Eva L. z Brna si koupila tři roky starý automobil. Sjednala si k němu povinné ručení i havarijní pojištění. O prázdninách se vracela z dovolené. U Plzně se jí stala nehoda. "Auto bylo nepojízdné, ale pak přišly i další problémy," vzpomíná paní Eva.

Nehoda vypadala na první pohled velice děsivě. Paní Eva na dálnici předjížděla kamion, kterému se ve stejný moment uvolnila pneumatika. Ta se stala příčinou čelního nárazu.

"Byla jsem otřesená, to je jasné, ale byla jsem schopna auto zabrzdit, zastavit a z toho auta vystoupit," říká paní Eva, která jako první zavolala Policii ČR, a až teprve pak do své pojišťovny, kde si vyžádala odtah do servisu v rámci sjednaných asistenčních služeb do nejbližšího autorizovaného servisu.

Přišly problémy

Asi po 14 dnech jí volali ze servisu, aby si vyzvedla opravený vůz. Vyrazili jí dech, když jí oznámili, pojišťovna viníka doposud neposlala takzvaný krycí dopis, tedy že opravu bude muset zaplatit ze svého. A pokud nezaplatí, že jí auto nevydají. Také dodali, že musí vrátit náhradní auto, protože její auto je již opravené, takže na náhradní už nemá nárok.

"Znovu jsem si prošla, co jsem dělala při nehodě a měla jsem zato, že jsem nic nepodcenila. Tedy sepsala jsem záznam o dopravní nehodě, který jsem si nechala podepsat řidičem kamionu. Pro jistotu si opsala i SPZ nákladního vozu," vzpomíná paní Eva s dovětkem, že při ohledání všech náležitostí ale zjistila, že nemá zápis o dopravní nehodě, který jí police vzala. Ale jinak viděla zelenou kartu řidiče, mluvila s jeho pojišťovnu, kam zavolala a okamžitě zjistila, že viník nehodu ještě nenahlásil.

"Nevěděla jsem, co mám dělat, a tak jsem se obrátila na pomoc známého, finančního poradce společnosti Partners Jiřího Kubíka. Celá situace byla časově náročná, ale řešení jsme našli. Vůbec prvním krokem bylo co nejrychleji získat od Policie ČR záznam o dopravní nehodě spolu s potvrzením, že viníkem nehody byl jednoznačně řidič kamionu. To jsme pak zaslali do pojišťovny viníka, což bylo dostačující, aby vystavila krycí dopis pro autoservis, kde jsem měla auto," vzpomíná paní Eva.

Zadarmo to nebylo

Jiří Kubík to komentuje takto: "Klientka tomu musela věnovat dva dny dovolené a zaplatit musela i za náhradní auto, než jí vydali to její. A za ty dva dny zaplatila čtyři tisíce korun, což není zrovna málo, když člověk uváží, že na věci nenesla žádnou vinu."

Podle něj se v praxi bohužel stále častěji setkává se situací, kdy sice dojde k sepsání záznamu o dopravní nehodě a viník s poškozeným se na místě takzvaně domluví, ale ve skutečnosti spolupráce viníka s poškozených tím skončí. Viník nehody totiž už neohlásí své pojišťovně vzniklou pojistnou událost.