Jan Zlatohlávek říká: Ženy jsou lepší druh...
… než muži, samozřejmě. A ano, občas si z žen dělám legraci, a taky to od nich občas schytám. Ale ty, které vědí, že „co se zlobívá, to se rádo mívá", mi s důvěrou píší a já si toho velmi považuji.
… než muži, samozřejmě. A ano, občas si z žen dělám legraci, a taky to od nich občas schytám. Ale ty, které vědí, že „co se zlobívá, to se rádo mívá", mi s důvěrou píší a já si toho velmi považuji. A čtu neuvěřitelné příběhy a říkám si… ale to bych jen zopakoval název článku.
Hodně reakcí nyní dostávám na svůj povídkový román Hledám štíhlou ženu. A zjišťuji, že kotrmelce a nejrůznější peripetie na poli seznamování a hledání životního partnera nezažívají jen muži, ale i ženy. Někdy jsou jejich zážitky až drastické a já se při jejich čtení až trochu stydím, že jsem muž…
Drahé rande
Říkejme jí Hanka, té čtenářce, která mi napsala o svém nejdražším rande. Její kavalír byl velmi vkusně oblečen a choval se až starosvětsky dokonale. Vybral drahou restauraci na pražské Malé Straně, dostavil se včas a s rudou růží, byl pozorný a zábavný a v žádném případě nehodlal slevovat ani za svých, ani z Hančiných gurmánských požadavků. Pilo se výborné víno a Hanka si po několikeré vypité sklence už dokázala představit, že by tento krásný večer nemuselo zůstat jen u té opulentní večeře. Někdy kolem desáté se kavalír usmál, omluvil se a odešel na toaletu.
Když se nevrátil ani po čtvrthodině, začala mít Hanka strach, jestli se mu neudělalo špatně. Požádala obsluhujícího číšníka, zda by se na toaletu nepodíval. Když se číšník vrátil a sdělil, že se na toaletě nikdo nenachází, udělalo se špatně Hance. Na úhradu večeře padl její měsíční kulturní rozpočet, ale to bylo nakonec to poslední, z čeho jí bylo zle. Tak mi to alespoň napsala. „Jak mám po téhle zkušenosti jít na další rande? Na rande se přece chodí s radostným očekáváním! A já z toho mám hrůzu! Jestli potkám ještě jednoho takového „kavalíra", tak budu radši do smrti sama."
Empatický sympaťák
Tak nazvala svého ctitele další čtenářka. Její líčení zajímavého setkání se zcela speciálním mužským druhem vůbec nepostrádalo smysl pro humor. On byl prostě - pan dokonalý. „Pochop," napsala mi ona mladá žena, „že ženská celkem snadno nepodlehne žvatlalovi, který vypráví o svých hrdinských činech, ubrečenci, který si hodiny stěžuje na bývalou manželku, nebo někomu, kdo bez požehnání maminky nejde ani do kina.
Jenže jak nepohlednout hezkému chlapovi, který je ÚPLNĚ AKORÁT, který nežvatlá, ale ptá se a zajímá se, který věnuje neustálou nevtíravou péči tomu, aby mi nebyla zima nebo horko, abych neměla hlad nebo žízeň, který mne jeden den vezme do divadla, a pak zase na tenis, a u té hry si dává velmi dobrý pozor, aby mi nedával těžké míče, abych si dobře zahrála. Tohle jsem nikdy nezažila a asi už nikdy nezažiju." K happyendu však nedošlo. Ten hezký, pozorný a empatický chlapík, který se v internetovém inzerátu prohlásil za rozvedeného, se stejně pozorně věnoval své manželce a dvěma malým dětem. Toho si má milá čtenářka všimla, když potkala v nákupním centru rodinku, jejíž hlavou byla jí tak dobře známá tvář.
Horrory a tragédie
Výše uvedené příběhy tedy jistě nejsou pro jejich aktérky ničím extra milým, ale můžeme spolu s nimi doufat, že se stanou spíše úsměvnou epizodou v jejich životě a že se najdou chlapi, na kterých si obě ženy spraví chuť i náhled na tu mužskou verbež. Jsou však příběhy, ze kterých si netroufám citovat, příběhy o ženách, které ve prospěch své lásky obětovali svůj majetek, které pracně oddlužily muže, který jim pak sběhl k nejlepší kamarádce, které v nejlepší víře a lásce otěhotněly s chlapem, který měl těhotnou manželku a další těhotnou milenku, které nakonec zůstaly samy se svými dětmi. A našly v sobě sílu budovat znovu, nahazovat, štukovat, obkládat, malovat, vychovávat děti, vydělávat peníze a přitom studovat vysoké školy.
Takových příběhů dostávám desítky, a když na ně reaguji slovem obdivu a povzbuzení, připadám si jako mravenec před pyramidou. A mám obavu, aby se našlo dost rozumných, zodpovědných, pracovitých a láskyplných chlapů, aby i tyto ženy mohly na své velmi smutné příběhy pozapomenout.
Co si o tom myslíte vy? Kdo je lepší druh, muži, nebo ženy? Nebo je to jen velmi hloupá otázka? I hloupá otázka může přinést moudré odpovědi! Napište mi o tom do diskuze!
