reklama

Ústav musí skončit, rozhodl kraj

Liberec - "Když jsme vás do toho ústavu pustili, věděli jsme dobře, co tam uvidíte," říká Jiří Miler z odboru sociálních věcí a bezpečnosti menšin Libereckého kraje.

Věra Jirušová má své panenky ráda. Neznamená to ale, že je malá holka.
Věra Jirušová má své panenky ráda. Neznamená to ale, že je malá holka. | Foto: Ludvík Hradilek

Před třemi lety se v Liberci rozhodli zahájit radikální změnu. "Když jsme zařízení přebírali od státu, chtěli jsme vědět, jaká je tam situace," říká vedoucí odboru Ludmila Šlechtová. "Udělali jsme v nich proto inspekce."

Zjištění bylo zdrcující. "Desítky lidí žijí ve zcela nedůstojných podmínkách, nejsou naplňována jejich základní práva," popisuje Miler. "Jdeme s kůží na trh. Ale je na čase převzít odpovědnost, otevřeně ukázat, co je špatně, a nabídnout řešení. Do konce roku zrušíme i poslední dvě klece a klientky z nich přejdou do lepších podmínek."

Zrušme je!

Jako v jediném ze všech krajů se v Liberci rozhodli, že dva ústavy zruší úplně. Mezi nimi i Mařenice. "Pokud je zřejmé, že v ústavu nelze naplňovat práva klientů, pak je nutné k tomuto kroku přistoupit," říká Miler.

Do roku 2009 by současná budova ústavu v Mařenicích měla být prázdná. Jeho klientky by měly žít v chráněných bytech nebo ve společných domácnostech mimo ústav. Rozhodnutí o zrušení ústavu vyvolalo odpor mezi zaměstnanci a vznikly odbory.

"Úřad, který má na starosti ústavy se jmenuje Odbor ochrany menšin. Ať si uvědomí, že my, zaměstnanci, jsme v menšině. My jsme ohroženi," říká ekonom ústavu v Mařenicích František Fiedler. "Byl jsem dva roky bez práce a nechci to zažít znova."

Infobox

     FAKTA O ÚSTAVECH

            A LIDECH

Podle zjištění inspekcí Libereckého kraje žijí desítky lidí s mentálním postižením v nedůstojných ústavních podmínkách. Současný stav neumožňuje zajištění práv klientů a to zejména v těchto oblastech:

  • Není respektována intimita a soukromí.
  • Volný pohyb obyvatel je často výrazně omezován.
  • Přístup k sexualitě a partnerským vztahům je velmi omezený.
  • Musí dodržovat pevný režim dne bez možnosti individuální volby.
  • Mají omezený přístup ke vzdělávání, k zaměstnání na volném trhu práce.
  • Finance klientů spravují zaměstnanci ústavu.
  • Není řešena možnost podávání podnětů a stížností.

Nuda za zdmi

Ředitel Antonín Vorlíček ale s postupem kraje souhlasí. "Bylo těžké se s kritikou vyrovnat, ale pak jsem se byl podívat v chráněných bytech a viděl, že to jde i s klienty, které tu máme my," říká. "Nebude to lehké. Celá desetiletí jsme ty lidi samostatnosti a dovednostem odnaučovali. Jsou tu zvyklí, ale když se přemístí do lepšího, rychle na ústav zapomenou."

"Já bych chtěla zkusit žít jinde, musela bych mít ale někoho, kdo by mi pomohl," říká Jana Vaňková, která žije v pokoji s dalšími čtyřmi ženami. "Bylo by to lepší, měla bych počítač a něčím bych se zabavila. Kromě vycházek tu nic nedělám."

Většina žen v ústavu tráví dny čekáním na jídlo. "Za chvíli půjdeme na svačinu, pak bude večeře," popisuje Jana Vaňková další program. "Koupat se kdy chceme? To nemůžeme. Většinou jen odpoledne po svačině. Někdy se nás koupe několik najednou."

Ředitel musí čelit zaměstnancům, kteří jsou proti změnám. "Myslí si, že když to dělají dvacet let, že to dělají nejlíp. Ono to tak ale není," říká Vorlíček. "Spoustu věcí jsem si dřív taky nepřipouštěl. Třeba u záchodů nebyly žádné dveře."

Klece pryč 

Před dvěma lety ředitel začal s odstraňováním klecí. "Ženy tam byly v noci, občas i přes den," popisuje běžnou praxi. "Dnes spí v normálních postelích, chodí ven a samy jí v jídelně. S těmi lidmi musíte komunikovat, hledat příčiny agresivity a odstraňovat je. U většiny se to daří."

Přesto Libuše Nováková a další žena v kleci zůstaly. "Potřebovali bychom k nim víc zaměstnanců. Pořád by totiž u nich někdo musel být," říká ředitel. "Ale věřím tomu, že se to dá zařídit."

K tomu má v nejbližší době přispět skutečnost, že z ústavu odejdou první klientky do chráněného bydlení. Počet žen se sníží, počet zaměstnanců zůstane stejný a budou mít čas se Libuši Novákové věnovat.

Liberecký kraj se obrátil na starosty a domluvil s nimi pronájem bytů pro lidi z ústavů. "Abychom nedopadli jako Don Quijote, začali jsme podporovat alternativní služby. Budou klientům pomáhat v životě mimo ústav," popisuje další strategii Jiří Miler z hejtmanství.

"Budou ale také podporovat rodiny, které se o své blízké s postižením starají doma. A to je hlavní cíl- aby se už lidé nikdy do žádných ústavů nedostali."

reklama
reklama
reklama