Tymián, botanicky tymián obecný (Thymus vulgaris), blízký příbuzný mateřídoušky obecné, je drobnou aromatickou bylinou z čeledi hluchavkovitých.
Tymián se vyskytuje v mnoha varietách. V těch nejaromatičtějších podobách se uplatňuje jako koření. Roste a pěstuje se zejména v západní části Středomoří. V středomořské kuchyni se také tymián hojně využívá. Najdeme ho však nejenom v receptech francouzské, italské, řecké nebo španělské kuchyně, ale také v kulinářských specialitách Mexika nebo Balkánu.
Popis rostliny
Tymián je trvalou rostlinou s výškou do 20 – 40 cm. Je typický výraznou hřejivou vůní.
Má houževnaté čtyřhranné stonky, které vytvářejí poléhavé keříky. Ve stáří dřevnatí, tak se dá tymián rozlišit od příbuzné mateřídoušky. Lodyhy jsou hustě poseté vstřícnými šedozelenými listy eliptického až čárkovitého tvaru, rubová strana listů je plstnatá. Konce lodyh zdobí během května až srpna světle fialové květy. Skládají se do hlavatého květenství. Plodem rostliny je vejčitá tvrdka.
Pěstování tymiánu
V současnosti existuje nespočet šlechtěných odrůd tymiánu, které lze pěstovat v květináčích i na zahradě. Hodí se i do skalek nebo do svahů, kde plní funkci půdokryvné rostliny. Slouží i jako medonosná rostlina. Na pěstování není náročný.
Tymiánu se bude dařit na slunném a teplém stanovišti, chráněném před větrem. Na zimu se přikrývá, původnímu středomořskému tymiánu u nás totiž hrozí vymrznutí. Rostlině vyhovuje polosuchá, propustná, na živiny chudá půda, nejlépe s dostatkem vápníku. Příliš živin nebo závlahy má za následek, že rostlina ztrácí své aroma.
Tymián se vysévá od února do dubna do pařeniště. Protože ke klíčení potřebuje světlo, na zeminu se jen přitiskuje. Sazeničky se vysazují v květnu. Množit se dá i dělením řízků.
Tymián k sušení se sklízí těsně před rozkvětem, tedy od června do září. Aromatický tymián se však neužívá jen sušený, během celé sezóny chutná i čerstvý jako zelené koření.
Univerzální koření
Pronikavá vůně a nasládle kafrovitá chuť tymiánu zpestří celou řadu masových, vaječných, luštěninových i zeleninových pokrmů. Hodí se také do studených omáček, dipů, majonézy či salátové zálivky. Skvěle dochutí karbanátky či paštiky, stejně jako grilované ryby, drůbež nebo zeleninu. Tymián má velmi intenzivní vůni a chuť, na kilogram pokrmu se tak užívají maximálně 3 lžičky koření.
Uplatňuje se také k aromatizaci olejů a octů. Tymián však zpestří nejenom slané, ale i sladké pochoutky (viz recept). Rostlinka je oceňována i v podobě tymiánového medu.
Tymián je v pokrmech užitečný také proto, že podporuje trávení těžkých jídel. Nese mimořádné dezinfekční vlastnosti. Ne náhodou se mu ve Francii přezdívalo penicilin chudých. U nás je však v léčitelství známější spíše mateřídouška obecná, místní sestra středomořského koření.
Léčivé účinky tymiánu
- má dezinfekční vlastnosti
- je antibakteriální a protiplísňový
- působí proti parazitům
- podporuje trávení
- pomáhá při průjmech a nadýmání
- je užitečný při zánětech v zažívacím ústrojí
- obnovuje střevní mikroflóru
- zlepšuje krevní oběh
- tlumí kašel
- je prospěšný při nachlazení
- povzbuzuje při vyčerpání
- je prospěšný při stresu a nespavosti
- působí močopudně
- pomáhá při dně a revmatismu
Meruňková rýže s vanilkou a tymiánem – recept
Na 150 g rýže bude potřeba 500 g meruněk, 750 ml mléka, kůra z chemicky neošetřeného pomeranče, vanilkový lusk, asi 2 snítky tymiánu a 4 lžíce javorového sirupu.
Rýži uvaříme v mléce se špetkou soli a nastrouhanou kůrou z pomeranče. Zvlášť asi 10 min. povaříme ve troše vody vypeckované, na čtvrtky nakrájené meruňky. Rýži a meruňky pak spolu promícháme, přidáme tymián, dužinu vanilkového lusku a javorový sirup. Podáváme v miskách, rýži můžeme ještě zakapat sirupem a dozdobit lístečky tymiánu.
Upozornění
Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.
