V neděli 10.4. vstáváme normálně, ale podle toho bláznivého čínského času už je deset hodin dopoledne. Náš kuchař Kumar připravil smažená vajíčka, tibetský chleba a spoustu čaje. Protože venku fouká, jsme smíření s tím, že dneska se žádné stany stavět nebudou. Na expediční čekání jsme zvyklí, občas to tak je.

Bereme si tedy muziku, knížky, křížovky. Ale z klidu nás vytrhuje Petr, když nám přichází oznámit, že kuchtíci nevydrželi a začali sami stavět  velký kuchyňský stan. Moc dobře víme, že ve dvou to nejde postavit ani v bezvětří, natož ve větru. Takže hurá do práce.

:. Více o expedici: www.himalaya8000.com

Boj o život

Zákon schválnosti funguje a ve chvíli, kdy začínáme zvedat plachtu, začíná samozřejmě silně foukat. Zkrátíme to. Stavba kuchyňského stanu byla bojem o život. Makalo na tom asi osm lidí a měli jsme co dělat, abychom neodlítli i s tím stanem. Po velkém úsilí stan konečně stojí a Kumar je okamžitě ve svém živlu a začíná vyvařovat polívčičky a čaje, aby se o nás tedy postaral, když už je náš kuchař.

Ale vítr nám pokoj nedal. Stan jsme několikrát opakovaně kotvili o super velké kameny, přesto si s ním vítr dělal skoro co chtěl. Po třech dnech jsou v plachtě tři obrovské díry, už má chudák dost. A my taky. Písek, prach a sláma už je skoro ve všem. Dny jsou tu za trest. A noci nejsou o moc lepší.

V noci ruší karbaníci

V noci fouká vítr, plachty od stanů dělají docela rachot, takže se nedá moc spát. A když se náhodou vítr uklidní, tak jsou zase slyšet jaci, jak se v noci procházejí mezi stany a cinkají svými zvonci jako by byly vánoce. Ještě se v noci dá vypozorovat jeden zvuk. Strašlivé rány doprovázené heknutím, nám to připadá, jako podání při volejbalu. Ale to jen Tibeťáci hrají karty, a to s vervou, práskají s nimi o stůl.

Shodli jsme se, že čínský BC je asi jedno z nejhnusnějších míst na zemi. Už abychom odsud vypadli. Jenže tohle místo je zakleté. Je nám souzeno tu strávit ještě spoustu dalších dní.