reklama
 

Sezona je tady: Nejčastější mýty a pověry o houbách

Když stříbrná lžička ve smaženici nezčerná, houby jsou jedlé. Ano nebo ne? 

Foto: Thinkstock

Houby se v české kotlině sbírají od nepaměti a rčení, že co Čech, to houbař, u nás platí bezezbytku. Aspoň jednou ročně vyrazí do lesa přes sedmdesát procent obyvatel Česka, což je světový unikát. 

Jistě, houby se sbírají i v sousedních zemích, ale například v Rusku nebo v Polsku je houbaření považováno spíš za vítanou příležitost přivýdělku, kdežto u nás jde opravdu o zábavu a svým způsobem i o národní sport. Houby sbírali už naši dávní předkové a o tom, zda jsou jedlé či nikoli, se přesvědčovali metodou pokusů a omylů. A jak už to tak u neprobádaných věcí bývá, tajemným účinkům hub se připisovaly nejrůznější mýty a pověry. Některé z nich přetrvaly překvapivě do dnešní doby, ve které jsou přitom houbařské atlasy i mykologické poradny samozřejmostí.                        

Jedovaté houby chutnají odporně

Dost houbařů dodnes věří, že jedlost se nejlépe pozná podle chuti. Houba, která pálí, je automaticky špatná, a tu, která nepálí, můžeme sebrat. Tohle je ale fatální chyba, která stála život spoustu lidí.

Například naše nejjedovatější houba muchomůrka zelená chutná velmi dobře zasyrova i po uvaření, což potvrzuje většina otrávených. Tohle platí pouze (s určitou výhradou) u holubinek - ty ale musíte dobře znát, abyste si toto pravidlo mohli vyzkoušet v praxi. 

Přežívá také pověra, že jedovaté houby nejsou červivé ani okousané od plžů. Jenže plži a hmyz ('červi' jsou larvy bedlobytek) mají úplně jiný metabolismus než lidé a toxiny, které nám škodí, jim nevadí.

Jedy v houbách se zničí vařením. Tohle je také nepravdivý mýtus: nebezpečné jedovaté druhy obsahují termostabilní toxiny, které se varem nezničí. 

Stříbro při kontaktu s jedovatou houbou zčerná. Absolutní nesmysl - žádný ze známých houbových jedů takovou reakci nevyvolává.

Když houba na řezu zmodrá, zčerná nebo změní barvu, je jedovatá. Omyl. Většina jedovatých hub barvu vůbec nemění - naproti tomu velmi chutný hřib kovář, křemenáče nebo kozáci modrají velmi intenzivně.

Vyhýbejte se pestře zbarveným houbám, jsou vždy jedovaté. Tohle platí pouze o relativně neškodné muchomůrce červené, ale například velmi nebezpečně vyhlížející límcovka měděnková je jedlá. Naproti tomu smrtelně jedovaté houby muchomůrka jízlivá nebo pavučinec plyšový vypadají nenápadně a neškodně.                        

Jaké další houbové pověry přežívají?

Jídlo z hub se musí ihned sníst. Houbové pokrmy se nesmí znovu ohřívat, jinak nám bude špatně. Tato zásada se stále traduje, je to ale mýtus: smaženici, polévku i omáčku z hub si můžete klidně znovu ohřát a zkonzumovat. Je ale třeba hotové jídlo uchovávat v chladničce. 

Houby jsou plné těžkých kovů. Je sice pravda, že ve zvýšené míře vstřebávají z půdy těžké kovy i další škodlivé látky, ale pokud nerostou na kontaminované půdě, jsou obavy zbytečné. Navíc houby nikdo z nás nejí denně, takže těžko dojde k nahromadění takových dávek, které by ohrožovaly zdraví.

Určitě jste také slyšeli (nebo to dokonce možná sami praktikujete), že na houby se musí chodit jen brzy ráno. Proč? Houby přece nikam neutečou. Platí sice pravidlo, že kdo dřív přijde, ten dřív sbírá, ale z mykologického hlediska vám nic nebrání jít je hledat kdykoli přes den. Traduje se také, že se houby musí okamžitě po návratu z lesa zpracovat. Nemusí. Platí, že s nimi musíte zacházet stejně jako s masem. Klidně je můžete uložit do chladničky a zpracovat až další den.

Určitě jste také slyšeli, že na houby se nesmí pít alkohol. Po jejich konzumaci si můžete dát klidně pivo nebo víno – pochopitelně s mírou, protože by vám nakonec mohlo být špatně hlavně z nemírného pití. Je pouze pár druhů hub, které se s alkoholem nesnesou, například hřib koloděj a hlavně hnojník inkoustový, který vyvolává reakci podobnou podání antabusu. Ten se používá při léčbě notorických alkoholiků. Nicméně pokud dojde k otravě houbami, alkohol dokáže účinky toxinů zesílit.                                            

Co se hodí vědět

Je pravda, že houby rostou nejvíc po ránu? Není. Rostou pořád a na denní dobu nijak nehledí. Houby můžete sbírat do jakékoli tašky. Tak to opravdu nedělejte, zejména si do lesa neberte igelitku. V té se vám houby spolehlivě zapaří a i v jedlých houbách se začnou vytvářet toxiny. Nejlepší je pochopitelně košík, ale ani ten nenechávejte třeba v kufru auta na sluníčku – houby reagují podobně jako maso, začnou se v nich množit bílkoviny a velmi rychle i nejrůznější nebezpečné bakterie. 

Mám se při otravě houbami napít mléka? V žádném případě. Při zvracení a průjmu, které otrava vyvolává, dochází k úbytku tekutin, proto je důležité pít. Mléko ale ne, protože to není tekutina a v zažívacím traktu se srazí. Žádný vědecký výzkum také nepotvrdil, že by zmírňovalo dopad jedu z hub na organismus. Vždy vyhledejte lékařskou pomoc. Aby vám houbaření dělalo jen radost, sbírejte jen ty druhy hub, které bezpečně znáte, a které mají dostatek znaků pro spolehlivé určení.

Pokud si chcete rozšířit repertoár konzumovaných druhů, nejprve se naučte dobře znát nejen nově sbíraný druh, ale i nejedlé, a zejména jedovaté druhy, které jsou mu podobné.

Vloupání na přehlídkové molo. Pařížskou komičku vykázala až Gigi Hadid | Video: Reuters/AP
reklama
reklama
reklama