Duchovní rozměr Vánoc se může díky pandemii změnit. Zvykli jsme si na konzum
Konec roku se nese především ve znamení Vánoc. Zatímco pro některé toto období představuje čas uklidnění a rozjímání v rodinném kruhu, pro jiné jsou Vánoce symbolem stresu a napětí. Vánoční svátky, původně představující oslavu narození Ježíše, se v průběhu století staly komerčním tahákem namísto oslavy tradic. Zvláště v dnešní době však Vánoce mohou být důležitým časem zastavení a zamyšlení.
Vánoce v současnosti bývají nejen důležitým křesťanským svátkem, ale také jednou z vrcholných obchodních sezon roku. Původním záměrem vánočních svátků je přitom připomenout si narození dítěte, které přišlo na svět v chudobných podmínkách. Kolik vánočních tradic se stále dodržuje a může být pandemie příležitostí ke změně jejich vnímání?
"Pro děti začínají Vánoce, když pověsím adventní kalendář. Píšu jim tam vzkazy, čím se dnes přiblížíme k Vánocům. Například že ozdobíme okna, zapálíme další svíčku, uděláme těsto na rohlíčky," říká autorka knihy Tradinář, pojednávající o téměř vymizelých i známých tradicích v průběhu roku, Martina Boledovičová.
Jako dítě byl její život do značné míry ovlivněn různými obdobími roku a s nimi spojenými rituály. O původ tradic a jejich skutečný význam se začala zajímat více až jako dospělá: "Až s příchodem mých dětí a přestěhováním z města jsem začala cítit potřebu předat dětem smysluplné věci, které se z mého života tak trochu vytratily. Pěstování vlastního jídla mne dovedlo k tradicím a potřebě jim rozumět."
Podle farářky a psycholožky Martiny Viktorie Kopecké dávají tradice a rituály do života vědomí stability a řádu. Vánoční svátky v současnosti jsou však spojeny především s reklamou, konzumem a představou dokonalosti.
Tradiční zvyky nás vedou k sounáležitosti
"Mrzí mne, že se z Vánoc stal konzumní svátek a jde především o dárky, jídlo a pohádky v televizi. Ale přesně toto jsem četla v knize o Vánocích z 80. let minulého století. Jsme čím dál více zahlceni informacemi, nabídkou nekonečných možností - přiostřuje se reklamní boj o zákazníka, diváka. Přibývá i těch společenských možností - akcí, besídek, koncertů, večírků, trhů. Jediná šance je vědomě si vybírat a nesnažit se zvládnout všechno, i když letos to bude asi jinak," tvrdí Boledovičová.
Kvůli pandemii totiž zůstane přes Vánoce částečně omezen společenský život. Mohlo by to však vést lidi k rozjímání, zastavení a třeba i odpuštění sobě samotným i druhým. "Tradiční zvyky nás vedou k sounáležitosti. Právě o Vánocích lidé myslí více na druhé než na sebe, uvědomujeme si, že neumíme být šťastni, pokud jsme osamoceni, a že peníze nejsou všechno. Cítíme, že jsme součástí celku, a to nám může dát ohromnou sílu a klid," myslí si autorka Tradináře.
Zatímco její Štědrý den je především ve jménu rodinných rituálů, farářka a psycholožka Martina Viktorie Kopecká tráví Vánoce ve službě.
"Můj Štědrý den má několik podob, dopoledne obvykle trávím v kuchyni, a to ráda a z vlastní vůle. Okolo poledne ještě pročítám kázání na půlnoční a zkracuji, což posluchač v zimě kostela spíše ocení, připomínám si texty koled, které zařadíme během bohoslužeb, a když se setmí, připravím si všechno na cestu ze severních Čech do Prahy, kam vyrážíme po večeři a rozbalování
dárků. Rodiče před bohoslužbou, která začíná v pravou půlnoc, stihnou ještě svařák na Staroměstském náměstí. Do svého pražského domova se dostávám okolo druhé hodiny v noci a ráno zase vstávám - čeká mě ranní vánoční bohoslužba v mé druhé náboženské obci," popisuje.
Podívejte se, které vánoční tradice se dodržovaly dříve a jak tráví Vánoce třeba lékařka Kateřina Cajthamlová.