Matka dívky A. B. byla jednou ze zhruba třiceti žen, které přišly proti sexuálním násilníkům z Foče svědčit. Ty ženy neměly jména a u soudu je oslovovali pouze čísly FWS-87, FWS-191, FWS-50, anebo iniciálami. Soudní zřízenec vždycky spustil přes část skleněné stěny oddělující veřejnost od jednací síně žlutou zástěnu. Tváře svědkyň byly na obrazovce v soudní síni zatemněné a jejich hlasy pokřivené, takže zněly strojově, skoro kovově. Ale obvinění je viděli, stanuli jim tváří v tvář.

Ty tři z Foče by zřejmě nikdy nenapadlo, že se jejich oběti postaví proti nim u soudu. Věděli, že ženy nemluví o své "hanbě", zvlášť ne muslimky. Tentokrát se zmýlili. Znásilněné ženy z Bosny nejen že se rozhodly promluvit, ale odhodlaly se tak učinit před mezinárodním soudem. Často plakaly, ale podařilo se jim přesně popsat, jak byly nejprve odvedeny do motelu Buk Bijela, pak do Partyzánské síně ve střední škole ve městě Foča, a odsud nakonec do soukromých bytů, kde byly celé měsíce sexuálně zneužívány.

Někdy musely Kovače a jeho kumpány před znásilněním "bavit". Svědkyně FWS-87 vypověděla, že několikrát se musela s ostatními dívkami svléct a nahá tančit na stole pod hrozbou zbraní. Jindy je znásilňovali za zvuků vážné hudby. "Bylo to tak ponižující, protože jsem měla pocit, jako bych mu patřila," řekla FWS-87. Jedna dívka řekla, že jí přiložili nůž na krk a přinutili ji, aby šla nahá po ulici Foče až k řece. Některé dívky mlátili, jiné půjčovali, pronajímali nebo prodávali jiným vojákům; některé zmizely. Jedna řekla, že hned první den, ten den, kdy byla zabita její matka, ji znásilnilo dvacet vojáků. A u některých sexuálních deliktů svědkyně vůbec nenacházely slova, aby je soudu popsaly.

Bosenští Srbové z Foče Dragoljub Kunarac, Radomir Kovač a Zoran Vukovič byly 22. února 2001 odsouzeni tribunálem v Haagu na 28, 20 a 12 let vězení.

Slavenka Drakulič, They Would Never Hurt a Fly, Viking Penguin, USA, 2004.

Česky knihu vydalo nakladatelství BB art v roce 2006 pod názvem Ani mouše by neublížili.