Vláčkem pod ledovcové velikány

Jungfraubahnen - výše už to nejde

Region Jungfrau, ležící v Bernských Alpách téměř uprostřed Švýcarska, nabízí neustálý pohled na světoznámou trojici Jungfrau, Mönch a Eiger. A protože tyto tři hory přitahovaly turisty už staletí, je oblast prošpikována železnicemi, lanovkami a nejrůznějšími atrakcemi.

Nasedáme nejprve do Berner Oberland Bahn. Ten poznáte podle modrožluté barvy. Průvodčí vezme náš malý historický lístek z kartonu a obyčejnou děrovačkou do něj udělá dírku. Z Interlaken-Ost jedeme do Lauterbrunnen údolím bělostné řeky Lütschine. Přestup na Wengernalpbahn je okamžitý a zeleno-žlutá zubačka v několika minutách nastoupává vysoko nad údolí. Sem už pronikají první paprsky sluníčka.

Nad rozkvetlými loukami se tyčí zatím temná Jungfrau. Po hodině jízdy jsme na Kleine Scheidegg ve 2 061 metrech nad mořem. Vysokohorský dopravní uzel z konce 19. století leží v jednom z nejkrásnějších míst: na loukách přímo pod severní stěnou Eigeru a mohutných ledovců hor Mönch a Jungfrau. Odpoledne odjíždějte přes Grindelwald a podél černé Lütschine, ať si pořádně vychutnáte druhou stranu údolí. Wengernalpbahn je s trasou Grindelwald - Lauterbrunnen nejdelší ozubnicovou dráhou světa.

Jungfraubahnen - zázrak železniční techniky
Přijíždí červený vláček Jungfraubahnen. Nápad postavit železnici, která projíždí tunelem masiv hory Eiger, Mönch a končí v sedle u vrcholu Jungfrau, dostal curyšský továrník Adolf Guyer-Zeller roku 1893 při procházce v horách. Proč nezpřístupnit hory všem? V roce 1912, po šestnácti letech pionýrského nadšení, příšerné dřiny, technických problémů a vážných úrazů a neštěstí byla trať slavnostně otevřena. Nakonec nevedla na Jungfrau, ale "pouze" do sedla Jungfraujoch. I tak je nádraží ve výšce 3 454 m n. m. spolehlivě nejvyšším v Evropě.

Jungfraubahnen Management AG spojuje další tři horské železnice a lanovku na First. Harderbahn odjíždí přímo z Interlakenu a vede na historickou vyhlídkovou plošinu s restaurací zvanou Harder Kulm. Odtud se také snáší neustálý roj paraglidistů, kteří přistávají na travnaté ploše mezi Interlaken Ost a West. Bergbahn Lauterbrunnen - Mürren už sice nefunguje v celé délce (z údolí je nahrazena visutou lanovkou), ale její vrchní panoramatická trasa je opravdu nádherná. Žlutočervené vláčky vás dovezou do míst ideálních pro pěší turistiku. Nostalgická ozubnicová dráha na Schynige Platte poté disponuje udržovanými historickými parními lokomotivami i vagony. Měli jsme štěstí a mohli sedět na sto let starých dřevěných sedátcích.

Jungfraujoch - Top of Europe
Pro většinu z 5 000 cestujících denně je největším zážitkem výstup z červeného vlaku v tunelu na při cestě na Jungfraujoch. Miliony lidí se vyhrnou ven, aby viděly všechny turistické zázraky. Děti určitě ocení nejvýše položenou továrničku na čokoládu, ledovcovou jeskyni i Alpine Sensation - zážitkovou trasu ukazující historii stavby železnice. Číňané nakupují suvenýry a fotí se před nápisem "Top of Europe", Indové vybíhají ven na ledovec, aby si vyzkoušeli, jak studí sníh. Japonci si půjčují lyže, Korejci snowboard. Vy si zde také sjeďte zip linu. Sedlo mezi Jungfrau a Mönchem je dokonce tak slavné, že se tu konají různé akce, které člověka vskutku překvapí: tenisový zápas nebo utkání v kriketu mezi Indií a Británií a podobně. Připadám si trochu jako na Čínské zdi a utíkám mezi opravdovější krásy.

Vyhlídková terasa Sphinx nabízí neuvěřitelný rozhled z 3 571 metrů. Kam oko dohlédne, tyčí se zasněžené vrcholky, sněhové pláně přerušené tenkou linkou postupujících skialpinistů. Blizoučko jsme i vrcholům Jungfrau a Mönch, z nichž první je s průvodcem a vybavením dostupný i běžným turistům. Pod námi teče ledovec Aletsch dolů ke Konkordia Platz a ještě dále a dále až do kantonu Wallis. Daleko od fotografujících davů si můžete vychutnat ticho hor, pokud se vydáte na nějakou túru. Máme málo času, ale chceme dojít alespoň k horolezecké chatě Mönch. Cesta je projetá, stačí trochu vyšší boty.

Túra s nejlepší kulisou: Ze Schynige Platte na First
V historickém vláčku supíme serpentinami vzhůru na Schynige Platte. Od nádražíčka ve výšce 1 967 m n. m. směřujeme k restauraci a vystoupíme až nahoru, na hřebínek. Tam se otevírá nádherný pohled na Interlaken i obě jezera - vlevo Thunské, vpravo Brienzské. Pěšina dále vede stále po hřebínku - vlevo propast s jezery a civilizací, vpravo zelené louky, cinkot krav od salaší a obzor pokrytý ledovcovými štíty našich čtyřtisícovek. Klikatíme se kolem zajímavého skalního útvaru Oberberghorn, který si tak trochu hraje na zříceninu středověkého hradu, mírně klesáme, obcházíme vrcholek Loucherhornu. Teď náš čeká 600 výškových metrů na oblý vrcholek Faulhornu - výhled je nádherný a pohodičku ještě umocňuje terasa místní restaurace. Scházíme do plochého údolí s nádherným jezerem Bachalpsee a dále pokračujeme na First. Nejlepší odměnou za relativně náročný horský výlet je neuvěřitelný let na laně staré lanovky s názvem "First Flieger".

Rhétská dráha - nejkrásnější železniční trať na světě

Rhétská dráha je 384 kilometrů dlouhá železniční síť v kantonu Graubünden, po níž jezdí úzkokolejné červené vláčky nádhernou krajinou. Její koleje vedou skrze hory, podél průzračných řek, kvetoucími loukami, lesy a v zimě mnohokrát i metrovými sněhovými závějemi. Pro milovníky vlakové turistiky nabízí dvě trasy panoramatických vlaků, které po trati jezdí jako speciální soupravy s velkými okny a částečně proskleným stropem - jsou to Ledovcový expres a Bernina Express.

Bernina - viadukty, tunely a pěší výlety
Panoramatická trasa vlaku Bernina Express podél ledovců a nejvyšších hor Graubündenu dolů na jih k palmám v Tiranu patří od roku 2008 na seznam památek světového dědictví UNESCO. Vlak vyjíždějící z Churu (585 m) se proplétá divokým údolím Albulatal až do oblasti Horního Engadinu. Odtud šplhá na svůj nejvyšší bod Ospizio Bernina (2 253 m) a pak kolem nádražíčka v Alp Grüm rovnou dolů do Poschiava a kruhovým viaduktem u Brusia, kdy vlak podjede sám sebe, až do italského Tirana (429 m).

Cestou je bezpočet lákadel k pěším túrám. Za Filisurem přejedete nepřehlédnutelný Landwasser viadukt, jehož kamenné oblouky se fotogenicky stáčejí rovnou do skalního tunelu, z Filisuru vlak vyšplhá během půl hodiny na 20 kilometrech o 700 metrů výš do Predy, a to bez ozubnice, ale díky řadě točitých viaduktů a spirálovitých tunelů. Abyste doopravdy pochopili, jakou divočinou se železnice prokousává, vydejte se pěšky na "vlakologickou" stezku z Bergünu do Predy. Výstup o 400 metrů výš zabere přes dvě hodiny svižné chůze a můžete pozorovat, jak se koleje stáčí, zatáčí a otáčí. Až tudy pojedete ve vlaku, asi se vám z albulského kolejového labyrintu zatočí hlava.

Později vás zláká třeba zastávka Morteratsch - odtud vede překvapivě lehounká vycházka ke stejnojmennému ledovci. Kolem cedulí, jež názorně ilustrují, jak rychle tady led za poslední desítky let ustupuje, k němu dojdete asi za 40 minut. Nebo Alp Grüm s vyhlídkovou plošinou a možností nenáročné procházky k neuvěřitelně modrému jezeru nebo k ledovcovým kotlům v lesíku u nádražíčka Cavaglia. Potom vás čeká viadukt Brusio a sjezd dolů do městečka Tirano se středomořskou atmosférou a pravou italskou zmrzlinou.

Glacier Express
Ledovcový expres je nazýván nejpomalejším rychlíkem světa. Spojuje proslulé lázeňské město Svatý Mořic v Graubündenu s walliským Zermattem pod Matterhornem už od roku 1930. Ledovcový expres proveze své pasažéry švýcarským Grand Canyonem, překoná 2 033 metrů vysoký Oberalppass, zdolá skoro 300 mostů, sjede z Andermattu údolím Rhôny do Vispu a pak opět vzhůru k Matterhornu. Projet horskými úzkokolejkami ze Svatého Mořice do Zermattu po trati dlouhé 291 km přes 291 mostů a skrz 91 tunelů mu trvá 8 hodin. Je to jeden ze dvou vlaků ve Švýcarsku se třemi cestovními třídami: druhou, první a Excellence Class, což je prakticky all-inclusive jízda včetně bohatého hodování, nápojů s vybraným švýcarským vínem k jednotlivým chodům, služeb concierge či superluxusních elektricky polohovatelných křesel. Druhým vlakem se třemi třídami : druhou, první a Prestige Class, je poté panoramatickým vlak GoldenPass Express vedoucí z Montreux u Ženevského jezera do Interlakenu.

Originál článku v plné verzi vyšel v časopise TRAVEL LIFE.