Ale jo. Někdy ten emotikon sedne jako zadek na hrnec. Ovšem jen NĚKDY! A vůbec - máte rády emotikony? Neznáte? Přece smajlíky!

Smajlík sice taky není ryze české slovo, ale už víme, o čem bude řeč. Já smajlíky rád nemám. Někdy jsou mi až odporní. Tedy v případě, kdy jich na mne někdo vysype celý pytel…

100.000 smajlíků za rok!

Dal jsem si práci a spočítal smajlíky, které dostanu za jeden den. Ten den jsem dostal 63 e-mailů, především od mých knižních čtenářů a čtenářek (to je běžná dávka), a napočítal v nich přes 270 smajlíků. I když drtivě převažovali ti usměvaví, trochu jsem se vyděsil, a to především, když jsem si spočítal,  že za rok mi těch potvor proběhne před očima kolem 100.000! Hrůza!

Nevím, jestli je to jen tím, že už jsem "starej". Pravda je, že za mých mladých let si kluci a holky psávali básničky a desetistránkové dopisy. Rukou! Teď si většina lidí vezme tištěnou či elektronickou pohlednici s předtištěným přáním v narozeninám, svátku či Vánocům, doplní podpis a … smajlíka! Nebo se hned a rovnou všem pošle stejná esemeska, která se někde opíše, a přidá podpis a … smajlík! A když už se má někomu projevit mimořádná náklonnost a individuální péče, pošle se mu odkaz na "něco" na youtube, facebooku či jiné galerii "genialit". Já takových odkazů a příloh s "genialitami", které prý musím vidět a číst, dostávám denně kolem stovky. A jen mažu a mažu.

Nevím, zda se smajlíky vracíme do dětství, do doby různých doplňovaček, kdy jsme místo slov kreslili obrázky. To jsme ale ještě moc psát neuměli… Teď už umíme! Uznávám, že popsat své emoce není tak úplně jednoduchá věc. A přimět kohosi ke smíchu, či alespoň k pousmání, neřku-li jej dojmout, to je těžký úkol i pro profesionálního psavce. Přesto mi přijde, že deformace úspornou esemeskovou, e-mailovou a chatovou komunikací prošpikovanou emotikony dosahuje již obludných rozměrů. Znám lidi, kteří už nenapíšou pořádnou větu. Nejhorší je, že to nejsou žádní pitomci. Z jejich usměvavých a žertovně pomrkávajících smajlíků je mi nejčastěji … smutno…

TBBSKSPNJI

Nedělám to často a rád, ale při této příležitosti si musím ukrást úžasný výraz od spisovatele Pavla Torcha. Prostě to vystihl geniálně, to, co prožívá člověk, který smajlíky nenávidí, ale už už, smajlíkově zahrnut od všech a všemi, by to skoro udělal. Nějakého toho smajlíka. A tak zahrnut smajlíky od svých čtenářek a čtenářů a lásek a kamarádů a dětí se stále častěji dostávám do situace, kdy mám děsivý pocit, že se už snad i ode mne tak nějak všeobecně očekává, že do svého textu nějakého toho smajlíka vložím, že neodolám a že tam nějakou tu potvoru prostě prásknu. A právě pro tuto situaci používá Pavel Torch půvabný a všeobsažný výraz, který vkládá místo smejlíku. Ten výraz zní: TBBSKSPNJI (Tady by byl smajlík, kdybych si přitom nepřipadal jako idiot).

"Hele, víš,  jak to myslim!"

Tuhle větu fakt miluju. Když mi ji někdo řekne, připadám si jako jelito. A ten smajlík je pro mne něco malinko na ten způsob. K vyjádření pocitů se nehledají správná slova, hledají se jen … správní smajlíci! Aby bylo jako jasné, jak se "to" vlastně myslí. Řekl bych, že podobným způsobem postupují režiséři slaboduchých sitcomů, kteří namíchávají smích a potlesk do svých děl. Aby divák jako věděl, kdy se má smát a kdy má tleskat. Do sitcomů se zatím (naštěstí) nepřimíchává divácký pláč. Zato smutných a poplakávajících smajlíků jsou již celé čety.

Je mi jasné, že vedu zbytečný boj. Smajlíků  přibývá geometrickou řadou. Už to není jen o vyjádření úsměvu či smutku, ale existují smajlíky "láska" "nuda" "kafčo" "fujky" "vzdych" "vidím tě". Někdy je to i praktické. Když třeba na nějaké schůzce neoslním dámu, nemusí nic pracně říkat, a dokonce mi už nemusí napsat ani slovo. Chce-li mne mít z krku, prostě jen nějak seřadí tyhle smajlíky, a tím mi sdělí, že "láska" nebude, protože když jsme byli na "kafču", byla to "nuda", a navíc "uviděla", že jsem "fujky". A ještě si nad tím vším smajlíkově "povzdechne", aby bylo zřejmé, jak je jí to líto!

A co vy? Máte rády smajlíky? Už to bez nich nejde, ta KOMUNYKACE?

Napište o tom do diskuze! Těším se!  TBBSKSPNJI

Zajímají vás další Honzovy příběhy, názory, postřehy?

Líbí se vám Honzovy příspěvky, které jste už četly na našich stránkách? Jste nadšené jeho zápletkami a komentáři na ženy, na jejich (ne)pochopitelný svět? Pak by vás měl zajímat úspěšný humoristický román Jana Zlatohlávka s názvem "Hledám štíhlou ženu" i jeho volné pokračování s názvem "Jak jsem (ne)našel ženu", které se právě chystá k vydání. Obě knihy si můžete objednat přímo u autora na adrese [email protected] , který vám je rád zašle i s věnováním.

.