Kamarádka hledala někoho, kdo jí pomůže pročistit domek, který zdědila po babičce, ale necítí se v něm dobře. Říká, že na ni vždycky padne tíseň, když tam přebývá déle než pár hodin. A protože v partě platím za tu "divnou", dostala jsem za úkol najít někoho, kdo se s prostorem popere.

Dostala jsem několik doporučení na Michala Koláře. A protože mě zajímalo, jak vypadá a funguje člověk, který čistí lidské i zvířecí duše a jako nádavkem i obydlí, rovnou jsem ho i vyzpovídala.

Vím, že se zabýváte už léta fyzioterapií, lymfatickými masážemi, kineziologií či One Brain metodou, jak jste se k tomu všemu vůbec dostal?

Přicházelo to postupně. Nejdříve jsem začal na úrovni fyzického těla masážemi svalovými a lymfatickými. Pak jsem začal chodit na přednášky, na kterých jsem se dozvěděl, jakým způsobem funguje naše fyzické tělo, za co všechno jsou zodpovědné správně postavené jednotlivé páteřní obratle a co se v těle děje, když tomu tak není. Tou dobou jsem začal pracovat v regeneračním centru Zlatá rybka u Boženky Netolické, která mi pomohla se nasměrovat na základy čínské medicíny a energetické práce s člověkem. Začal jsem vnímat člověka nejen jako fyzické tělo, které funguje na základě jistých mechanických vztahů tak, jak ho povětšinou vnímá evropská medicína, ale i jako komplex energetických živlů - prvků oheň, voda, země, vítr a kov, které na sebe vzájemně působí. A pak jsem se potkal s metodou One Brain, která mi to celé vnímání člověka ještě obohatila o praktickou práci s psychikou. Metoda ukázala směrem k vyrůstání jedince v rodině, a jakým způsobem ho toto prostředí ovlivňuje a formuje. Takže k terapii konstelačním způsobem byl logicky už jen krůček.

Zdá se, že my lidé jsme dost složití…

Oproti zvířatům určitě.

Takže opravdu pracujete i se zvířaty?

S lidmi, se zvířaty, s domy, byty, zahradami…

Lidi a zvířata ještě dovedu pochopit. Mohou si být podobní. Ale domy, byty a pozemky? Jak se léčí třeba takový depresivní dům?

Úplně stejně jako depresivní lidi se sklony k melancholii a plačtivosti. Jedná se totiž v obou případech o živé bytosti.

Dobře. Pes je živý - může se "léčit". Ale co takový rodinný statek po prababičce, kvůli kterému se otec nepohodl se svou sestrou a jejím manželem a byl z rodiny de facto vyloučen?

Nádherný příklad! Vysvětlím to postupně. Záleží na tom, jak máte definovanou živou bytost. Pro mě je živá bytost všechno okolo nás, co je schopno se podílet na energetické výměně. Všichni jsme zažili, že jsme někam jeli autem a ono začalo v polovině cesty stávkovat. V takovém okamžiku máme dvě možnosti. Buď začít na auto nadávat, nebo s ním začít komunikovat jako s živou bytostí. Stávkovat nezačalo pravděpodobně samo od sebe, ale protože jsme se v něm (nebo k němu) delší dobu nechovali dobře.

Takže stejné je to s domy?

Ano, to samé je s domy a byty, ve kterých bydlíme. Shromažďují a ukládají se tam naše odžité zkušenosti a emoce. Pozitivní i negativní. A každý nechť si sám pro sebe vybere, čeho má ve svém životním prostoru víc. 

Možná jsem vizuální úchyl, říká malířka Léna Brauner číst článek

Kariéra

A jak poznám, co je v bytě shromážděné?

Jednoduše. Podle pocitu, jak se v tom prostoru cítíte.

To je to tak jednoduché?

Jasně. Dejte na svůj vnitřní pocit. Jinak se cítíte, když jste na úřadě, v nemocnici, u lékaře, v divadle na opeře, v krematoriu na pohřbu, v soudní síni, ve vinotéce, v prostoru keltského oppida. Jiný pocit vnímáte z prostoru bývalé katovny na Pankráci a jiný z prostoru bývalého kostela svaté Anny. Ano, jsou to extrémy, nicméně jsou to do jisté míry mantinely, odkud kam. Jak se vlastně doma cítím? A co tam vlastně cítím? A je to vůbec moje? Nebo je to do stěn bytu či rodinného domu zažraný pocit někoho z dřívějších obyvatel?

Takže kumulativní efekt, tak dlouho se ukládá a hromadí emoce v prostoru, až se ucho utrhne?

Nebo přijde nemoc. Nebo cokoli, co nás má za úkol vytrhnout z letargie a něco udělat s tím skladištěm emocí, ve kterém žijeme. A projevit se to může na jakékoli osobě, která žije či žila v tom prostoru. Mám klienta, který před časem prodělal embolii plic. To je vnější pohled na to, co se mu stalo. Ten další, hlubší, důkladnější a poněkud méně lichotivý je, že žije v prostoru, který ho de facto dusí. Ve svých dvaceti se přiženil do rodinného domu manželky. Odešel z dysfunkční rodiny a u manželky našel tchyni, která ho takříkajíc vzala pod křídla. Ale mělo to háček. Dostal, co v původní rodině neměl, ale musel poslouchat. Zplodil a vychoval dvě děti. Teď je v rodinném domě sám s manželkou a rodinní a rodoví kostlivci vylézají na světlo. V tom baráku totiž bylo zvykem poslouchat, vládly v něm ženy. Dům byl postaven krátce po roce 1918 a tenhle program v něm trvá skoro sto let. Není divu, že můj klient miluje hory, krásně se mu v té volnosti dýchá…

Jak vás tak poslouchám, nějak se nemůžu nadechnout…

Jasně, to je právě ten pocit, stav, který z klientova domu vyzařuje. Nedá se tam svobodně dýchat.

Dá se s takovou situací něco dělat?

Ta otázka zní poněkud jinak.

Jak?

A chce ten pán s tím něco dělat?

Dejme tomu, že to bude uvědomělý klient a řekne, že ano…

V tom případě za ním přijedu a na místě za jeho přímé účasti provedu vyčištění toho daného prostoru. Společně skrze terapii provedeme očištění životního prostoru od řekněme problematických energií, které se v tom daném prostoru nastřádaly za dobu od jeho vzniku. Tedy čtyři generace mužů a žen, které tam zanechaly své emocionální otisky, způsoby chování a životní zkušenosti, které odpovídaly jejich úrovni životního poznání.

V tuto chvíli se také nabízí otázka, třeba v případě pronájmu, víš, po kom bydlíš?

Henri Monfort ve své knize říká: "Když vstoupíte do nějakého domu či bytu, cítíte to, co obvykle nazýváme 'atmosférou', náladou: jde o stupeň vibrací toho místa, jenž je výsledkem dobrých či špatných zážitků, které tu byly ponechány. Podle toho se zde cítíte dobře, nebo špatně. Každé obydlí, především ta starobylá, v sobě nashromáždilo všechny vlivy lidí, kteří zde po celé roky žili, dále i emoce a události, ke kterým zde došlo. Atmosféra je naplněna myšlenkovými formami, které mohou být skutečně neblahé, jestliže zde došlo k násilí či dramatickým událostem. Myšlenkové síly ovlivňují naši fyzickou, emoční, mentální a duchovní rovnováhu. Toto místo je nutné očistit, tedy rozpustit tyto myšlenkové síly předtím, než tam budeme žít."

Máte nějaké zajímavé postřehy na závěr?

Mám jednu dlouholetou klientku, právničku, a ta si mě pravidelně zve do své kanceláře na vyčištění sebe i prostoru. Sice dělá jenom občanské právo, ale to úplně stačí. Když jsem byl u ní doma, řekla mi, že si spisy nosí občas domů. Nevěřil jsem, jak takové spisy dokážou zaneřádit prostor, ale je to logické. Je to de facto permanentní energetický zářič toho daného konfliktu.

Na případné dotazy Michal Kolář odpovídá na mailu - [email protected]