Kristýnka byla hezká. Taková živá panenka. Alespoň mně se tahle malá, drobná a skladná tintítka moc líbí. Štíhlounká kudrnatá černovláska s malým, ale výrazným obličejíkem a uhrančivýma tmavohnědýma očima. Jen pár sotva po-střehnutelných vrásek kolem těch očí ji usvědčovalo z toho, že je již dospělou ženou.

A bylo to tak, jak to má být. Obsluhovala mne v menší karlínské hospůdce, kde se občas scházím s jedním redaktorským kolegou, líbila se mi, řekl jsem jí, že se mi líbí a navrhl, jestli bych ji mohl pozvat na pivo někam, kde ho nebude muset sama roznášet. Řekla, že sice pivo nepije, ale pozvat že ji mohu. Tak jsem ji pozval.

Šlo to jak po másle

Takhle má vypadat lov. „Žádný dlouhý sraní," řekl by můj napohled zcela nenápadný a tuctový soused, u kterého se střídají zástupy žen. Ty ženy mi občas svými výkřiky, které dokáží prostoupit i silné staroměstské zdi, lezou pěkně na nervy. Nebo jinak. Ženské vzdychání za zdí mne vzruší spolehlivěji než pornofilm na plazmě přímo přede mnou.

Ovšem orgastické výkřiky cizích žen především v období, kdy člověk „svoji ženu" teprve hledá, a tedy „svůj sex" nemá v přímém dosahu a někdy ani na obzoru, považuji za kruté omezování osobní svobody.

Teď jsem však byl spokojen. Jen tak si popíjet pivo, pokuřovat a pozorovat si čerstvě ulovenou hezounkou mini ženu je moc fajn činnost. Kristýnka z odstupu několika metrů působila jako učenka prvního ročníku, a to nejen pro svoji dívčí postavičku, ale i proto, že si nepočínala s obvyklou profesionalitou servírek. Talíře i půllitry nosila raději jen po dvou. Hned první večer jsme šli k ní.

Kristýnčin něco jako domov

Potichu mne zavedla do dětského pokoje, kde spali dva malí a úplně stejní klučinové. Docela mne to dojalo. Vlastně rodinka. Jediné, co na mne působilo rušivě, byl všudypřítomný nepořádek. Nejsem žádný přecitlivělý pořádkumilovník. Dobře vím, jaký binec umějí nadělat děti. Sám si ve svém hnízdě umím udělat ve chvíli, kdy píšu něco důležitého a nemám čas, taky slušnej chlívek - nestelu, házím věci na zem, a dokonce se v krajních polohách z časoúsporných důvodů umím najíst několikrát i ze stejného talíře, aniž bych ho umyl.

Ovšem minimálně v okamžiku, kdy přichází návštěva, je nádobí umyté a byt uklizený. Pokud tedy ta návštěva nepřijde neočekávaně… Ale Kristýnka musela očekávat návštěvu, když si mě s takovou samozřejmostí přivedla „na kafe". Předtím, než nalila vodu do konvice, musela vyjmout ze dřezu plného špinavého nádobí vrchní hrnec. Přetékající odpadkový koš již celkem slušně zapáchal, a to jsem jako kuřák čichově jen velmi málo aktivní. Plusem bylo, že se mohlo kouřit. Plusem bylo i to, že byl po ruce fernet.

Mírný zápach nakonec převoněla káva. Měl jsem vyzkoušeno z jiné štace, že fernet a káva jsou úžasnou kombinací vhodnou k nezávaznému klábosení, které není vlastně nic jiného než přípravou k milování, jeho oddalováním a těšením se. Jen tak se povalovat v pohodlném křesle, udělat si tu správnou náladičku, a pak se do toho pustit.

Ale my jsme přešli z kuchyně do obývacího pokoje, kde jsme se jen tak povalovali v křeslech a klábosili a těšili se. Pak odešla Kristýnka do koupelny. Vrátila se v trochu zašmudlaném župánku, ale hezky heřmánkově voněla. Byla řada na mně.

Noc se sexy šmudlou

Jak už jsem konstatoval, nejsem úklidový maniak, ale v Kristýnčině koupelně jsem dostal chuť ze všeho nejdřív vzít kartáč a písek a všechno vydrbat. Rychle jsem se osprchoval a raději se moc nerozhlížel. Když jsem se vrátil z koupelny, byla rozložena sedací souprava.

Kristýnka měla vlahá ústa, její heřmánkem vonící tělo umělo být chvíli vláčné a přizpůsobivé, chvíli nezkrotné a despotické. Úplně a přesně tak, jak se mi to líbí. Navíc patřila k těm ženám, které umějí prospět sebevědomí každého muže několika nepředstíranými orgasmy. Jak si při této příležitosti nevzpomenout na šumavského robota…

„Neodcházej," řekla mi

Poslechl jsem, ale nemohl usnout. Dostal jsem hlad a masochisticky jsem si vybavoval doprovodné programy z mé někdejší, trochu podobné „fernetové štace", kdy se před fernetem a kávou smažily řízky a k fernetu a kávě podávaly domácí dortíky, štrúdl a podobné dobroty. Slyšel jsem, jak mi kručí v břiše.

Kristýnka už ovšem spala s hlavou položenou na mém rameni. Než jsem usnul, nařídil jsem si buzení na mobilu, abych vypadl dřív, než se kluci probudí, vědom si doporučení, že seznámení dětí s případným novým partnerem by se nemělo uspěchat, natož odehrát formou ranního šoku.

Kristýnčina maminka zasahuje

V noci mne probudil dotek dětské ruky.
„Ahoj strejdo, ale to nejsi ty," řekl mi dětský hlásek. V nočním šeru jsem zaregistroval jen dva páry ubíhajících bosých dětských nožek a zaslechl spláchnutí záchodu.
Současně se zvoněním mobilu se ozvalo zazvonění domovního zvonku.
„To bude máti," řekla Kristýnka klidně. „Obleč se, udělám ti kafe." Vstala, vzala si župan a počkala, až se obleču. Zvonek se ozval znovu. Nebylo úniku.
Byl jsem představen postarší a nepříliš povedeně namalované dámě, které pod rozepnutým pláštěm vykukovala zástěrka servírky i s konzumačními lístky, a vyzván k tomu, abych zůstal a dal si s oběma v kuchyni kávu.
Řekl bych, že každá normální maminka by své dceři alespoň naoko vynadala, že nemá umyté nádobí. Tahle maminka však stejně jako její dcera se stoickým klidem jen znovu odňala největší špinavý hrnec z hromady ve dřezu, aby mohla natočit vodu do konvice.
„Ty nejdeš do práce?" dala si matka ruku v bok a zapálila si cigaretu.
„Zavolala jsem tam, že kluci mají teplotu," lhala Kristýnka.
„Vyhodí tě, říkám ti to furt!"
„A kdo jim tam pude škrabat brambory, pinglovat a ještě uklízet. To ji nemůžete poslat do práce?" obrátila se na mne matka s absurdní otázkou.
„Ale já nevím, že má jít do práce!" bránil jsem se.
„Aha, a proč vy nejste v práci?" obořila se na mne maminka.
„Já nemám pevnou pracovní dobu."
„No to si můžete s Kristýnou podat ruce! A co teda děláte?"
Maminka zalila tři šálky se zručností zkušené servírky.
„Novinařinu."
„Ve kterejch novinách?"
„V různých, jsem na volný noze."
„A kolik si vyděláte?"
„Tak asi jako slušně kradoucí pingl," snažil jsem se co nejvíce přiblížit světu této ženy, „v sezoně, v lepší restauraci, třeba na Staromáku," dodal jsem ještě a trochu jsem se zalekl, jestli jsem ji neurazil. Účinek byl však opačný.
„Hm," řekla celkem uznale. Teprve teď si mne prohlédla. A celkem s respektem.
Do kuchyně trochu nesměle nakoukli dva navlas stejní klučinové se školními brašnami na zádech.
„Tak pojďte dát mamince pusu a ty jdi do práce, já kluky vyzvednu a vezmu je po škole k sobě."
Všiml jsem si, že kluci se liší jenom tím, že jednomu z nich vykukuje v sandálcích palec dírou v ponožce.
„A seber si to prádlo, visí ti to tam už tejden," ukázala maminka Kristýnce směrem k balkonu. „A vyžehli něco, kluci už nemají co na sebe!"
„Ale no jo," odpověděla trochu podrážděně Kristýnka.
Jen co se za maminkou zavřely dveře, nalila Kristýnka dva panáky ferneta.
„Ty nepůjdeš do tý práce?" zeptal jsem se.
„Já jsem myslela, že budeš mít radost."
„A co když o tu práci přijdeš?"
„Takovou najdu vždycky."
„Tak půjdu pracovat alespoň já," řekl jsem rezolutně, byť docela nerad, protože jsem si dost dobře dokázal představit proležený a promilovaný den. Musím jít příkladem. „Přijdeš večer?" zeptala se. Přikývl jsem.

Zpátky v upatlaném hnízdě lásky

Když jsem po osmé hodině večer přicházel ke karlínskému činžáku, všiml jsem si, že na balkoně ve čtvrtém patře visí stále totéž prádlo. Kristýnka mne přivítala už (či spíše stále ještě) ve svém ošmudlaném župánku. Usmívala se a trochu se motala.

Opilá žena je roztomilá, pokud si ji chlap opije sám. Jinak je to děs. Ve dřezu přibyla pánev se zbytkem míchaných vajíček. Vedle přetékajícího odpadkového koše stála igelitka, ze které vykukovala prázdná lahev ferneta a další lahev od laciného vína.
„Přinesl jsi něco k pití?" pokukovala po mé tašce.
„Něco jo," vyložil jsem na upatlaný igelitový ubrus litrovku ferneta, tonik, plechovku s oříšky a dvě čokolády pro kluky. Kristýnce zasvítily oči.

Foto: Žena

Dávám sbohem ušmudlané lásce

V ten moment se ve mně cosi zlomilo. „Kristýnko, tohle je jen oplátka za ten včerejšek, já se dneska nezdržím. Ahoj." Otočil jsem se na podpatku a rychle vyšel z bytu. Ještě na schodech jsem zvažoval, jestli se nemám vrátit. Vybavilo se mi Kristýnčino dokonalé tělíčko a všechno to, co by bylo možné s tím tělíčkem opět podniknout.

Bylo mi divně. Schod po schodu jsem přemýšlel o tom, co jsem si kdysi přečetl v kapitole o líných ženách. Pan primář Plzák měl zase pravdu. Ty ženy nejsou líné povídat si při kávě či ještě lépe při sklence. Ty ženy nejsou líné v posteli, to už vůbec ne. Ta lenost se projevuje „pouze" nechutí k práci a neschopností vést domácnost. Uvařeno, uklizeno. Tento stav, s větší či menší pravidelností dosahovaný v domácnosti každé „normální" ženy, ať už je to intelektuálka nebo rozená hospodyňka, by byl s Kristýnkou jen v oblasti sci-fi.

Ve třiceti už nikoho nepředěláte. Bylo mi líto zanedbaných kluků. Utekl jsem nejspíše kvůli nim. Je to zbabělost, nebo zodpovědnost? Co by se stalo, kdybych neutekl? Vzal bych je na fotbal, nakoupil jim kopačky a nové ponožky. Kristýnce bych uklidil byt. Chtěl bych, aby si dodělala maturitu a našla lepší práci. Nechtěl bych, abychom denně pili alkohol. Vyhodil bych ulepený igelitový ubrus a nakoupil prostírání. Z lednice bych vyházel zbytky nazelenalých salámů a uvařil bych pořádné jídlo. Ráno bych klukům udělal slušné svačiny do školy.

Mám rád děti. Kluci by si na mne zvykli a já na ně. Už by neříkali: „Strejdo, ale to nejseš ty." Třeba si jednou najdou pořádné ženské, které se o ně budou starat. Vždyť těch je drtivá většina. Alespoň já jsem se doposud s kategorií líné ženy nesetkal.Po cestě k tramvajové zastávce jsem se otočil. Mezi tepláčky, tričky, ponožkami a dámskými kalhotkami jsem na balkoně ve čtvrtém patře zahlédl nehybnou siluetu drobné ženské postavy.

Zajímají vás další Honzovy "nevěsty"?

Nebo jinak...Líbí se vám Honzovy příspěvky, které jste už četly na našich stránkách? Jste nadšené jeho zápletkami a komentáři na ženy, na jejich (ne)pochopitelný svět? Pak by vás měla zajímat kniha Jana Zlatohlávka s názvem "Hledám štíhlou ženu". Tu si můžete objednat přímo u autora na adrese [email protected], který vám ji rád zašle i s věnováním.

Vstoupit do galerie | 21 Velká galerie podzimní těhotenské módy: Podívejte se!

Vstoupit do galerie | 21 Beauty tipy - i v zimě krásná

  Video Mohlo by Vás také zajímat:

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal | Video: Michaela Lišková