Můj spor s matkou: Patří muž do kuchyně?

S matkou vedeme už léta velký spor. Můj muž strašně rád vaří, zatímco já to nesnáším, a ona mi tvrdí, že jakmile ho nebudu vlastnoručně krmit, uteče mi.

Foto: Isifa/Thinkstock

12. 12. 2013

S matkou vedeme už léta velký spor. Můj muž strašně rád vaří, zatímco já to nesnáším, a ona mi tvrdí, že jakmile ho nebudu vlastnoručně krmit, uteče mi. Prý se žena o svého muže musí stoprocentně postarat a nenechávat to na něm. Já jí odpovídám, že starat se musím o děti, ne o muže. Kdo z nás má podle vás pravdu?

Můj muž miluje dobré jídlo a vaření je jeho velký koníček. A tak prostě doma vaří. Vaří každý víkend a někdy i ve všední dny, když má na to čas. Já vařím také, ale jen když je to vyloženě potřeba. Samozřejmě se stává, že je manžel dlouho v práci, nebo je třeba o víkendu unavený, má jiný program a tak dále, a pak vařím já.

Ale k smrti mě to nebaví. A pak je asi logické, že to, co uvaří on, chutná s mými výtvory nesrovnatelně. On mi absolutně nic nevyčítá, naopak ještě lituje, že na pobyt v kuchyni nemá více času.

Vysvětlete to mé matce

Myslím, že to máme doma pěkně rozdělené. Když on uvaří, já potom uklidím kuchyni. Vyžehlím koš prádla a jeho košile, umyju koupelnu a klidně i auto. Rozhodně to není tak, že bych byla líná a nechala se opečovávat. Naše role jsou v podstatě striktně rozdělené, jako tomu bylo zvykem v dobách mládí mé matky, jen on raději uvaří a já zase třeba složím novou skříň.

Všichni mí známí a kamarádky tohle chápou, některé mi závidí, a dokonce rodiče mého manžela si myslí, že by měl doma pomáhat ještě víc. Zato moje matka s tím má obrovský problém.

Pokaždé, když je u nás na návštěvě, a i když jsme my u nich, neodpustí si nějakou jedovatou poznámku, nebo rovnou výchovnou přednášku o tom, jak jsem rozmazlená, že nechápe, jak ze mě mohlo vyrůst tohle, že jsem sobecká, neumím se postarat o rodinu, a na závěr ještě dodá, že i moje mladší sestra je schopnější než já.

Sestra je stejná jako ona

Ta se totiž v přístupu k péči o domácnost a manžela jednoznačně zhlédla právě v matce. A odjakživa bylo jasné, že to tak bude. Já jsem vždycky nesnášela, jak po tátovi odnáší jeho talíře a hrníčky, jak za něj všechno dělá, uklízí mu jeho oblečení do jeho skříně. Táta doma nedělal absolutně nic. Ani trávu na zahradě neposekal.

Matka ho prostě brala jako živitele rodiny, o kterého je třeba se postarat, aby měl chudáček na svůj těžký úděl dostatek sil. A přitom sama chodila do práce a její plat rozhodně nebyl zanedbatelný.

Odmalička jsem tohle kritizovala a odmítala tátův talíř do kuchyně odnést, nechápala jsem, proč my to dělat musíme a on ne. Nešlo mi na rozum, proč si táta neudělá sám ani kafe, a proč si neumí "uvařit" ani míchaná vajíčka.

Poslouchejte rádio Frekvence 1 online ZDE >>

Až o něco později mi došlo, že táta by to všechno snad i rád dělal, ale matka mu k tomu prostě nedala prostor. V těch chvílích se v něm ale samozřejmě probudil chlap, který se raději nechá pohodlně obsluhovat, než aby se s ní o něčem dohadoval.

A teď zkrátka matka nemůže přenést přes srdce, že po světě chodí chlap, který umí skvěle vařit a navíc to dělá rád. A že si ještě k tomu všemu vzal zrovna mě, takovou ignorantku.

Víte, mně by všechny tyhle řeči byly naprosto volné, kdyby je říkal kdokoli jiný. Jenže když vás neustále kritizuje vaše vlastní matka, není vám z toho prostě úplně dobře po těle. Jak jste zvyklí ji odmalička poslouchat, snadno se stane, že těm kecům uvěříte a vážně si začnete myslet, že svůj život nezvládáte, a že pokud s tím něco neuděláte, muž vám skutečně uteče.

Pokud tedy někdo z vás má recept na to, jak matčiny řeči jednou provždy umlčet, nebo si je aspoň nebrat tolik osobně, sem s ním!

Co si o tom myslíte vy?

Souhlasíte s matkou, že muž do kuchyně nepatří a že by se o něj žena měla pořádně starat? Nebo je vám sympatičtější varianta, kdy manžel doma vaří, když ho to baví? A co kdyby ho to nebavilo? Měl by přece jen ženu v kuchyni alespoň někdy vystřídat?

Tohle téma bude mimo jiné námětem zítřejšího pořadu Dámský klub na rádiu Frekvence 1.