A já ty sonety psát nebudu, pravil básník a odhodil brk, dokud nedostanu pořádně zaplaceno. Neopouštěj nás, Mistře, volali pak zástupové a snášeli mu statky k nohám, bez tvých slov bychom se v hovada proměnili!

Ne. Stávka básníků se nekonala. Stávka filmařů se koná, v jistém smyslu: bojkot zlínského festivalu je vyjádřením hněvu nad Klausovým ojedinělým vítězstvím - jeho veto zákona o kinematografii nepotkal osud jiných vet, poslanci ho nepřehlasovali.

Můžeme dokola debatovat o tom, zda si český film zaslouží dotace v situaci, kdy se ocitl snad na nejnižší úrovni od doby, kdy bylo natočeno němé Překažené dostaveníčko. O tom, zda je mravné, že diváci platící za zhlédnutí filmů, které chtěli vidět, zaplatí natáčení filmů, které nechtějí vidět a na něž se nedá koukat. On ten zákon nakonec projde a prošel by, i kdyby té "stávky" nebylo. Jenom se vsaďme, že bude mírně upraven. Soukromé televize nebudou platit tři procenta z výnosů za reklamu a teleshopping. Navrhnout takový zákon na pořad jednání těsně před volbami, to byl tupohlavý nápad a není divu, že jej potopili ti, kteří ho navrhli. Jistěže k tomu stačilo pár telefonátů... A ta nechuť platit, stejně jako ta moc, budou fungovat i po volbách, ať je vyhraje kdokoli.