Adventní věnec
Rozsvícení svící na adventním věnci nepřímo navazuje na židovskou tradici starou dva tisíce let - na slavení svátků světel zvaných chanuka.
Za tradicí adventního věnce stojí Johann Hinrich Wichern, jenž v Hamburku založil školu pro chudé. Aby dětem usnadnil čekání na Vánoce, sestavil pro ně v roce 1839 kolo se čtyřmi velkými bílými svícemi a mezi nimi šesti menšími červenými svíčkami. Malé svíčky se zapalovaly každý den, velká jen o adventní neděli, jak popisují autorky knihy Tradinář Monika Kindlová a Martina Boledovičová.
"První svíce je prorocká, dává teprve tušit, že se něco velkého začíná dít, nechává člověka v úžasu nad proroctvím o příchodu Spasitele na náš svět. Druhé svíci se říká betlémská a pomáhá naší představivosti, vidíme obraz scény narození Božího syna Ježíše, v docela prostém prostředí. Připomíná nám to, že nejdůležitější není pozlátko, ale láska, důvěra, klid. Třetí svíce bývá v liturgických barvách růžové, je to svíce andělská a jejím prostřednictvím se
dotýkáme roviny pokoje a míru, smíření. Poslední, čtvrtá svíce, je pastýřská, a symbolizuje radost. Radost z nového života, který přichází," popisuje farářka Kopecká.
