Když jsem se ve svém okolí ptala, na co by se chtěli zeptat Marka Daniela, často jsem slyšela 'kdo to je'? V okamžiku, kdy jsem vyslovila Tonda Blaník přišla uznání typu: "Jo, tak to je fakt dobrý slizoun. Toho sledujeme!"

Co na takovou proslulost Tondy říká Markovo ego?

To víš, že mě to někdy štve. Občas zjistím, že lidé právě neznají ani moje občanské jméno. A přes postavu Blaníka mají občas pocit, že se mnou můžou mluvit dost, abych tak řekl, přisprostle, po hospodsku. Také v tom často hraje roli opilost fanoušků Kanceláře Blaník. Ale z drtivé většiny jsou ta setkání příjemná.

Jak se ti hraje postava 'novodobého Jánošíka, co bohatým bere a na chudé sere'?

Hraje se mi dobře, jen je po určité době znát ten hnůj, kterým se Blaník brodí, a to se dotýká jak mě, tak mého okolí. Postavu jsme prostě stvořili podle prvního scénáře Roberta Geislera a společných nápadů s režisérem Najbrtem. Samozřejmě jako u drtivé většiny děl Marka Najbrta, jsme vycházeli z přirozeného projevu. Tím chci říct, že charakter Blaníka je opravdu tvořen tím, co je psáno ve scénářích, které byly inspirovány samozřejmě i odposlechy Janouška s Bémem.

Znáš ty osobně nějakého lobbistu, nebo odkud bereš inspiraci?

Ne, osobně žádného lobbistu neznám. Inspiruju se v totálním hovadství a nechutné loajalitě, pokud jde o prachy, které jsou vidět v současném dění dost často. Stačí se zaměřit na nějakou kauzu a pozorovat, jak jsou ti nosorožci vytrvalí a jak to všechno ustojí. Ale Blaník v tom má ještě určitou lehkost, která ho činí zábavným.

Jak se seriál posunul od doby vzniku po současnost? Kdo koho oslovil?

Podle mě je posun v tom, že u poslední série nebyl v mých očích žádný díl slabý. A to i když v počátku natáčení série byla doslova okurková sezóna na kauzy. Série začala po novém roce a nic se dlouho nedělo. Přesto se nám povedly dobré díly. Ale zdůrazňuji, že jde o můj pohled. Za to všem našim scénáristům a dramaturgům takto veřejně posílám hubičku. V počátku zrodu Kanceláře Blaník mě oslovil Marek Najbrt a Robert Geisler, že mají společně s Benjaminem Tučkem chuť vyjadřovat se k politickému dění u nás. Vše pak producentsky zaštítil Milan Kuchynka. Já nabídku přijal, což byl podnět k psaní prvního scénáře, který jsme jako pilot bez nároků na honorář natočili a pověsili na YouTube.

Jak vznikalo herecké obsazení? Znali jste se dobře dopředu s Halkou Třešňákovou a Michalem Daleckým?

To už opravdu nevím, jak se upeklo další obsazení. Asi to byly nápady Kateřiny Oujezdské a Marka Najbrta. Michala jsem neznal skoro vůbec. S Halkou se známe od devadesátých let, kdy jsme byli společně na kurzu Pierra Bilanda u Ctibora Turby v Nečtinách. Tam jsme se učili intenzivně, jak zacházet s výrazovými maskami. Nikdy jsme ale spolu v divadle nedělali. Po letech, kdy jsem si vzal svou ženu, jsem zjistil, že jsou kamarádky, a že spolu dělají výtvarně-divadelní projekty. Nicméně pracovně jsme se s Halkou potkali až v Blaníku.

Jak moc můžeš zasahovat do scénáře a do jaké míry improvizuješ?

Seriál není improvizovaný. Má pevný text, který se pečlivě, někdy až v pěti verzích, připravuje. Uvnitř jednotlivých scén se někdy improvizuje, ale tak, jako i v jiných projektech. Snažím se chodit na scénáristické schůzky a přispívám spíš nápady, bonmoty do Tondových úst. Například, jak jsi zmínila Jánošíka, tak to byl můj nápad a jsem na něj patřičně hrdý. Taková moudrost ti hlavou neproletí každý den. V Blaníku se může každý ve skupině vyjádřit ke scénáři, poskytnout nápad, nebo napsat scénář. Moje příspěvky jsou však zanedbatelné.

Probíhají na Streamu podobné schvalovací projekce jednotlivých dílů, jako je tomu například v České televizi?

Neprobíhají. Jinak bychom to, myslím, nedělali. Pouze producent Kuchynka společně s právníkem hlídají, kam až můžeme zajít.

Právník coby nepostradatelný člen štábu, to není úplně obvyklá záležitost. Proběhly někdy nějaké žaloby?

Žaloby žádné nebyly, nebo o nich nevím. Osobně jsem měl dvě příhody, ke kterým bych se už nerad vracel.

Na čem všem v současné době pracuješ?

Dodělal jsem s Bohdanem Slámou film Bába z ledu, dotočili jsme již zmiňovanou čtvrtou sérii Blaníka, hodně cestuju s divadlem a s pořadem Na stojáka a pomaloučku se připravuju na seriály Soudce A.K. II a Svět pod hlavou, které budu točit na podzim. A také jsem konečně dodělal, po rekonstrukci z roku 2014, náš byt!

Co pro tebe jako pro herce znamená divadlo, co film a co televize? Dlouhá léta jsi byl v divadelním angažmá. Vyhovuje ti svoboda "volné nohy"?

Všechno to pro mě znamená mou práci. Nechtěl bych se pouštět do toho, co z toho mám nejraději, protože to vlastně nevím. Taky záleží na konkrétní práci. Trochu mi chybí, už ani nevím, po kolika letech na volné noze, to potkávání se v divadelním klubu a ta dlouhodobá sounáležitost s jedním souborem, jak tomu bylo v Brně v HaDivadle. Trochu jsem to ještě pak zažil s partičkou v Komedii pod vedením Pařízka a Jařaba, kde jsem měl tu čest a radost pracovat asi dva a půl roku, než tento opravdu výjimečný soubor zanikl. Jo, to mi chybí... Takhle na volné noze ta práce skončí a jede se dál a člověk zas postupně přestoupí do jiné party. No ale zase, kdybych byl zaměstnaný, tak bych si stýskal po té nezávislosti. Jinak je to ale opravdu o tom, jaká ta práce je: Když získáš velkou roli u filmu, nebo v seriálu, je to i samozřejmě víc peněz, což ti zase umožní na nějakou dobu zaopatřit rodinu a vrátit se zas k divadlu, jehož průměrné dvouměsíční nazkušování není placené většinou vůbec, nebo za to dostaneš částku, která je naprosto směšná. Ale já si nestěžuju. Mám štěstí na práci.

V televizním cyklu České století jsi ztvárnil Václava Havla. Myslím si, že bylo už jen hrdinství tu roli přijmout. Váhal jsi dlouho? Jak moc ti dala zabrat a jaké jsi měl z ní ty sám pocity bez ohledu na to, co říkali ostatní?

Robert Sedláček se nejdřív ozval, jestli to chci dělat a já nevěděl a pak se půl roku nikdo neozýval, tak jsem myslel, že to asi nedopadlo a vlastně jsem byl rád, no a pak se zas ozval a já řekl jo. Role Havla mi dala velmi zabrat. Hodně poctivě jsem se na ni připravoval. Studoval jsem materiály, hlavně ty soukromějšího charakteru, protože jsem potřeboval hrát Havla především ve chvílích, kdy nejsou zapnuté kamery. Poslouchal jsem nahrávky ze setkání OF s komoušema a spousta dalšího. Samozřejmě byly i chvíle, kdy jsem se hroutil... Ty vole, to nedám... První den natáčení jsem byl totálně našprtaný a nacucaný vším možným - made in Havel. Přišel jsem na natáčení a hups, začalo to, první den a hned zostra s Františkem Němcem. A hraju a nikdo se nesměje, nikdo ze mě nemá prdel, tak jsem byl štastný. Spadl mi obří šutr ze srdce. No a pak už jsem si to začal užívat. Já tomu dal nejvíc, co jsem mohl dokázat. To je vše. Ale ještě jsem se na to moc nedíval. Ještě je brzo.

Hrál jsi v několika reklamách. Jak ji vnímáš? Řešíš, na jaký produkt či služby je, s kým ji děláš, nebo neřešíš nic a bereš ji jako takovou slušnou finanční injekci?

Přesně jsi to popsala už v otázce. Řeším, na co to je, za kolik to je a jestli je to pro mě adekvátní, a tedy to beru jako dobrou injekci. A když je to třeba vyloženě zábavná reklama, tak z toho mám i radost.

Zmínil jsi svou ženu. Kde jste se potkali a jak moc tě pak rodina změnila?

Myslím, že v základu jsem furt stejný. Jen jsem samozřejmě zodpovědnější za více lidí. Ženu Míšu jsem potkal ve smíchovském přístavu. Pořídil jsem si tam loď a Míšu jsem tam potkal na návštěvě u kamaráda. Od té doby jsme se začali občas vídat, až jednoho dne...

Tvoje žena je z podobné profese. Bereš to jako výhodu nebo nevýhodu?

Žena mě obléká do Blaníka, protože je to naprosto jemná a skvělá kostýmní výtvarnice. Z téhle spolupráce vyplývá, že je to výhoda v tom, že to dělá dobře a nevýhoda v tom, že po mně chce, abych se jí pracovně věnoval v domácím prostředí, což mi není úplně příjemné, i když je to vlastně výhoda. A jak to bude a půjde dál, uvidíme, doteď žena byla na mateřské dovolené.

Co ti do života děti přinesly, a co ti "vzaly"?

Je neuvěřitelné koukat na ně, jak se ti částečně podobají, jak tě bezprostředně mají rády, jak objevují věci, jak poprvé zažívají věci, jak si vrní, jak rostou... Je ale pravda, že bych některým svým volnočasovým aktivitám rád věnoval víc času, ale tu zář dětí, když se tetelí štěstím a láskou k tobě, bych za to nevyměnil.

Býváš s rodinou hodně nebo jsi spíš, jak říká Bolek Polívka, 'ambulantní tatínek'?

Myslím, že na to, že jsem poslední dva roky poměrně hodně pracovně vytížený, jsem s rodinou dost. Ne vždy, ale většinu času se mi daří držet pracovní program tak, abych doma byl.

Co spolu rádi děláte? Co si u vás žádá společný čas táty a dcery a co čas táty a syna?

Rádi chodíme na procházky, nebo do kina. Snažím se s oběma dělat všelicos. Dcerka je teď úplně uhranutá z koníků, tak za nima občas vyrážíme na Vysočinu. Teď se doma připravujeme na nového kamaráda. Budeme mít totiž papouška, tak děti trénujou u klece s plyšovým Arou. Ale my budeme mít papoušíčka šedokřídlého a na podzim pak ještě jednoho.

Jsi na volné noze v oboru, který je dost nevyzpytatelný. Je v současné době těžké uživit rodinu a nemít permanentní nervy, jestli bude nebo nebude práce?

Teď je to dobré, jde to. Práce je dost. Když všechno klapne, tak mám co dělat v podstatě do zimy 2017. Ale i krizi jsem si vyzkoušel a až zase přijde, tak nebudu překvapený.

S Josefem Poláškem, Pavlem Liškou a Tomášem Matonohou jste bývali silná čtyřka. Scházíte se spolu ještě nějak pravidelně a při jaké příležitosti?

Asi nejvíc se potkáváme pracovně. S Lišákem hrajeme hodně Commedii dell'arte, i více dnů po sobě, tak se i v hospůdce pomějeme. A letos už budeme mít druhý ročník srazu naší třídy z JAMU. Lišák chce naši bývalou partičku z HaDivadla dát zas dohromady na jeviště, tak uvidíme, co z toho vzejde. Přál bych nám to. Moc.

Všichni jste se stali v průběhu mnoha let otci, nejezdíte na takové ty tatínkovské pobyty s dětmi, o kterých by maminky dětí neměly znát žádné podrobnosti?

Myslím, že kluci s rodinama takhle jezdí. Já pravidelně vyrážím s brněnskou, trochu jinou, ale též HaDivadlu příbuznou partou do Řecka.

Co všechno v životě potřebuješ k tomu, aby ses cítil spokojený a šťastný?

Potřebuju, aby mě moji blízcí měli rádi a neštval jsem je. A abych dobře spal, to pak můžu dělat vše ostatní, co mám rád.