"Vždycky mě bavily knížky s příběhem, třeba Děti z Bullerbynu od Astrid Lindgrenové. A protože mám o 11 let staršího bratra, dostala jsem se díky němu k fantasy knihám. Když mi bylo asi osm let, začala jsem číst Hobita a později i skautské knihy," vypráví na úvod Marie Podvalová, která vystudovala speciální pedagogiku a pracovala jako logopedka.

To její kolegyně a kamarádka, spoluzakladatelka Mravenčí chůvy Julie Dominika Zemanová, si pamatuje, že dveřmi do světa četby se pro ni po nástupu do školy stala městská knihovna.

"Četla jsem ráda foglarovky a brzy jsem přesedlala na základě doporučování a povinné četby ve škole na dospěláckou literaturu," říká vystudovaná filmová teoretička, která již pět let vede časopis pro předškoláky Ben Já Mínu.

Projekt Mravenčí chůvy vznikl z jejich popudu na jaře na podporu knihkupců a vydavatelů dětských knih, kteří měli uzavřené obchody a ztíženou možnost prodeje. Uspořádaly tak anketu mezi vydavateli dětských knih o nejzajímavějších knihách pro děti v různých kategoriích.

Nakonec se však z platformy stal projekt, jehož cílem je informovat o zajímavostech a aktualitách z knižního světa, včetně recenzí dětských knih. Ty píšou také sami dětští čtenáři.

Kromě samostatného magazínu se věnují i sestavování a prodeji knižních balíků, které jsou vždycky zaměřené na jedno konkrétní téma dle věku a čtenářských dovedností.

Pomůže společné čtení i návštěvy knihovny nebo knihkupectví

"Čtenářství nechceme nikomu vnucovat. Snažíme se inspirovat tím, co můžou děti číst, a děláme to s nadějí, že dospělí tituly svým dětem doporučí. Nemyslíme si, že by se děti měly pranýřovat za to, že nečtou. Z výzkumů také vyplývá, že to není tak hrozné. Není úplně pravda, že děti nečtou," tvrdí Julie Zemanová.

Za pravdu jí dává i nedávná studie s názvem Minisčítání. Ta ukázala, že až 33 procent školáků přečte za rok čtyři a více knížek, jen devět procent dětí naopak žádnou knížku neotevřelo. U čtení jsou také velké rozdíly podle věku dětí.
Zatímco po čtyřech a více knihách za rok sáhne 39 procent desetiletých a 27 procent patnáctiletých, žádnou knihu nečtou tři procenta desetiletých. U patnáctiletých je to pak téměř pětina.

Podle zakladatelek je přitom pro popostrčení dětí ke čtení zásadních hned několik faktorů. Jedním z nich je, aby děti čtení knih vnímaly jako něco zajímavého a lákavého, nikoliv jako něco, co musí dělat za trest nebo z povinnosti. Pokud je například čtení podmínkou jiné aktivity, kterou by dítě chtělo dělat, podle Julie Zemanové je to spíše odrazuje a čtení staví do pozice neoblíbené činnosti.

"Děti by měly být knihami obklopeny odmalička a klíčové je třeba společné předčítání. Jednak je to dobrá forma budování vztahu mezi rodičem a dítětem a zároveň to podporuje jeho zájem o knížky. Dětem přitom můžete předčítat klidně do 12 let, kdy se srovnává jejich technická úroveň čtení," říká. Knihy navíc děti lákají především svými obálkami, proto je dobré nezastrkávat je hřbetem do knihovny, ale naopak je na poličkách vystavit.

Velkou roli podle nich hraje i to, zda dospělí okolo dítěte sami čtou, či nikoliv. "Zájem o čtení knih se dá podpořit i tím, že budou dospělí vodit dítě do knihovny a ukazovat mu, kde lze knížky najít. Nebo do knihkupectví, kde si jednou za čas může knížku samo vybrat," radí Julie Zemanová.

Neméně zásadní je volba vhodné knížky, ta by se měla řídit nejen věkem a čtenářskou úrovní dítěte, ale také jeho zájmy. I dnes se v seznamech povinné četby v některých školách objevují tituly, které se většině dospívajících nezdají nikterak zajímavé a od čtení je tak spíše odrazují.

Skok z Dětí z Bullerbynu na Zločin a trest

"Z mého pohledu je povinná četba spíš úlet. Čtou se Děti z Bullerbynu nebo jiné knihy, které mají jednoduchý jazyk a jsou blízké dětem, ale pak najednou vzniká vakuum, ve kterém chybí knížky, které by měly následovat a mají trochu komplikovanější jazyk, ale mají ilustrace, o které se děti mohou opřít. Najednou se přechází na Zločin a trest, který je velmi komplikovaný, je emočně náročný, dlouhý a má velmi složitý jazyk. Přijde mi, že nárok na děti na středních školách je často až nesmyslný, podle mě je to kniha, ke které se mají teprve pročíst," přemítá Julie Zemanová.

Podle Marie Podvalové může problém tkvět v tom, že řada učitelů se v nové knižní tvorbě neorientuje.

"Chápu, že je těžké se ve všech nových titulech orientovat a sledovat je, ale nabídka povinné četby nenasedá na to, co v dnešní době děti baví. Často slýcháme, že to, co dítě baví a zajímá, se nepotkává s tím, co má ve škole číst v rámci povinné četby. A v některých školách ani neexistuje diskuse nad tím, co by dítě mělo číst, anebo si ani nemůže vybrat formu toho, co chce číst. Třeba že by si titul raději přečetlo v komiksovém zpracování," dodává.

Zakladatelky Mravenčí chůvy tvrdí, že děti si daleko raději přečtou knihy i na základě doporučení svých vrstevníků. To podporují i v rámci svého webového magazínu, kam umisťují recenze malých čtenářů.

Vyznat se v tolika dětských knihách je složité, chceme být kompasem

Dalším kritériem výběru čtiva může být pro děti blízkost témat, se kterými se setkávají, ať už jde o určité životní situace, nebo třeba závažnější témata, jako je smrt blízkého, migrace či holokaust.

Podle Zemanové a Podvalové je však důležité si uvědomit, že ke knize s takovouto tematikou je důležité říci dítěti kontext a probírat s ním, čeho se kniha dotýká. Taková dětská kniha může být i dobrým úvodním vstupem do konverzace na náročnější společenská témata.

Autorky přiznávají, že vyznat se ve více než 2500 svazcích literatury pro děti a dospívající, které každý rok vyjdou, je náročné. Proto chtějí být inspiračním zdrojem a kompasem, jak se v oboru zorientovat.

"Když přijdete do běžného knihkupectví, většinou tam rozumí dospělácké literatuře, ale v dětské literatuře spíše tápou. Knížek je spousta, ale člověk neví, kterou má vybrat," říká Julie Zemanová.

Marie Podvalová navíc upozorňuje na to, že v některých dětských knížkách často bývají chyby a mnohdy se prodávají pod cenou ve výprodejích, rodiče pak častěji sáhnou po knížce ve výprodeji, než by si rozmysleli, co přesně kupují.

"Každý měsíc děláme výběr knih, které vycházejí. Stanovily jsme si kritéria, podle kterých si troufáme říct, že by knížka mohla stát za přečtení. Snažíme se je taky sehnat, přečíst a případně recenzovat na webu," vysvětlují autorky Mravenčí chůvy.

A jaké jsou podle nich stálice dětské četby? I po letech jsou to stále tituly švédské autorky Astrid Lindgrenové, sága o Harrym Potterovi či fantasy knihy J. R. R. Tolkiena. Děti ale také velmi rády sahají po komiksech či encyklopediích se zajímavou grafickou úpravou.