reklama

Vlaštovičník větší

Chelidonium majus
Lidové názvy: boží milost, boží dar, boží list, zlatý kořen, krvavá bylina, oční koření
Čeleď: makovité

Popis byliny

Vlaštovičník větší je statnou bylinou s výškou od 30 až do 100 cm. Je typický oranžově žlutým mlékem, které roní lodyhy i listy po poranění. Celá rostlina nese slabý pach. Je jedovatá.
Vlaštovičník má silný oddenek válcovitého tvaru. Lodyha je silně větvená a chlupatá, jemně ochlupená je také spodní strana listů. Ta má modrozelenou barvu, zatímco lícová strana listů je jasně zelená. Listy vlaštovičníku vyrůstají střídavě. Jsou řapíkaté, horní až přisedlé. Mají vejčitý, lichozpeřený tvar s vroubkovaným okrajem.
Od května do září rostlinu zdobí drobné, čtyřčetné, sytě žluté květy. Vyrůstají na dlouhých stopkách, vytvářejí okolíky o 2 až 6 květech.
Plody mají podobu šešulovitých tobolek s černými semeny uvnitř.

Původ a výskyt

Vlaštovičník větší má původ ve Středozemí. V současnosti je rozšířený téměř po celé Evropě, také v mírném a subarktickém pásmu Asie. Druhotně byl zavlečený i do Severní Ameriky. Na českém území roste vlaštovičník hojně.
Rostlině se daří zejména na výživných dusíkatých půdách. Svědčí jí dostatek vlhkosti a mírně zastíněná stanoviště. K vidění je na lesních lemech, také podél cest, plotů a zdí, na zahradách, rumištích apod.

Léčitelství

Vlaštovičník větší se v lidovém léčitelství využívá vnitřně i zevně. A to i přesto, že obsahuje toxické alkaloidy a ve vyšších dávkách hrozí smrtelnou otravou. Šťáva z vlaštovičníku může silně podráždit vnitřní sliznice i pokožku.
V léčitelství se využívá především sušená nať vlaštovičníku, která se sbírá na počátku květu. Seřezává se asi 10 cm nad zemí. Suší se do 35 °C. Uchovává se v temnu a suchu, protože je náchylná na plesnivění. Méně často se využívá i oddenek, který se sbírá na podzim.
Mléko vlaštovičníku obsahuje asi dvacítku různých alkaloidů s rozličným působením (chelidonin, homochelidonin, chelerythrin, protopin, berberin, allokryptopin, spartein, sanguinarin aj.). Většina obsažených alkaloidů patří mezi křečové jedy, které ve vyšších dávkách způsobují celkové ochrnutí a zástavu dechu. Obsah alkaloidů v mléku vlaštovičníku se pohybuje od 1 do 4 %. V usušené nati jich je asi 0,5 %.
Rostlina obsahuje také deriváty kyseliny kávové, kyselinu chelidonovou, jablečnou, jantarovou, citronovou nebo nikotinovou, také flavonoidy nebo silice.

Léčivé účinky vlaštovičníku

- působí sedativně
- uvolňuje křeče
- tlumí dráždivý kašel
- podporuje srdeční činnost
- zvyšuje sekreci žluči
- pomáhá při onemocnění jater a žlučníku (hepatitida, žloutenka)
- je prospěšný při některých onemocněních ledvin
- příznivě ovlivňuje látkovou výměnu
- má antibiotické vlastnosti
- čistí krev
- podporuje tvorbu krve
- zevně hojí nemoci kůže

Podávání a užití

Vnitřní užití

V lidovém léčitelství se vlaštovičník podává jako čaj (sušená droga se spaří vroucí vodou), také alkoholová tinktura nebo bylinné víno. Kvůli vysoké toxicitě se však doporučuje vlaštovičník užívat jenom pod lékařským dohledem. Hrozí centrální otravou. Některé zdroje tak jeho využití pro léčebné účely nedoporučují vůbec.

Vnější využití

Mléko z vlaštovičníku má prostým potíráním zbavovat bradavic. Potíž je však v tom, že lze bradavice zaměnit za mateřská znaménka, se kterými by se mléko vůbec nemělo dostat do styku. Čerstvé mléko má být prospěšné také při dalších chorobách kůže jako jsou lišeje, kuří oka, bércové vředy, některé ekzémy, hnisavé rány aj.

Recept proti silnému ochlupení

Bylinkářka Maria Treben doporučuje vlaštovičník na celou řadu neduhů. Silné ochlupení ve tváři (nebo na končetinách) spojuje s poruchami ledvin. Postižená místa doporučuje potírat šťávou z vlaštovičníku. Ta by měla na kůži působit několik hodin. Poté by se měla umýt jemným mýdlem. Nakonec se kůže potře hojivou mastí z měsíčku, heřmánku nebo třezalkovým olejem.
Pořád však platí, že dle některých zdrojů je šťáva z vlaštovičníku natolik agresivní, že pokožku může nepříjemně dráždit.

Upozornění

Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.

Související články

reklama
reklama
reklama
reklama