Atény jsou velmi zvláštní město, které nemá s jinými evropskými metropolemi mnoho společného. V mnoha ohledech se tu zastavil čas, což v souvislosti s finanční krizí není myšleno úplně jako kompliment. Přesto se tu dají najít místa, díky kterým si řecké hlavní město klidně můžete připsat na must-see seznam.

Jako první si tu budete muset zvyknout na místní roztříštěnost. Centrum je sice relativně malé, ta nejzásadnější místa můžete obejít klidně pěšky, ale jinak tu celkem snadno můžete mít pocit, že je to několik úplně jiných měst a vesnic nalepených na sobě. Což je vlastně velmi správný dojem. 

Atény se rozkládají na poloostrově Attika, takže si chvílemi můžete připadat jako v přímořském letovisku: Přístav Pireus ležící na opačném konci, než je Riviéra, sice spadá do aglomerace Atén, ale zároveň je čtvrtým největším řeckým městem. Když se pak vydáte do někdejšího olympijského městečka, z metra uvidíte i celkem klasická sídliště. 

Ideálním způsobem, jak si Atény užít, je ubytovat se třeba na dva dny (budou bohatě stačit) na místní Riviéře. Taxík nebo autobus vás odtud během deseti minut doveze na metro a za dalších deset jste v centru. Ráno si přitom můžete užít běhání, touto dobou už i koupání a slunění na pláži, večer si dáte drink u bazénu a během dne vyrazíte obhlédnout pár bodů ve městě.

Mimo Riviéru totiž Atény nefungují jako město, jehož neznámými uličkami vás baví se procházet. Pěkná procházka je v maličké čtvrti Anafiotika pod Akropolí, jinak si tu budete chvílemi připadat spíš jako na předměstí Bangkoku. Dobré restaurace či kavárny si vytipujte předem, ať se vám pak nestane, že vyjdete z centra a hodinu budete hledat, kde se najíst, přičemž po hodině skončíte s gyrosem ze stánku. I když ani ten není špatný. Jistotou je hlavní nákupní ulice Ermous a její bezprostřední okolí.

Většina turistů míří nejdřív ze všeho obdivovat architektonické pozůstatky z antiky v Agoře či Akropoli, kde je zároveň skvělý výhled na město. Je to zároveň jediné místo ve městě, kde potkáte tradiční stáda turistů a fronty. Jestli vás to neláká, stejně úžasný, ale klidnější výhled budete mít na kopci Lycavittos. Pěšky dojděte do ulice Ploutarchou, odkud jede lanovka až na vrchol, kde je i příjemná restaurace.

Protikladem k historické akropoli je velmi moderní Acropolis Museum. Nachází se v krásné budově z roku 2007, která je dílem architekta Bernarda Tschumiho. Je krásná nejen zvenčí, ale i zevnitř. Její čistě bílý interiér tisíce let starým vykopávkám děsně sluší. Myslím, že jde o skvělý způsob, jak do muzea přitáhnout i mladé lidi.

Určitě si naplánujte i procházku do Royal Gardens, kde možná potkáte i pár želv, a do přilehlého klasicistního paláce Zappeion, kde se pořádají různé výstavy a kongresy, ale vůbec nejhezčí je, když se tam neděje vůbec nic. Kousek odtud je i aténský parlament a o pár ulic dál je moc hezké Museum of Cycladic Art, kde je kromě stálých (opět historických) expozic až do konce října i výstava slavného čínského umělce Aj Wej-weje (pokud se nedostanete do Atén, zkuste alespoň Prahu - na prostranství před Veletržním palácem je od Aj Wej-weje až do konce srpna vystaveno jeho Dvanáct bronzových hlav zvířat zvěrokruhu).

To je mimochodem jeden z důkazů, že Atény nerezignovaly, nevzdávají se a pokoušejí se stát přinejmenším běžným evropským městem dnešní doby.

Velmi výjimečnou atmosféru tu má ještě pomalu chátrající olympijský park, kde se hry konaly v roce 2004. Většina stadionů je však stále v provozu - ten hlavní slouží jako fotbalový, na plaveckém pořádají kurzy plavání pro děti, funguje třeba i tento krásný velodrom.

Asi víte, že v Aténách se v roce 1896 konaly úplně první olympijské hry v novodobé historii. Konkrétně na monstrózním mramorovém Panathénském stadionu z roku 329 př. n. l., který byste ve zmíněném olympijském městečku hledali marně - leží totiž v centru města, nedaleko Akropole.

Jestli vám ještě zbyde čas a pokud zrovna nebudou stávkovat zaměstnanci dopravního podniku, což se může lehce stát, zajeďte si na jedno odpoledne nebo aspoň na oběd či večeři do už zmíněného přístavu Pireus. Kotví tu spousta plachetnic a je tu jedna tradiční taverna vedle druhé.