Eva Samková: Jsem stejná hysterka jako všechny holky
Rozhovor s Evou Samkovou o depresi z olympiády, o získání nové motivace, i o mužích.
Když se řekne Eva Samková, většina z nás si vybaví šťastnou mladou holku, jak se ve zlaté bundě divoce raduje, protože právě získala zlatou olympijskou medaili. Ty chvíle štěstí se však paradoxně zanedlouho proměnily v mírnou depresi a demotivaci. Ta náhlá sláva prostě byla na dvacetiletou holku z Vrchlabí trochu moc.
Naše nejúspěšnější snowboardistka se s tím ale naštěstí dokázala vyrovnat a teď je připravena jít za dalšími úspěchy. Za tím zlomem určitě stojí i legendární skikrosař Tomáš Kraus, který jí teď dělá manažera. Jak přesně jí pomohl? A jak se Eva vlastně cítí v týmu, kde jsou samí chlapi? Dočtete se v našem rozhovoru...
Poslední sezonu jste ukončila předčasně. Jak jste využila ten čas? Odpočinula jste si, nebo jste se věnovala spíš přípravě na novou sezonu?
První měsíc po tom, co jsem přestala závodit, což bylo v lednu, se dá říct, že jsem nedělala skoro nic. Jen jsem si tak odpočívala a dělala si svoje věci, co se mi zrovna chtělo. Občas jsem si trochu zatrénovala, měli jsme tři dětské snowboardcrossové kempy. No, já vlastně už ani nevím, co jsem dělala, jen jsem si tak proplouvala. Byla jsem víc doma ve Vrchlabí, jezdila jsem na koních.
Pomohlo to?
Pomohlo. Jednak jsem si dala dokupy kotník, ale hlavně jsem si odpočinula v tom, že jsem nic nemusela. Záleželo jen na mně, jestli budu dělat to nebo to. Také jsem se připravovala na přijímačky na vysokou.
Jak dopadly?
Dobře, vzali mě na FTVS, obor trenérství.
Budete to stíhat?
To uvidíme. Ale mám dálkové studium a zároveň individuální plán. Nebude to úplně jednoduché, ale zvládli to už lidi přede mnou, tak snad to zvládnu taky.
Ještě se vrátím k těm kempům pro děti. Není to spíš náročná záležitost, než že by si u toho člověk odpočinul?
Náročné to bylo, člověk celý den pořvává a něco vysvětluje, ale zároveň je to úplně jinej typ únavy. A bylo to uvolňující v tom, že s těma dětma byla hrozná sranda. Takže jsem sice byla unavená, ale zároveň mě to nabíjelo energií do budoucna.
Pojďme k nové sezoně. Vy jste teď do týmu jste přibrala skikrosaře Tomáše Krause. Co si od něj slibujete? Nebo pozorujete už nějaké změny, že je něco jinak a lépe?
Realizační tým, který se mnou jezdí na soustředění a závody, se vlastně nezměnil, jenom jsme z finančních důvodů rozvázali spolupráci s kanadským servisákem. A Tomáš ještě spolu s Jirkou Tichým mi začali dělat manažery. Myslím, že je super, že jsou ve dvojici, každý ma na starosti něco jiného, co umí nejlíp, a společně to kombinujou. Zároveň je na všechno víc úhlů pohledu. Jsem strašně spokojená, za mě ta komunikace teď probíhá skvěle. Mám pocit, že je to profesionálnější, má to nějaký řád.
Tomáš vždy působil jako velký sympaťák a pohodář, je takový i ve skutečnosti? Umí být i ostrý manažer?
Já ho mám hrozně ráda, známe se už delší dobu. Tomik má v sobě takovou zvláštní pozitivní energii, je vždycky hrozně fajn se s ním potkat. A když neposlouchám, nebo je potřeba, abych začala fungovat, umí si to zařídit, ale nikdy se mi nestalo, že by křičel. Má takovou zdravou přirozenou autoritu. Z jeho jednání vždycky poznám, když je něco doopravdy potřeba udělat nebo zamakat, ale přesto je pořád strašně milý. Má takovou hezkou auru. Navíc hodně zažil, takže toho dokáže člověku hodně dát.
Co třeba?
Já jsem s ním samozřejmě řešila tu minulou sezónu, kdy jsem moc nedávala ježdění a nebavilo mě to. A on má v tomhle super názory a přístup k životu. Říká, že by si ho člověk měl užívat, být vděčný za to, co má. Já jsem třeba dva měsíce v kuse lítala ze závodu na závod a říkala si, že je to fakt strašný, a jakej jsem chudák, a ten Tomik mi dal to, že mi řekl, ať se uklidním, že mám přece super život.
Co se týče tréninků a přípravy, zdá se, že kolem sebe máte samé muže. Vyhovuje vám to, nebo vám občas ženský prvek a pohled chybí?
Jedinou ženskou v realizačním týmu mám fyzioterapeutku Haninku, což je super. Ale jinak mi to asi ani nevadí. Přece jen holky se spíš občas neshodnou, jsou větší hysterky. S klukama se mi asi vychází líp, i když já jsem nikdy nebyla jen v úplně holčičí společnosti. Jsem na to zvyklá už od mala, vždycky jsem měla víc kamarádů než kamarádek, i mezi příbuznými byli spíš kluci. Takže mi to vyhovuje. Aspoň když už jsem trochu moc hysterka, tak mi hned dají najevo, ať se uklidním. Jsou racionálnější. Takže možná spíš oni to mají se mnou těžší (směje se).
V čem jste hysterka? V jakých situacích?
Asi když se mi něco nelíbí, ale snažím se to omezovat. Je to v takovou tu první chvíli, pak když se uklidním, tak za půl hodiny sama nechápu, proč jsem na to tak reagovala. Určitě je to ve chvílích, kdy je člověk unavenější, a taky ve chvílích, kdy ve skrytu duše ví, že nemá pravdu, rozumově to ví, ale pocitově mu to nedovolí přiznat.
Je ještě něco, v čem je snowboardistka Eva Samková vyloženě ženská?
Asi ve vaření, mě hrozně baví vařit. A taky hrozně ráda dělám radost druhým. Třeba uvařím klukům na soustředění, nebo jim upeču dortík. Ale jinak jsem možná až moc kluk (směje se).
V čem?
Ve vyjadřování. Taky se snažím věci moc neřešit a nechat je jen tak plynout. I když to si zrovna myslím, že je dobře, že je to lepší. Zbytečně ty věci neprožívat, protože to stejně nikdy není tak hrozný, jak se zdá.
Zníte, že jste se od té minulé sezony hodně naučila. Jak jste se změnila?
Naučila jsem se žít s tím, že mě poznává hodně lidí, a že to, že jsem vyhrála olympiádu, se nezmění. Naučila jsem se žít s tím, co přichází za povinnosti. Zkrátka se snažím z toho být míň špatná. Vím, že člověk občas musí něco podstoupit, ale zároveň pak díky tomu má možnost někam vyjet a podobně. Naučilo mě to, že bych měla být hrozně vděčná za to, co můžu dělat, a jak se mám.
Přitom před olympiádou jste určitě snila o tom, že ji vyhrajete, a že by to bylo super.
Myslím, že nikdo neví, jaké to bude, dokud ji opravdu nevyhraje. Já jsem chtěla vyhrát ten závod, nechtěla jsem to kvůli tomu, abych byla slavná, to vůbec. Chtěla jsem to, protože jsme se na to s týmem připravovali a byl to náš dlouhodobější cíl. A samozřejmě je to vrchol toho sportu, to vždycky, když se nějaký sport dostane na olympiádu. Ale na to, co skutečně přijde potom, vás nikdo moc nepřipraví, to nejde, to musíte zažít. Taky mi bylo dvacet, byla jsem bezstarostnější, předtím jsem vyhrála jen pár závodů, takže jsem neměla moc například sponzorských povinností okolo. Do té doby to bylo spíš jen takové ježdění s partou kámošů.
Rozumím tomu správně, že kdybyste si mohla vybrat, byla byste úspěšná, ale radši ne slavná?
(směje se) Asi jo. Ale zase díky tomu, že mě zná pár lidí, můžu to využít ve svůj prospěch a ve prospěch svého okolí. Když třeba zviditelníte ten sport, můžou víc jezdit malé děti, začne je to víc zajímat. Můžete pomáhat nadacím. Takže i když to člověka v určitých chvílích štve, jindy si zase říká, že je to super, že díky tomu můžu dělat spoustu věcí a třeba i někomu pomoct. Takže půl roku po olympiádě jsem to nechtěla, chtěla jsem se vrátit, ale teď už ne.
Teď se chystáte na Světový pohár, na X-Games. Bylo by vítězství v nich pro vás víc než zlato z olympiády?
Asi to zatím nemůžu úplně říct, když jsem to nezažila, ale obecně pro mě vždycky byl největší cíl vyhrát celkově Světový pohár, protože tam jde o sérii závodů a podle mě to ukazuje dlouhodobou formu, kdežto olympiáda je jen jeden závod. A X-Games zase nikdy nevyhrála žádná Evropanka, tak to by taky bylo zajímavý. Takže každý má něco, ale Světový pohár, to by byla pecka.
Máte nějaký speciální trik, jak si dodat motivaci a nebýt nervózní těsně před závodem?
Ráno se protáhnu a zacvičím, přímo před závodem a v průběhu hodně piju. Nejen vodu, ale hlavně nějakou plechovku Red Bullu, protože závod je dlouhý a já potřebuju mít energii a být soustředěná na každou jízdu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Daniela Peštová oslavila 45: Stárnutí si nepřipouští
Marie o StarDance: Já a tanec? Pro okolí legrace!
Marťan Matt Damon: Ze studentíka sexy astronaut
