Maminko, proč děda umřel? Kam odešel? To už ho nikdy neuvidím? Vůbec nikdy? A ty taky umřeš? Ale já ne!

Ať chceme, nebo ne, dříve či později se podobným otázkám nevyhneme. Jak s dítětem mluvit o smrti? A kdy s tím začít, aby pochopilo? Smrt patří k životu. Pro děti je užitečné, když s nimi na toto téma promluvíme a když se naučí přirozeným způsobem truchlit.

Vědí, ale nechápou

Se smrtí se děti setkají celkem brzy: v pohádkách, v televizi, na procházce, když míjejí mrtvé brouky nebo přejetá zvířata všeho druhu. Některé děti zažijí v útlém věku smrt domácího mazlíčka nebo dokonce člena rodiny. "Navzdory těmto raným zážitkům má pro ně smrt určitý rozměr, kterému stejně nerozumějí: nechápou, že je na pořád, nevyhnutelná a čeká úplně každého," podotýká psycholog Michael Towne z kalifornské univerzity.

Smrt? To přejde...

Někteří psychologové se domnívají, že děti jsou schopné truchlit až tak od tří let věku. Více si uvědomují své tělo, jeho zranitelnost. Z toho pak vyplývá i obava ze smrti. Ale ani tak ji hned zcela nepochopí.

Dítě v předškolním období bere smrt jako něco hrozného, nepříjemného, není ale schopné pojmout rozumem to, že je to fakt, který je trvalý. Nepochopí, že tělo již dále nefunguje. Může dokonce věřit, že zesnulí lidé dále jedí, spí a dělají normální věci - jen s tím rozdílem, že je dělají nahoře v nebi nebo dole pod zemí. I když jim to budete horem dolem vysvětlovat, předškoláček bude o smrti přemýšlet jako o něčem, co je jen "zatím" a "dočasné". Nepochopí, že to je něco, co se může stát i jemu.

Podívej, umřel jsem!

Zemřel někdo blízký? Dítě ještě školou nepovinné může zareagovat různě. Nedivte se, když se na vás dítě začne více lepit, vrátí se ke své "miminkovštině" nebo bude zčistajasna odmítat chodit do jinak oblíbené školky. Potýká se s tím, aby pochopilo, proč jsou všichni dospělí okolo tak smutní, a svět se mu může najednou zdát zlověstný jako dosud nikdy.

Někdy naopak dítě na smrt zdánlivě vůbec nereaguje nebo jsou jeho reakce nesouvislé, proplétají se do jeho obvykle dobré nálady nebo hry. To je ale také úplně normální. Děti "tráví" smrt po soustech, ne naráz. A některé odkládají truchlení až do chvíle, kdy si jsou zcela jisty, že je bezpečné takové city projevit - tento proces může trvat měsíce i roky, zejména pokud dítě přišlo o sourozence nebo rodiče.

Dítě se také může chovat podivně, třeba si hrát na mrtvolu. To je také normální, i když vám to bude připadat morbidní. Každopádně ho neodrazujte od způsobu, kterým zpracovává své pocity spojené se smrtí.

Jak se zachovat?

- Neutíkejte před otázkami a nebojte se mu číst příběhy o dětech, jimž zemřelo domácí zvířátko nebo třeba prarodiče. Důležité je, aby se pravdivé informace dozvědělo dítě od toho, kdo je mu nejbližší - od rodiče. Posílá to důvěru mezi vámi.

- Odpovídejte stručně a jednoduše, malé děti nezvládnout naráz mnoho informací: "To, že strejda Olda zemřel, znamená, že už mu nefunguje tělo. Nemůže běhat, jíst ani spát, ale ani necítí žádnou bolest." Vyjádřete vlastní emoce, ale neděste dítě přehnaným žalem.

- Je důležité dítěti vysvětlit, kdo se o něj bude starat. Myslí si: Když maminka zemře, kdo mě bude koupat? Rozptylte jeho obavy!

- Vyhýbejte se frázím. Neříkejte, že dědeček "spí" nebo "odešel". Dítě si to může vysvětlit tak, že jít do postele je nebezpečné, protože by mohlo zemřít, nebo když odejdete do práce či na nákup, že se nikdy nevrátíte.

- Pokud se pojmy jako Bůh a nebe dostanou do vaší diskuse, pečlivě si rozmyslete, co chcete říci. Slova, kterými se dospělí snaží malé dítě utěšit, ho mohou ve skutečnosti velmi zmást.

- Ujistěte dítě, že nic z toho, co udělalo nebo řeklo, tu smrt nezpůsobilo a nedivte se, když se dítě bude zlobit na vás, na doktory a sestřičky nebo samotného zesnulého. Taky se může stát, že dostane více záchvatů vzteku po sobě.

- Připravte se, že se téma bude opakovat. Připravte se, že vám dítě bude přihrávat pořád stejné otázky dokola, protože pochopit, že smrt je jednou provždy, je pro něj velmi obtížné.

- Zavzpomínejte na zesnulého. Děti potřebují konkrétní způsob, jak oplakat smrt svého milovaného člověka. Ale na pohřeb (zejména s otevřenou rakví!) ho neberte, na to ještě není zralé. Můžete však doma zapálit svíčku, zazpívat písničku, namalovat obrázek.

- Neshazujte smrt domácího mazlíčka. Pro mnoho dětí to je první závan smrti v životě a může to být pro ně hluboce otřesný zážitek.

- Vraťte co nejdřív život dítěte zpět do normálu. Nenásobte ztrátu, kterou prožívá, tím, že upustíte od zavedeného režimu a aktivit, které jinak ukotvují jeho život a dávají mu pocit jistoty.

- Nesnažte se být dokonalí. Jestliže vás nedávno zasáhla smrt, snažte se ze všech sil šetrně provést své dítě tímto obdobím, ale sami od sebe nečekejte, že byste v tom měli být dokonalí. Je v pořádku, když budete před dítětem plakat a nemůžete čekat, že se vám podaří odpovědět na každou jeho otázku úplně perfektně hned napoprvé.

zdroj: babyweb