Ehud Olmert (60) - Úřadující premiér a šéf nové středové formace Vpřed (Kadima), která je favoritem voleb.

Někdejší stoupenec tvrdé protipalestinské politiky je členem vlády od minulých voleb v roce 2003. Loni v létě byl jedním z nejvýraznějších zastánců jednostranného izraelského stažení z pásma Gazy.

S Šaronem loni odešel z pravicového Likudu a založil stranu Vpřed.

V roce 1973 byl ve svých 28 letech poprvé zvolen do parlamentu jako jeho nejmladší člen v historii země. Ministrem byl již ve vládách na přelomu 80. a 90. let, poté byl deset let starostou Jeruzaléma. V této funkci si získal reputaci kompetentního správce města, za jeho vedení ale město zchudlo, řada liberálních obyvatel se z něj odstěhovala a i on sám byl několikrát vyšetřován v souvislosti s korupcí. 

Ke kladům Olmerta, který vidí do budoucna jako zásadní "určení stálých hranic země s židovskou většinou" do roku 2010, odborníci řadí zejména otevřenou podporu prezidenta Spojených států George Bushe, politickou vyzrálost, pragmatismus i návaznost na směr politiky Ariela Šarona.

K záporům patří občasné měnění názorů, jistá míra arogance či nepříliš dobrá pověst z doby jeho starostování Jeruzalému.

Amir Perec (54) - Nový předseda Strany práce a někdejší dlouholetý šéf největší odborové centrály Histadrut.

První šéf Strany práce z řad imigrantů z arabských zemí hned po svém zvolení vyvedl stranu z vlády velké koalice premiéra Šarona. Svým stoupencům zanícený socialista Perec slíbil "sociální revoluci" v Izraeli.

Rodák z marockého Búdžatu, kde byl jeho otec vůdcem židovské komunity, odešel do Izraele s rodinou v roce 1956. V parlamentu zasedá od roku 1988. V květnu 1999 založil stranu Jeden národ, která o pět let později vstoupila do Strany práce.

Pozorovatelé si na Perecovi cení zejména jeho charismatu a řečnických schopností, zanícenosti ve snahách bojovat s chudobou i týmového ducha, k jeho minusům řadí nevelkou politickou zkušenost a špatnou angličtinu.

Benjamin Netanjahu (56) - Šéf pravicové strany Likud a bývalý premiér (1996-1999).

"Bibi" Netanjahu, který je někdy vnímán jako "jestřáb" izraelské politické scény, je proti vzniku palestinského státu i proti dalšímu předávání území Palestincům.

Rodák z Tel Avivu strávil léta dospívání v americké Filadelfii a později sloužil v izraelské armádě. Vystudoval Massachusettský technický institut (MIT) a pracoval jako konzultant v Bostonu.

Do Izraele se vrátil v roce 1978, později přešel do diplomatických služeb a v 80. letech působil jako velvyslanec při OSN.

Členem parlamentu se poprvé stal v roce 1988, šéfem Likudu byl již v letech 1993-1999.

Nejmladším premiérem v historii Izraele byl zvolen v premiérských volbách v květnu 1996, v následných premiérských volbách v květnu 1999 jej ale porazil šéf Strany práce Ehud Barak.

Od února 2003 do loňského srpna byl ministrem financí v Šaronově vládě, kde zahájil ekonomické reformy včetně privatizace a dokázal pozvednout izraelskou ekonomiku. Loni v srpnu podal demisi na ministerskou funkci kvůli nesouhlasu s plánovaným stažením židovských osadníků z pásma Gazy.

Analytici ke kladům Netanjahua počítají výborné řečnické schopnosti, perfektní angličtinu, schopnost využívat médií ve svůj prospěch, úspěchy v ekonomických reformách v minulých letech i politickou zkušenost.

K jeho záporům patří například to, že nemá příliš velkou podporu ve světě, kvůli jeho dřívějším korupčním skandálům mu nevěří i řada Izraelců.