Třeštíková o Anně: Optimistická toaletářka ze dna společnosti, skepsi nepropadala
"Anny nikdy nepropadala přílišné skepsi, přestože její příběh se odehrával v té nejspodnější vrstvě naší společnosti," popisuje režisérka Helena Třeštíková ústřední postavu svého aktuálního dokumentu, který v úterý uvedla Česká televize.
Rozvedená Anna, trojnásobná matka odrostlých dětí, pracuje jako toaletářka v metru. Je rok 1996 a tehdy šestačtyřicetiletá žena si začne příležitostně přivydělávat jako pouliční prostitutka. S dokumentaristkou Helenou Třeštíkovou, která její příběh sledovala za kamerou dlouhých 16 let, byly vrstevnice. V květnu za dokument Anny česká režisérka získala hlavní cenu v soutěžní sekci na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Mnichově a v úterý snímek uvedla Česká televize.
V čem se natáčení dokumentu Anny lišilo od jiných vašich časosběrných dokumentů?
Já se snažím ve svých filmech sledovat osudy běžných lidí z nejrůznějších společenských vrstev. Anny se sice živila prostitucí, ale zároveň pracovala jako toaletářka na WC v metru. Její příběh se tedy odehrával v té nejspodnější vrstvě naší společnosti. Ale to už jsem ve svých předchozích filmech také částečně zaznamenala - například u narkomanky Katky a kriminálníka Reného. Anny ale byla vždy velmi optimistická. Tím se dost lišila od mých ostatních příběhů.
Když jste s paní Annou začala natáčet, bylo jí přibližně stejně jako vám. Byl to tehdy věk, ve kterém se ženy hledají? Jak byste ho popsala dnes s odstupem?
Byly jsme vrstevnice. Ale myslím, že zrovna my jsme v té době už měly hledání za sebou.
Jaký byl váš vztah s Anny během let?
Byly jsme s Anny v permanentním kontaktu. Volaly jsme si, tak jsem se dozvídala, co se jí zrovna děje - ohlásila mi svatbu například. Natáčeli jsme zhruba osmkrát za rok, ale scházely jsme se i mimo natáčení. Díky tomu pak spoluprožívám její příběh. Když mi v nemocnici vyprávěla o světle na konci tunelu, jezdil mi mráz po zádech. Zároveň ale musím udržet jistou hranici, abych se z toho nezbláznila.
V čem byla Anny nejsilnější? Co vás na ní příjemně překvapovalo?
Anny nikdy nepropadala přílišné skepsi, i když byla v různých krizích, vždy se otřepala a celkem s úsměvem šla dál. A ze všeho si dělala legraci.
Jaký je osud Anny dnes?
Anny před několika lety zemřela na plicní chorobu. Hodně kouřila a nic ji od toho neodradilo.
Co jste vysledovala za ty roky dokumentace jejího příběhu, že Annu ničí nejvíc?
Zdravotně ji ničily cigarety. Vše ostatní, co jí život přinášel, brala s nadhledem.
Stala se během natáčení nějaká věc či například Anny řekla něco, co vás ovlivnilo, co ve vás doteď rezonuje?
Anny se při své pouliční činnosti seznámila s pracovnicemi společnosti Rozkoš bez rizika, která se stará o prostitutky, a začala s nimi hrát divadlo. Hry, které hráli, psala šéfka Hana Malinová prostitutkám na tělo a jsou ohromně vtipné. Anny měla svou píseň, kterou přímo pro ni Hana Malinová napsala. Ta píseň se jmenovala "Předposlední cigareta" a Anny ji hrozně ráda zpívala. Ta píseň mi pořád zní v uších.
Dokument o Anny jste natáčela od roku 1996. V čem se změnil život žen, které si vydělávají na ulici, v porovnání se současností?
V době, kdy jsme začali natáčet, bylo hodně prostitutek na ulici. Takovým centrem byla tehdy Perlová ulice v Praze. Od té doby se sexbyznys přesunul více do různých salonů, případně bytů.
Příběh Anny začíná v době, kdy jí je 46 let a začíná si přivydělávat prostitucí. Jakou roli hrál v jejím životě v této souvislosti věk?
Na nápad přivydělávat si prostitucí ji přivedla kamarádka vrstevnice, která už s tím měla svou zkušenost. Ta jí prozradila, že jsou muži, kteří vyhledávají starší ženy, a není tedy obava, že by tato živnost nefungovala. To pak Anny radostně potvrzovala.
Co z tohoto dokumentu vyplývá o mužích, kteří se stávali jejími klienty?
Myslím, že Anny se většinou setkávala s dost velkými zoufalci, kteří se jí mimo jiné také rádi svěřovali se svými životními příběhy. Asi byla pro ně také tak trochu zpovědnicí.
Styděla se za své povolání a činnost?
Nikdy. Brala to s nadhledem a označovala se za příslušnici dělnické třídy.
Video: Měli jsme pocit, že jsme s ním. Formanův odchod jsme těžce prožívali, říká Třeštíková
