reklama
 

Třídní schůzky aneb Jak nezabít učitelku

Když se řekne ,,třídní schůzky", leckterému žáčkovi trochu zatrne. A nejen jemu. Organizovaná setkání s kantory mohou pěkně vykoupat v potu i rodiče...

Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Když se řekne "třídní schůzky", leckterému žáčkovi trochu zatrne. A nejen jemu. Organizovaná setkání s kantory mohou pěkně vykoupat v potu i rodiče...

Zejména matky a otce těch dětí, kterým běhají mravenci strachu po páteři právem. "Víte, paní Nováčková, ten váš Vašek není zlý chlapec. Ale..." A už paní učitelka vyjmenovává všechny hříchy - od záškoláctví, přes samé pětky napříč klasifikačním archem až ke stížnostech na to, že dotčený nezbeda nahlíží tatínkovým dentálním zrcátkem pod sukně spolužaček.

Čas, takt a nervy

Na obhajobu pedagožky budiž řečeno, že v rámci ušetření drahého rodičovského času v úvodu možnost veřejné prezentace výsledků dětí nabídla jako nejrychlejší a rodiče ji jednomyslně přijali. Navíc chodí od lavice k lavici, takže chválu či hanu neslyší úplně celá třída dospělých, ale pouze bližší polovina. Paní učitelka je přitom opravdu taktní ve volbě slov i vět, v podstatě tančí na vejcích. Nejraději by na dokonale upravenou mladou maminku vyjela, že ten Venca je sakra šikovný kluk a že kdyby se mu rodiče alespoň trochu věnovali, neměl by problém. Aspoň by mohli dohlédnout, ať je ve škole včas. Místo toho však trpělivě čelí psychickému náporu v podobě odpovědi: "No jo, víte, když to já vám paní učitelko nezaručím. Já sama taky chodím všude pozdě..."

Trpělivost z obou stran

Na druhou stranu, i kantorky mají své mouchy. Většina z nich se nesmírně ráda poslouchá. Zejména tatínkové - manažeři na rozhodovacích funkcích pak rychle ztrácejí nervy. Když už se přednáška na téma nutnost zvýšení příspěvků na SRPŠ táhne skoro deset minut, zatímco obsah sdělení by zabral asi pětinu, začínají se ti psychicky slabší vrtět na židli. Po dalších pěti minutách mají chuť řvát. Kdyby takto neefektivně probíhala porada u nich ve firmě, dávno by totiž zkrachovali. Teď zatínají zuby a v duchu se zapřísahávají, že na třídní schůzky je už nikdy nikdo živé nedostane.

Návrat do dětství

Zvláštním úkazem je pak částečný mentální návrat do dětství, který posedne všechny rodiče, jakmile usednou do školních škamen. Jako by na ně padlo časové kouzlo. Dvě naparáděné maminky v první lavici si při dlouhém učitelském monologu polohlasem špitají, čím ruší úplně stejně jako před dvaceti lety. Tatínek v řadě uprostřed u okna nenápadně šilhá do denního tisku a není moc těžké si představit, že před lety hltal při nudném zeměpisu úplně stejně detektivku schovanou v lavici. A dvojice sportovních rodičů v zadní lavici zachovává navenek pozorný výraz, takže zdaleka není patrné, že jsou duchem někde na kurtu či v bazénu. Jako zamlada.

Napište nám!

A co vy, milí čtenáři? Nevnímáte poslední dobou, jak moc poklesla kantorská prestiž a jak se rodiče (zejména ti movitější) chovají vůči učitelkám přezíravě? Je to problém pedagogů, nebo matek a otců? Nebo snad doby? Také se u vás doma licituje, kdo přinese tu oběť a půjde do školy vyslechnout si jobovky ohledně potomka? Nebo jste ten klasický typ rodiny, kterou na třídních schůzkách reprezentuje trpělivější maminka? Či jste to naopak vy, tatínkové, kteří tam chodíte rádi a horlivě diskutujete o možnostech optimální spolupráce? Napište nám o tom! Příspěvky o délce maximálně 10 vět posílejte na adresu [email protected], do předmětu uveďte heslo "Škola".

Vaše názory můžete posílat do 27. 10. Nejzajímavější z nich uveřejníme a odměníme krásnou cenou - dětskou knihou z nakladatelství Viking! Chcete-li soutěžit, nezapomeňte připojit své jméno, adresu a telefonní číslo. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky redigovat.

Vloupání na přehlídkové molo. Pařížskou komičku vykázala až Gigi Hadid | Video: Reuters/AP
reklama
reklama
reklama