Návštěva nás okradla. Teď se tváří, že se neznáme
Peníze vládnou světu a pro spoustu lidí je pár korun důležitější než několikaleté přátelství. Když u nás totiž naposledy byli naši kamarádi, odešli i s našimi penězmi.
Peníze vládnou světu a je naprosto šílené, že pro spoustu lidí je pár korun důležitější než několikaleté přátelství. Když u nás totiž naposledy byli naši kamarádi, odešli i s našimi penězmi... A od té doby s námi nemluví.
S Mirkou a Pavlem se znám už od střední školy a o pár let později jsem s nimi seznámila i svého manžela. Často jsme společně jezdili na výlety i dovolené, naše děti si spolu hrály, snad nikdy nechyběli na žádné naší oslavě a celkem pravidelně jsme se navštěvovali.
A až teď, po skoro dvaceti letech přátelství, se ukázalo, že je vlastně vůbec neznáme. Stavili se u nás na kafe stejně jako každých druhý týden - v návštěvách jsme se střídali a i my jsme každých čtrnáct dní chodili k nim. Když totiž odešli, zjistili jsme, že manželovi chybí v peněžence třináct tisíc korun. A peněženku měl v náprsní kapse bundy na věšáku v chodbě, přes kterou se běžně chodí na toaletu.
Netuším, jestli známí přišli už s tím úmyslem se u nás trochu obohatit, ale spíš si myslím, že příležitost dělá zloděje. Když jsme totiž seděli v obýváku a upíjeli kávu, syn se tam chystal na další den do školy a přitom se zeptal manžela, jestli má pro něj ty peníze, které potřebuje na doplacení školného. Manžel odvětil, že ano, že je vybral z bankomatu po cestě domů, a že mu je potom dá.
Nikdo jiný to vzít nemohl
Jenže když mu je potom chtěl doopravdy dát, v peněžence byla pouhá dvoustovka, tisícovky nikde. Nejprve jsme si pomysleli, že už si je vzal syn, nebo že je snad dokonce ukradl, jenže on seděl celou dobu s námi v tom obýváku. A před návštěvou známých je vzít nemohl, protože manžel se vrátil z práce domů až chvíli po jejich příchodu. A nikdo jiný mezitím u nás doma nebyl.
Zkrátka bylo jasné, že peníze museli z peněženky vzít Mirka nebo Pavel. Večer jsme jim pak zkoušeli volat a zeptat se, jestli nedošlo k nějakému, řekněme, omylu, jenže telefon už nám nevzali. Což nám podezření jen potrvdilo, i když jsme nebyli schopní to vůbec pochopit.
Měli jsme za to, že už se známe tak dlouho, že si můžeme říct o jakémkoli problému a že si přece běžně pomáháme. Ale oni neřekli vůbec nic. Dokonce ani nemáme ponětí, zda jsou v nějakých finančních problémech, nebo k čemu vlastně peníze potřebovali.
Poslouchejte rádio Frekvence 1 online ZDE >>
Ani jeden z nich nevydělává moc, mají hypotéku a nějaké půjčky, tak je možné, že se dostali do nějakého průšvihu se splácením, ale kdyby nám o tom řekli, mohli bychom jim peníze přece půjčit, i když sami nemáme zrovna na rozdávání.
Všechno jsou to jen domněnky, nicméně oni opravdu od té doby dělají, jako bychom neexistovali. Telefon nezvedají, sami nevolají, jednou jsem Mirku dokonce zahlédla v supermarketu, ale jakmile mě spatřila, zamířila s košíkem úplně na druhou stranu, aby se se mnou nemusela bavit, a já už jsem ji nenašla.
Nedokážu pochopit, že kvůli třinácti tisícům, což zase není tak obrovská položka, která by měla někomu zachránit život, nás dokázali hodit přes palubu a zapomněli na všechno, co jsme společně prožili a ještě plánovali.
Stalo se vám někdy něco podobného?
Jak byste takovou situaci řešili? A proč myslíte, že se známí naší čtenářky uchýlili k takovému činu? Také jste se někdy setkali s někým, komu byly přednější peníze než přátelé nebo třeba rodina?
Podobné téma bude mimo jiné námětem zítřejšího pořadu Dámský klub na rádiu Frekvence 1, ovšem diskutovat můžete i v komentářích pod článkem.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Nesnáší změny, miluje pořádek: Není to šikana?
Pálím mosty: Po rozchodu mě žádná bývalá už nezajímá
10 jídel pro sexuální zdraví mužů
