Když zaútočí krize středního věku, tak...
Podle prvních ohlasů z řad žen - čtenářek už tuším, že právě ženy bude možná o to víc zajímat, jak muži prožívají ,,své dny"...", říká autor Patrik Hartl, z jehož knihy vám přinášíme ukázku.
Chcete se příjemně pobavit a zasmát? Pak se začtěte do úryvku z knihy, kterou po přečtení doporučují např. Milan Lasica, Eva Holubová, Jiří Menzel.
Román vypráví s vtipným nadhledem příběh čtyř kamarádů, kteří si dvacet let po maturitě položí otázku, jestli žijí opravdu tak, jak chtěli, když jim bylo osmnáct. A protože si musí přiznat, že by sami ze sebe nejspíš byli zklamaní, pokusí se to změnit.
Milan Lasica o knize po přečtení napsal: „Túto knižku som prečítal na dúšok. Je napísaná ľahkým perom o vážnych veciach." Jiří Menzel se ke kladnému hodnocení přidává: „Patrikova knížka je lehké čtení o těžkém životě dnešních třicátníků. Sledoval jsem vtipně propletené osudy Prvoka, Šampóna, Tečky i Karla a upřímně jsem se bavil autorovou ironií, se kterou popisuje jejich hmyzí snažení." Knihu čtenářům doporučuje i Eva Holubová.
Tady je malá ukázka:
Když Karel dorazil do práce, hlava už ho bolela jak střep. Poprosil sekretářku o prášek proti bolesti a vzbudil ve firemních kancelářích pořádný rozruch. Žádný ze zaměstnanců ho totiž ještě nikdy neviděl přijít v takovém stavu.
Jakmile ho zahlédl společník, zděsil se.
„Proboha, cos dělal?"
Karel jen mávnul rukou. Společník ho ale následoval do kanceláře.
„Máš připravenou tu prezentaci?"
Karel se svalil do křesla.
„Ne."
„Jak to, že ne?"
„Prostě nemám. Myslel jsem, že to dodělám ráno, ale jak vidíš, jsem rád, že vůbec žiju."
Na společníkovi bylo vidět, že mu tečou nervy.
„Proboha, uvědomuješ si, o kolik jde peněz?!"
Karel ho ale neposlouchal. Momentálně se jen snažil přežít.
„Prosím tě, nech mě chvíli."
Společník na něj zaraženě koukal a pak pochopil, že bude lepší ho poslechnout.
„Fajn. Doufám, že víš, co děláš. Budu na tebe čekat v zasedačce."
Karel po jeho odchodu zavřel oči. Pořád musel myslet na to, jak mu Klára řekla, že už se nedokáže k ničemu odhodlat. A že je jinej, než když se seznámili. Měla pravdu? Proč jí vlastně nedal pár facek hned, když ji včera přistihl nahou v tom tričku? Proč nic neudělal? Neznal na to odpověď. Nakonec ale raději nechal přemýšlení a šel na záchod. Od té doby, co se probudil, mu bylo pořád zle.
Zavřel se v kabince a zkusil se vyzvracet. Nešlo to. A tak nad mísou chvíli jen zhluboka dýchal, zatímco uslyšel, jak na záchod přišli dva mladí ajťáci. Stoupli si k pisoárům a společně se smáli.
„Teda ten ji má jak z praku!"
„Já si ani neuměl představit, že by se takovej suchar moh někdy ztřískat."
„Třeba se ožral kvůli prodeji těch akcií."
„No jo. To je možný."
„Stejně je škoda, že se na ten Google nevykašlal a nezkusil to zvládnout sám."
„To jo. Ale na to musíš mít koule. A ty se našemu Kájovi od tý doby, co to tu zakládal, asi už dost scvrkly."
„To teda rozhodně."
Ajťáci spláchli, krátce si umyli ruce a Karel vylezl z kabinky teprve v okamžiku, kdy už byli pryč. Vůbec neměl pochyby o tom, že mluvili o něm.
Některá rozhodnutí člověk v životě dělá kvůli tomu, že chce, a jiná čistě z racionálních důvodů.
Karel v tom neviděl žádný rozpor. A když ho společník opakovaně přesvědčoval, že prodej části akcií Googlu by byl právě teď ideálně načasovaný, nakonec musel uznat, že má pravdu. I když se mu do toho nechtělo. Teď se ale zamyslel nad tím, jaká rozhodnutí v poslední době vlastně udělal proto, že opravdu chtěl. Ale i když se snažil vzpomínat sebevíc, nenapadlo ho nic jiného, než to, že si koupil sběratelskou sérii Coppolova Kmotra.
Všechna ostatní rozhodnutí udělal proto, že musel.
Nebo proto, že bylo rozumné je udělat. Například si koupil squashovou raketu, aby zhubnul při nějakém pohybu. Nebo pro Kláru k narozeninám objednal dovolenou na Havaji, přestože nesnášel volno a byl bez práce nervózní. Nebo taky souhlasil s prodejem akcií Googlu, protože to kromě astronomické částky peněz mělo firmě přinést i zásadní strategické výhody. A to přece bohatě vyváží fakt, že o svých nápadech už nebude rozhodovat sám. Nebo ne?
Možná měla Klára pravdu, když mu řekla, že už totálně vyhořel. Když mu bylo šestnáct, nejspíš by takhle neuvažoval.
Ještě chvíli stál před zrcadlem a přemýšlel o tom, když na záchodové dveře zaťukala sekretářka.
„Pane Koubo, jste tam?"
Probralo ho to z úvah.
„Ano?"
Sekretářka dál mluvila přes dveře.
„Už jsou tu ti lidi z Googlu. Pan ředitel mě poslal, abych vás našla. Máte prý co nejrychleji přijít."
„Jo. Omluvte mě, že jsem tam hned."
Sekretářka odešla a on si prohlédl své začínající šediny v zrcadle.
Jestli měla Klára pravdu, měl by se pokusit se sebou něco udělat. Dřív, než se z něj stane úplnej sráč. Vzpomněl si na včerejší noc se Šampónem, Tečkou a Prvokem. A najednou dostal pocit, že hra, která mu včera připadala jen jako výplod ulítlého opileckého fantazírování, může mít přece jen nějaký smysl.
Vytáhl z kapsy telefon, zapnul na něm kameru a odložil ho na umyvadlo proti sobě. A pak se postupně celý vysvlékl do naha.
Oblek s košilí a prádlem odložil na topení, sebral mobil a vyšel odhodlaně na chodbu.
Obchodní jednání za Google vedla Američanka Priscilla Lisa Bancroft. Zatímco většina lidí v Googlu byla v duchu pověstně liberální firemní kultury velice příjemná a uvolněná, Priscilla byla protivná jak osina v prdeli. Jako by její kolegové kreativci moc dobře věděli, že pro ně při jednáních vyškrábe nejlepší pozice. Priscilla vyrůstala v protestantské rodině provinční smetánky v Alabamě a odmalička ambiciózně dřela, aby se dostala na Harvard, který absolvovala se zvláštním vyznamenáním. Byla produktem asketického drilu a usmívala se jen u zubaře, když jí roztáhl pusu kleštěmi.
Když Karel procházel nahý firemní chodbou k zasedačce, zaměstnanci byli totálně paralyzováni úžasem. Ajťáci na něj hleděli s otevřenou pusou, sekretářka vysypala sušenky, kterými cupitala občerstvit Priscillu, a slečny z propagačního dostaly takový šok, že to jejich mentální kapacita vůbec nezpracovala do obvyklého chichotání. Jen znehybněly a civěly na Karla, zatímco jeden z Ajťáků výstižně vyjádřil svůj údiv tichým vydechnutím.
„Ty krávo..."
To ale ještě nebylo nic proti reakci Priscilly Lisy.
Vzhledem k tomu, že Priscilla viděla obnažený penis naposledy v roce 1987, způsobil jí příchod nahého Karla do zasedačky totiž opravdu fatální šok. Karlův společník zrovna prezentoval dlouhodobou strategii firmy, když Karel vešel, postavil svůj nahrávající mobil na stůl a představil se, jako by se nic nedělo. Jakmile ho společník uviděl, nedokázal už ani dokončit načaté slovo. Karel ale klidně přišel ke členům delegace Googlu a každému z nich nabídl ruku na pozdrav.
„How do you do?"
Jakmile Priscilla uviděla jeho bimbající přirození pod tlustým chlupatým břichem, v prvním okamžiku jen přestala dýchat, což nebylo ještě tak zlé. Horší ale bylo, že když Karel natáhl s úsměvem ruku i k ní, ucítila, jak se jí spustil kardiostimulátor. A to bylo to poslední, na co si ten den pamatovala.
Kniha je určena pro všechny, kteří se rádi při čtení zasmějí. A zdaleka není jen pro muže, jak by se možná podle pohlaví čtveřice hlavních hrdinů mohlo zdát. „Krize středního věku totiž na pohlaví jaksi nebere ohled. A podle prvních ohlasů z řad žen - čtenářek už tuším, že právě ženy bude možná o to víc zajímat, jak muži prožívají „své dny"...", říká autor Patrik Hartl.
PRVOK, ŠAMPÓN, TEČKA a KAREL zakoupíte na www.kosmas.cz.
