Trn mezi růžemi! Škodná! Co vůbec dělá chlap v magazínu pro ženy?! Pojďme to zkusit,  říkejme si, co si o sobě myslíme! Pootevřme si dveře do těch našich mužských a ženských světů!

Jsme stále náročnější? Nebo jsme hůře uzpůsobeni soužití? Nestanou se z nás jednou dva zabarikádované tábory žen a mužů a nebudou snad z jedné do druhé pevnosti chodit jen poslíčci se spermiemi v tekutém dusíku, aby po nás vůbec něco zbylo? Nehrozí mužům dívčí válka?

Proč se tak strašně moc rozvádíme...

... když se notabene tak strašně málo ženíme a vdáváme? Proč se bojíme mít děti  v době, kdy se hlady neumírá? Existuje snad pro člověka důležitější úkol než přivést na svět nějaké ty lidské mravence a pokusit se je řádně vychovat? Ale jak je pro tento svět vychovat? A o koho se budou starat ženy, když moderní maminky z hrůzy ze svých budoucích snach učí své syny praní, žehlení a vaření? 

Pomůžete mi?

Nebudu vám nadbíhat a budu vás možná občas i trochu škádlit . Budu se ptát a budu se chtít taky něco dozvědět. Už jen proto, že tu svoji ideální polovinu taky ještě (nebo spíše už zase) hledám a tak trochu „pobíhám"… A to je pak dobrá rada drahá!

O čem si budeme povídat a na co se budu tázat? To záleží i na vás! Vždyť je tolik záhad! Tak například bych se chtěl zeptat, proč si ženy, které mají kudrnaté vlasy, své krásné lokny žehlí žehličkou, zatímco ty, které mají úhledný rovný účes, si zase své vlásky natáčejí a různě čepýří? A ještě k tomu všechny svorně tvrdí, že se žehlením i natáčením ženský vlas ničí! To mi tedy vysvětlete - jen tak na zahřátí! A příště už to rozjedeme!

PRVNÍ HONZOVA ÚVAHA JE TADY:

Manželství je mrtvé, ať žije manželství!

 Vdávat se a ženit? Nebo žít „na hromádce"? Nebo úplně „singl" a na volné noze? Co je vlastně nejlepší? A co tomu řeknou naše děti? Respektive - chceme je vůbec mít?

Nedávno jsem někde četl zajímavou teorii, při které by se tedy Darwin obrátil v hrobě a kdekterý věřící v Adama a Evu by se otřásl odporem. Lidi prý byli původně koule, které měly dvě hlavy, čtyři ruce a čtyři nohy. A všechno zvládali a všechno stíhali a zkrátka a dobře to fungovalo tak perfektně, až se Bůh naštval a ze závisti ty koule rozdělil napůl. Tak vznikli mužové a ženy.

Otvor + čep = láska!

Za pikantní považuji to, že jediným zásadním rozdílem těch dvou násilně oddělených polovin bylo přidělení jakéhosi čepu, který může tyto dvě poloviny bývalé koule spojovat. Tento čep vyfasovali muži, zatímco ženám byl ponechán otvor více či méně namíru stvořený pro ten čep. Obě pohlaví pak byla svorně obdařena choutkami po spojení do té původní multifunkční a vše perfektně zvládající koule. A těmto choutkám se začalo říkat láska.

A tak si říkám, jestli třeba na téhle teorii něco nebude. Jen si vezměte, jak často si stěžujeme na to, že když pasuje ten čep, nefunguje nic jiného, a když by zase všechno fungovalo a rozuměli bychom si a měli si co říct s tou druhou „polokoulí", zas jako napotvoru nepasuje ten čep. Nebo pasuje, ale my to chceme jinak a ten náš partnerský protějšek zase jinak.

Snad polovina z nás prý vůbec není stvořena pro manželství

Zní to tedy strašlivě, ale tvrdí to vážený švýcarský psychiatr a psycholog Adolf Guggenbühl-Craig. A můžeme tomuto starému panu docentovi spílat a vdávat se a ženit ostošest, než se sami přesvědčíme, že má pravdu. V Česku se dnes rozvádí každé druhé manželství a průměrné manželství trvá 12 let. Déle spolu prostě (průměrně) nevydržíme!

Jak tedy máme postupovat my, kteří pro manželství ustrojeni nejsme? A jak to máme vlastně poznat? Jen tak, že jsme se rozvedli? A co když jsme ustrojeni pro někoho jiného a předtím jsme jen udělali chybu ve výběru? Ale co když uděláme další chybu? Máme tedy žít sami a jen tak si někoho najít na pokec a do postele? Jak se z těchto vztahů budou rodit děti? Budou se vůbec rodit? A jak to zaonačit, když už se nám nějaké to děcko podaří přivést na svět, aby mělo maminku a tatínka? Aby to dítě vidělo, jak vypadá správná rodina, aby se od nás něco naučilo do svého partnerského života…

Lepší je samozřejmě rozvod!

Těm, kteří mi budou tvrdit, že nejlepším řešením je žít spolu „na psí knížku", neb se pak není nutno rozvádět, budu oponovat. Ano, dokud nejsou děti a společný majetek, je to řešení. Ale to je vlastně jen normální „chození", ať už spolu žijete či nikoli. Každý právník i partnerský poradce vám ale řekne, že nejsou komplikovanější spory o děti a majetek, než u lidí, kteří žili „na psí knížku". Pro rozvodové vypořádání platí v případě nedohody pro manžele jasná pravidla. Ta pravidla chrání zájem dětí a zpravidla i toho ekonomicky slabšího ve vztahu. Tím bývá stále ještě mnohem častěji žena. Rozchody lidí žijících „na psí knížku" tedy svoji dramatičností mnohdy předčí rozvodové bitvy a velmi často nekončí spravedlivě.        
 
Co je tedy nejlepší? Jak pro koho, řeknete šalamounsky. Tak co je nejlepší pro vás? Vdávat se či nevdávat? Mít děti či nemít? Nebo si žít zcela na volné noze? Napište mi o tom!