Vím, že porodím mrtvé dítě

Zapomenout nejde. Ale je možné se s touto těžkou ztrátou vyrovnat. Škoda, že neumí podpořit lékaři přímo v porodnici.

"Své plánované těhotenství jsem prožívala plna nadšení a optimismu. Na miminko jsem se vroucně těšila - jako asi každá máma. Mé dítě nečekaně zemřelo týden před plánovaným porodem. Musela jsem porodit své dítě už mrtvé. Ani mi jej v porodnici neukázali. Neměla jsem sílu se s nimi tehdy dohadovat. Dnes mě to tolik mrzí. Udělala bych cokoli, abych své miminko viděla, směla jej pochovat, políbit, pohladit a rozloučit se s ním, když už tu z nějakého důvodu nemohlo být s námi. Budu si to vyčítat do konce života"

Příčina smrti nejasná

Ne nijak ojedinělý případ. Krásné a zdravé miminko může zcela bez zřetelné příčiny zemřít týden nebo i jen pár hodin před porodem, samozřejmě také i během porodu. Asi u dvou třetin případů se neprokáže nic při pitvě, lékařská diagnoza mlčí. To je pro ženu obrovská psychická rána, která se nikdy úplně nezahojí.. "Proč? Kam odešlo a proč jsme se nemohli alespoň pozdravit a přivítat?" Porod - symbol zrození, se tu mění ve zvláštní akt bolesti, smutku, utrpení a bezmoci. Jak se s takovou životní událostí dá žít dál?

Lékaři neumí matku podpořit

Bohužel v současnosti neexistuje žádná organizace, která by se zabývala přímo tímto specifickým problémem. Sdružení Dlouhá cesta, která se jako asi jediná věnuje všem rodičům, kteří přežili své děti, kritizuje na svých stránkách, že se o tomto problému vůbec nemluví. Nikdo na tuto situaci není připraven. Na předporodních kurzech neproběhne ani zmínka o tom, že by dítě mohlo zemřít.

Pokud k této tragédii dojde, matka se nemá na koho obrátit, ve svém okolí většinou nemá nikoho s podobnou zkušeností a členové rodiny mají co dělat, aby se s touto situací nějak vyrovnaly. Odborníci v porodnici netuší, jak se k matce narozeného mrtvého dítěte chovat a neznají způsoby, jak při této tragédii nejlépe emocionálně pomoci.

Důstojné rozloučení pomáhá léčit

Ze zkušeností mnoha žen vyplývá, že se rána mnohem lépe hojí, když mají možnost se s mrtvým miminkem důstojně rozloučit - pochovat jej v náručí, políbit, mít čas být chvíli jen s ním, promluvit k němu a také jej pak samozřejmě pohřbít, vymyslet pro něj (pro sebe) nějaký rituál, uchovat si něco na památku - např.vlásky, fotografii, otick nožičky atd.

V ČR toto není zdaleka běžnou praxí a i když každý rodič je jiný, bylo by žádoucí, aby zdravotnický personál uměl poradit, nabídl podporu a výše zmíněné možnosti. Pokud maminky těchto dětí znovu otěhotní, prožívají další těhotenství s velkými obavami. Není to pro ně krásné období tak jako pro většinu žen, ale období plné obav a strachu.

Tento rok by šel do poprvé školy...

A i když nejhorší překonáme, stejně nám zůstane v paměti den, kdy se narodilo. Budeme neustále počítat, kolik by mu bylo let, kdyby nezemřelo - prožijeme s ním takto celý život, který vlastně nikdy nemělo možnost žít. Úplně zapomenout nelze, ale je možné se se ztrátou vyrovnat a žít dál.

Projekt Prázdná kolébka (www.dlouhacesta.cz) se zaměřuje na podporu rodičů dětí, které zemřely ještě před svým narozením či krátce po něm. V rámci projektu se začala vytvářet svépomocná skupinka těchto rodičů, kterou vede jedna z maminek - Lucie Burdová, která je zároveň koordinátorkou projektu. Iniciovala jej paní Denisa Courné, která před několika lety porodila mrtvou holčičku a zkušenost z porodnice a vlastní prožitky ji dovedly k myšlence věnovat této oblasti větší pozornost.

zdroj: dlouhacesta.cz; duchovnipomoc.estranky.cz; http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10267494493-nejtezsi-volba/