Koho se problém zadlužování týká nejvíc?
Sociálně vyloučených komunit, kde žijí lidé hlavně ze sociálních dávek. Záměrně neříkám romských, protože se to týká i lidí z majority.

Jak k zadlužování dochází?
Já to nazývám ožebračování. Dochází k němu legálně i nelegálně. Tenhle kraj je specifický počtem sociálně vyloučených komunit. A čím větší hlad po penězích, tím větší nabídka. Na každém rohu je vidět leták s nabídkou rychlé půjčky. Masíruje nás reklama na auta, televize, spotřební věci. Tito lidé nemají šanci získat standard, který reklama představuje. Ale mají stejný cíl, chtějí také tak žít.

Často na tohle slýcháme argument, "tak ať pracují" a vydělají si na ten standard...
To není tak jednoduché. Je pravda, že někteří v těchto lokalitách si zvykli žít z dávek. Ale na druhou stranu sehnat práci není opravdu jednoduché, zvláště tady. I moje děti mají problém sehnat práci.

Jak vypadá ten legální způsob půjčování?
Například tak, že pojišťovací firma vymyslí reklamu mobil za korunu. Její zaměstnanci jsou placeni za to, kolik smluv podepíší. Vyrazí do komunity, kde vědí, že potřebují peníze a nabídnou jim mobil za korunu. Kdo by si ho nevzal, vědí, že ho mohou prodat za mnohonásobně víc. Podepíšou smlouvu, aniž by přemýšleli, že budou muset platit paušál. Prodejce je spokojen, protože má smlouvu, člověk že má mobil, který obratem prodá do zastavárny a má peníze na splacení například dluhu za elektřinu.

Co nastane potom?
Měsíce ho nechají bez upozornění, teprve pak pošlou účet třeba na 15 tisíc. Na to samozřejmě nemají, tak následuje exekuce. Nejjednodušší je sebrat sociální dávky. Ti lidé ale pak nemají z čeho žít.

Vybavujete si nějaký příklad?
Jedna žena za své dítě neplatila 2 roky zdravotní pojištění, pak ho začala platit. VZP se ozvala po osmi letech. Zjistili, že bydlí v azylovém domě, má 1 dítě a žije ze sociálních dávek. Automaticky nařídili exekuci. Dluh byl 6 tisíc, úrok 17 900, úhrada exekutorovi za jeden papír 18 tisíc. Z 6 tisíc bylo najednou 42 tisíc a ona zůstala s 1 500 korunami na měsíc.

V čem je podle vás chyba?
V tom, že lze exekuovat sociální dávky a nenechat rodině ani životní minimum. Když vám exekuují plat, nechají vám životní minimum, když dávky, nemusí vám nechat nic, pouze přídavek na dítě. Pokud ale máte dávky na účtu, mohou vám vzít i ten. Ve chvíli, kdy jsou peníze na účtu, je nezajímá jejich původ.

Jak by pomohl zakáz exekuce dávek?
Jejich největší klientela, rodiny na dávkách, by už pro ty firmy nebyla tak zajímavá. Neměli by jistotu, že se jim peníze vrátí.

Zatím se stále pohybujeme na legální úrovni, jak vypadá ta nelegální?
Problém jsou takzvané rychlé prachy. Půjčky na ruku během dvou dnů. Je velice složité prokázat lichvu například firmě Provident. Výjimečně se dá prokázat konkrétnímu agentovi, že využil nezkušeného člověka v tísni, že využili situace, ve které se nacházel.

V čem jsou tyto firmy podobné lichvářům?
Úroková sazba je řádově kolem 20%, ale následující služby ji zvednou na 200% i více procent. Všechny půjčky na ruku jsou podezřelé. Když vám někdo řekne, že bude půjčovat důchodci nebo nezaměstnanému, tak je to divné.

S jakou další formou nelegálního půjčování se setkáváte?
Velkou část tvoří úvěrové podvody. Do komunity přijde někdo s nabídkou, že zařídí půjčku od banky. Zařídí falešné potvrzení o zaměstnání, zajde do banky pro 30 tisíc, polovinu si nechá. Ten, kdo to organizuje je často v holportu s někým v bance, takže "klient" tam mnohdy ani nemusí jít.

Jak často k tomu dochází?
Teď dojíždí obrovský nárůst úvěrových podvodů. Jenom za leden jsme měli v Moravskoslezském kraji 445 případů. 91% pachatelů byli nezaměstnaní, 77% sociálně slabí. Je jednoduché je dopadnout - občanka na smlouvě s bankou je pravá, falešný je jen údaj o zaměstnání. Je ale těžké dopadnout ty organizátory. Například 2 pachatelé během půl roku udělali na banku 7 útoků v částce 800 tisíc. Jediný způsob, jak jim to lze dokázat jsou svědecké výpovědi.

Vyčítáte bankám něco?
Měli by víc kontrolovat své zaměstnance a ověřovat údaje u půjček. Nejvíc postižená je Česká spořitelna a Home credit. Nabízí malé půjčky, které lze vyřídit na každé poště a nemají zpětnou kontrolu. Prostě se jim to vyplatí. Jsou totiž pojištěny u zajišťoven.

Na co si lidé nejčastěji půjčují?
Na nedoplatky elektřiny, plynu, bydlení. Když nezaplatí, hrozí jim, že je vystěhují z bytu. Nebezpečí ztráty bydlení je nejčastější důvod pro půjčení peněz. Například v Bohumíně, když třikrát nezaplatí nájem, jsou vystěhováni. Proto si radši půjčí třeba na nákup televize, kterou obratem prodají a z peněz zaplatí nájem.

Co se stane, když s tímto kolotočem nebudeme nic dělat?
Loni jsem byl ve Francii a díval jsem se, jak to tam vypadá. Říkal jsem si, že to tam musí bouchnout, policie se už bála vstoupit do těch lokalit. To už je blbá situace a o pár měsíců později to tam fakt bouchlo. Něco podobného by se mohlo stát tady. Nárůst sociálně vyloučených komunit je nebezpečný.

Proč by nás to mělo zajímat, když my tam nepřijdeme?
Protože oni mohou přijít k vám, začne narůstat kriminalita. V Orlové sestěhovali kolonie z okrajů okolních měst. Vzniklo ghetto, kumulace dětí, které nemají zábavu. Z nudy se upnou na drogy, kriminalitu a mohou vzniknout dětské gangy.

Co si představit pod tímto pojmem?
Party mladíků do 20 let, loupí, přepadávají. Představte si, že žijete v komunitě, majorita vás nesnáší, tak povýšíte tu svoji komunitu na něco víc, ostatní svět se pro vás stane nepřítelem. V první fázi se snažíte najít symbol, který vás spojuje proti nim - v Orlové už například skupina mladíků nosí kšiltovky na bok.

Je to už patrné v nárůstu trestné činnosti?
Zatím ještě ne, ale drobná pouliční roste, přesto že obecně kriminalita klesá. Narůstá také podíl mladistvých.

Co je tedy potřeba udělat?
Nejdůležitější je, že sociální síť je prostupná dolů, ale ne nahoru. My jim nabízíme jen cestu dolu a tam se nám to začíná hromadit. Když se dostanou na holobyt, nemají šanci dostat se zpátky do pořadníku na byt. Končí v azylových domech, které jsou ale jen pro matky s dětmi, rodina se rozdělí. Pokud není ani azylový dům, tak rodina končí na ulici, děti jdou do dětského domova. Tam stojí jedno dítě ročně 250 tisíc, je tam 10 let, to je 2,5 milionu, rodina má 4 děti, to je 10 milionů. Po odchodu z dětského domova podle statistik do 5 let jsou tyto děti klienty policie. Jeden vězeň zase stojí 250 tisíc. Je nutné si uvědomit, že zavírání očí před tímto problémem, se nám zkrátka už teď nevyplácí.

Problém je tedy podle vás v celé sociální politice?
Ano. Ale také ve větší informovanosti lidí o rizicích půjček, o hrozbě chudoby. Chybí dostatečná sociální práce. Dětské domovy by neměl platit stát, ale město, které se chce zbavit zlobivých dětí a nestojí je to ani korunu. Kdyby byla dostatečná sociální práce, tak by peníze místo do domovů šli do terénních pracovníků. Ti budou pomáhat rodinám a nebude nás to stát miliony.

Co vy pro to řešení můžete udělat?
Už jsme navrhli, aby sociální služby pod samosprávou měly speciální oddělení terénní práce. Já osobně mám jedinou možnost signalizovat všem orgánům státní správy o tom, co se děje. O situaci jsem informoval Radu vlády a ministerstvo sociálních věcí. Také o tom jednám s krajskými politiky.