Její specialitou je sprint na 100 a 200 metrů, věnuje se ale i vrhu koulí. Na paralympiádě v Riu vybojovala šesté místo v běhu na 200 metrů. Se svou sparing partnerkou Kay Polanovou ale trénuje i na delších tratích, třebav rámci běžeckého závodu seriálu RunTour. 

Zpestření v tréninku

Vytrvalostní běhy jsou nedílnou součástí její přípravy, a tak to brala jako příjemnou výzvu a zpestření v tréninku. "Sprinty jsou rychlé. Je třeba se pořádně soustředit a není čas příliš přemýšlet. Vyžadují sílu, rychlost, výbušnost. Když běžím, cítím se svobodně. Užívám si to. U delších tratí je potřeba vytrvalost a také je třeba si dobře rozmyslet, jak rozvrhnout síly," popisuje Anna, jak se liší strategie před dvěma rozdílnými typy běhů.

"Snažím se běhat denně alespoň pět kilometrů. Skvěle to čistí hlavu," doporučuje sympatická sportovkyně, která vede takto aktivní život už odmalička. Její táta je totiž tenisový trenér. "Odmalička mě i přes můj hendikep vedl k všestrannému sportu. Pohyb mi pomáhá. Zpomaluje atrofii ochablých svalů. Kdybych nesportovala, jsem na tom dneska mnohem hůř," popisuje Anička a zároveň přiznává, že miluje výzvy a každodenní překonávání sama sebe. Jedině to totiž vede k dobrým výsledkům. 

"Jasně, že i mně se někdy nechce. Vždy, když se donutím, mám radost, protože jsem právě udělala něco pro svoje tělo i mysl. Řídím se tím, že neexistuje špatné počasí, existuje pouze špatné oblečení. Na druhou stranu, člověk by měl znát svoje možnosti a umět dobře odpočívat," dodává.

Hendikep jako výhoda

S dětskou mozkovou obrnou se narodila, což je podle jejích slov velká výhoda. "Neznám pocit, jaké je být zdravý, normální. Snažím se jen s jistým omezením kvalitně fugovat. Mladým sportovcům vždycky říkám, ať se snaží svůj hendikep vnímat jako něco, co je dělá jedinečnými, ne jako něco, co je primárně omezuje," popisuje svůj pozitivní přístup. Aniččin příběh sem přiváží Toyota, která dlouhodobě pomáhá hendikepovaným lidem a sportovcům tím, že podporuje a vymýšlí pro ně nové způsoby mobility.

Kromě toho, že je vrcholovou sportovkyní, navíc studuje vysokou školu. Když tedy není na tréninku nebo neleží ve skriptech, najdete ji v kině, divadle, anebo na lezecké stěně. Všechno totiž jde, když se chce.