisté obsahuje vysoký podíl prudce jedovatých saponinů paristyfninu a paridinu, v lidském těle se štěpí na paridol. Ve složení rostliny najdeme také asparagin, kyselinu citronovou, aminokyseliny, estery aj.
Jedovatý obsah nese celá rostlina, nejvíce toxických saponinů najdeme v oddenku, plodu a semenech.
Otravy vraním okem čtyřlistým jsou jen ojedinělé. Otrava se projevuje žaludečními a střevními potížemi, zvracením, průjmem a bolestmi hlavy. Provází ji i celková slabost, poruchy vidění a zúžené zorničky. Jen výjimečně končí smrtí, protože se toxické látky vraního oka v lidském trávicím traktu jen obtížně vstřebávají.
Otravy jsou zaznamenány zejména u dětí, které bobule vraního oka mohou považovat za borůvky či jiné lesní plody. Většinou je však kvůli nepříjemné chuti vyplivnou. Zvířata rostlinu vůbec nekonzumují.
První pomoc při otravě představuje vyvolání zvracení a výplach žaludku. Neexistuje protilátka. Léčba tak spočívá pouze v podávání živočišného uhlí a udržování základních životních funkcí.

Vraní oko nebo Paridovo jablko?

Latinské jméno rostliny Paris se údajně pojí se synem trojského krále Paridem. Plod vraního oka má být synonymem Paridova jablka, které měl dle mytologie na pověření samotného Dia darovat nejkrásnější ze tří bohyní. Paris nevybral Athénu ani Héru, ale Afrodité, bohyni lásky, která mu za odměnu slíbila lásku nejkrásnější ženy světa. Krásnou Helenu Paris skutečně získal, ale protože šlo o manželku spartského krále, důsledkem byla trojská válka. Možná proto nazývají v Anglii vraní oko bylinou pravé lásky a připisují mu i afrodiziakální vlastnosti.

Související články

reklama
reklama
reklama