Tahle rasa má na sobě takové stigma, že jsem během období, kdy ke mně cestovalo kilometr historek ohledně toho, jak šílení tihle psi jsou, sama začala uvažovat nad tím, jestli to rozhodnutí nebyla blbost. 

Anthony Eddard Stark byl vymodlený pes. Psa jsem měla od puberty a těžce jsem trpěla, když jsem se stěhovala do Prahy a věděla, že ho nemůžu vzít s sebou, protože už byl starší a já dělala dvě školy naráz. Jakmile ale to největší martyrium skončilo, okamžitě jsem prohlásila, že chci psa a bylo mi vlastně vcelku jedno jakého, tudíž jsem nejprve cílila na útulek. Zvláštní shodou okolností jsem ale nakonec dospěla k tomu, že budu mít psíčka od své nejlepší kamarádky (jeho mámu jsem několikrát hlídala a tátu znám taky). Čistokrevný jack russell. 

Povím vám, štěňata jsou roztomilá záležitost, ale jack russel štěňata, z těch by se člověk zvencnul, nekecám. První věc, kterou jsem zjistila, když jsem si tu svoji chlupatou kuličku vyzvedla ve dvou a půl měsících bylo, že asi bude v pohodě zvládat auto, což byl základní předpoklad pro mé zvíře. Mimino si při první cestě v autě ublinklo jednou, podruhé a od té doby už nikdy. Přestože občas solidně řežu zatáčky a Stark je řeže taky, jako motorkář ve svém autopelechu!

Velmi rychle jsem také zjistila, že na to, jak byl Stark mladý, byl až neuvěřitelně vyčůraný. Myslím, že tady nastává první problém majitelů russellů - prostě nemáte "koule" vzít štěně za kůži na krku a zatřást s ním, když něco provede. Kolikrát na mě koukal někdo na chodníku jako na vraha, když jsem plísnila toho svého joudu. Včetně mojí mámy, když to viděla poprvé. Pak ale velmi rychle pochopila, stejně jako ten pes. Oni totiž jak jsou chytří, stačí jim málo, pamatují si to. 

Třetí a nejzásadnější věc jsem zjistila, když měl Stark asi tři měsíce. Vzala jsem ho na první testovací koncert. Znáte to, máte mikropsíčka, nechcete ho někde nechávat, tak ho prostě taháte všude s sebou, i na pódium. Jednalo se o akustický koncert Vladivojny, pes spal v pelechu pod mojí židlí, nikdo nechápal. Včetně mě. V ten den se Stark stal hudebním psem. Za poslední čtyři roky téměř není nahrávka, na které by on nebyl přítomen. V rámci turné Vivaldianna byl dokonce i v titulkách, jako road pes. Všichni ho milovali, všichni s ním byli kámoši a všichni ho doteď postrádají, když se lítá ven a já už ho nezvládám brát s sebou. 

Jak jsem psala na začátku, bylo toho hrozně moc, co jsem slyšela na adresu svého psa ještě předtím, než jsem ho vůbec měla. Víte, teď mluvím z osobní zkušenosti, takže to prosím negeneralizujte, ale věřím tomu, že s pevnou rukou a láskou zvládnete skvěle i bez cvičáku (Stark a cvičák = 0) vychovat téměř jakéhokoliv psa. Zeptejte se koho chcete v mém okolí, co si myslí o vycvičenosti mého psa a s hrdostí musím říct, že to nikdo nechápe, včetně mě. 

Ale kdybych měla říct, proč jiní russlové tak magoří, myslím, že je to proto, že s vámi není. Že je zavřený doma. Sami si to představte, sedmileté dítě (na takové úrovni prý jack russelové jsou) doma samotné. Já být v sedmi doma sama, to by byl čurbes jedna radost! A vy se divíte, že vám pes zničí půlku bytu, když s ním jdete třikrát denně jen kolem domu. Ano, já to taky někdy dělám, ale nedělám to každý den a pes je většinu času se mnou, takže i když nemá toho venčení tolik, je aspoň se mnou a spí.

Psi totiž spí 19 až 21 hodin denně, takže když máte pocit, že je třeba ho brutálně venčit každý den dvě hodiny ráno, dvě odpoledne a dvě večer, pak se nedivte, že pes neposedí, protože jste ho navykli na nějaký režim. Když vezmu mého psa na den do lesa, pak dva dny prospí. Stark má každý den jiný program, není to sice úplně ideální stav a já vidím, jak je rád, když je doma v Ostravě s Aldou a má třikrát denně pravidelně vycházky, ale jak říkám, psa můžete naučit všemu, hlavně když je s vámi a jeho smysl života, tedy trávit čas s vámi, je naplněn. 

Češi jsou národ pejskařů, to už vím ze svých cest ven - nikde jsem neviděla tolik psů jako tady. Co mi ale trhá srdce, kolik lidí psa nepustí nikdy z vodítka. Je mi jasné, že chodit se psem bez vodítka téměř všude, jak to mám já, není pro každého, ale co třeba aspoň do parku, kde je volný výběh? Dopřejte jim to. Vy si možná říkáte, jo, ale vždyť on mi uteče, je jak utržený z řetězu! Ta čeština je tak krásná, že vám to sama řekne!

Je přece jasné, že zdrhá, když ho jednou za čas pustíte - pokud je zvyklý být uvázaný, o to víc si to pak chce užít. I ten můj chlupáč, který je za největšího flegmatika v tu chvíli začíná lítat, ňafat, hrát si, prostě je tím psychopsem, za kterého ho všichni mají a já mu to ráda dopřeju, protože není lepší reality show, než se koukat na šťastné a spokojené psy, jak si hrají. 

Na závěr vás poprosím, vybírejte si pejska podle toho, jaké máte možnosti a představu a ne kvůli tomu, jak moc se vám líbí. Dnešní internet vám už dobře poradí, jaké plemeno k sobě vybrat, aby jste byli vy i pejsek spokojení a neskončilo to traumatem a v nejhorším případě útulkem. 

Stark navštívil:

• 2 x festival Sziget - celý týden. Každý účastník festivalu, který měl psa, ale ne s sebou, se za námi chodil mazlit. Škoda že jsme to tenkrát nevyfotili, byly to desítky lidí denně.
• 2 x Drážďany  - měsíc s představením Orfeus s Les Ballet Bubeníček.
• Navštívená divadla - Der Hellerau, Semperoper
• 1 x Oldenburg - Orfeus - Staadsoper Oldenburg
• 1 x dovolená Chorvatsko
• 1 x Berlín - měsíční stáž v kabaretu Wintergarden
• Česká republika - nespočet lomů, výletů, koupání, lesů, kopců
• Mahenovo divadlo, Nová scéna, Gong Ostrava, Palác Akropolis, Malostranská beseda, Fléda, Anděl, O2 aréna, výstaviště Brno, Ostrava ČEZ aréna, Rock for people, Stará aréna Ostrava a mohla bych pokračovat

Zajímá vás, jak se mi povedlo dostat psa do divadla? Samozřejmě že u nás i v Německu do divadel a klubů psi nesmí. To je jedno velké NE. Jenže pak chlupáče propašujete v tašce, ten tam celou dobu spí,  nikdo neví nic a až při odchodu ho všichni zaregistrují. Následuje hromadné roztékání se a následně nenápadné ujištění, zdali pes přijde znovu do zakázaného divadla. Jediné, co jsme ještě nepokořili jsou kostely. To je fakt problém, což upřímně nechápu, pes je taky boží tvor ne? A kolik nepokřtěných leze do kostela? No nic, budu se vztekat zas az příště u dalšího kostela. 

PS: Můj pes je i modelka. Na foceních byl už tolikrát, že to nespočítám. Rozhodně je slavnější než já. Na focení pro Baťu ho museli přemlouvat. Herečka jedna. 

Zničil:

• 1 x kabely od adaptérů - tři měsíce
• 1 x máminy lakovky - čtyři měsíce
• 1 x koupelna - pět měsíců