Krásným rtům sluší jen vlídná slova. 12 moudrých rad do života Audrey Hebpurn
Křehká, a přitom neuvěřitelně silná žena. Z koho jiného si vzít příklad? Klikněte na fotografii a přečtěte si její nejkrásnější citáty.
Její tvář pravidelně vídáme na plakátech, televizní obrazovce i oblečení. Hollywoodská herečka a jedna z nejkrásnějších žen stříbrného plátna by tento květen byla oslavila 94. narozeniny. Ačkoli světu chybí už třicet let, přesto se o ní stále máme co dozvědět. Co jste o Audrey nevěděli?
Je jednou z dvanácti lidí na světě, kteří získali Oscara, Emmy, Tony i Zlatý glóbus.
Ačkoli byla veřejnou osobou a kam přišla, všude ji znali, nikdy neměla ráda velkou společnost. "Jsem často ráda sama. Klidně celý víkend. Tak dobíjím baterky."
Během války málem zemřela hlady. Bydlela v oblasti, kterou nacisti odřízli od zásob (toto období se v holandské historii nazývá 'hladová zima'), a na podvýživu tam zemřelo osmnáct tisíc lidí. Audrey ze zoufalství jedla cibulky tulipánů a trávu. Kvůli tomuto zážitku trpěla celoživotním nechutenstvím a jediné jídlo, které jí dělalo radost, byla čokoláda.
Když získala hlavní roli ve filmu Snídaně u Tiffanyho, který z ní definitivně stvořil ikonu, myslela si, že se stala chyba v castingu. Autor knihy i scénáře Truman Capote si jako Holly přál Marilyn Monroe a s křehkou Audrey nebyl spokojený.
Nikdy nenosila hodinky. Neměla ráda pocit "tvrdého studeného kovu" na své kůži. Její nejoblíbenější šperk byly bílé perly.
Její drobné křivky jsou možná ideálem krásy, herečka sama se však jako dokonalá neviděla. Její syn Sean Ferrer ji popsal jako "dokonalou sbírku nedokonalostí". Podle vlastních slov neměla ráda svá kostnatá ramena, velká chodidla a nelíbil se jí ani její nos.
Audrey se narodila v Belgii, dětství a mládí ovšem strávila v Nizozemsku. Její matkou byla holandská baronesa a otcem irský obchodník Joseph Victor Ruston, který se navíc narodil v českých Úžicích. V žilách jí tak kolovala krev z celé Evropy. Zčásti možná i proto mluvila plynně pěti světovými jazyky.
Hned poté, co v roce 1954 vyhrála Oscara za svůj první snímek Prázdniny v Římě, v rozrušení zlatou sošku zapomněla na toaletách. Naštěstí si ale pro cenu hned vrátila.
Osmatřicet let byla zaměstnankyní UNICEF. Místo, aby si užívala herecký důchod, cítila potřebu pomáhat, obzvlášť dětem, které odjakživa ze srdce milovala.
Podívejte se do naší galerie na nejpůsobivější výroky této inspirativní ženy.