Státní vyznamenání udělená 28. 10. 2005

Řád bílého lva I. třídy, vojenská skupina, propůjčení:

In memoriam generálmajor Josef Buršík (28. července 1911 - 30. června 2000) za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.

Účastník bojů v jednotce Ludvíka Svobody u Kyjeva. Velel 2. praporu 1. československé samostatné tankové brigády. Prodělal charkovskou, dněpro-kyjevskou, bělocerkevskou, karpatsko-dukelskou a ostravskou operaci. Byl vyznamenán Československým válečným křížem z roku 1939 a titulem Hrdina Sovětského svazu s právem nosit Zlatou hvězdu a Leninovým řádem. V listopadu 1949 byl zatčen a odsouzen na 14 let vězení. Byl několikrát hospitalizován ve vojenské nemocnici, odkud se mu v srpnu 1950 podařilo uprchnout. Poté žil s rodinou v Anglii, kde aktivně vystoupil proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a na protest vrátil svá vysoká sovětská vyznamenání. V Anglii organizoval akce ve prospěch obnovy demokracie. V roce 1990 byl plně rehabilitován.

Generálmajor Rudolf Pernický (1. července 1915) za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.

Účastník druhého zahraničního odboje ve Francii a Anglii. Od konce roku 1940 byl přidělen ke druhému oddělení exilového ministerstva národní obrany v Londýně jako instruktor pro vysílání paraskupin do protektorátu. V prosinci 1944 velel výsadkové skupině, která se aktivně účastnila domácího odboje proti okupantům. V roce 1948 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 20 letům těžkého žaláře a strávil 11 let v uranových dolech. Po roce 1989 byl rehabilitován a povýšen nejprve do hodnosti plukovníka a později generálmajora ve výslužbě.

Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy, propůjčení:

Brigádní generál MUDr. Josef Hercz (11. srpna 1917) za zásluhy o stát v oblasti rozvoje demokracie, humanity a lidských práv.
Z okupované vlasti uprchl v květnu 1940 a od roku 1941 působil v Alexandrii u Československého pěšího praporu 11 - Východního. Zúčastnil se bojů u Tobrúku, kde byl raněn. Bojoval v Libanonu, Sýrii a po převelení jednotky do Velké Británie se stal velitelem průzkumného oddílu Československé samostatné obrněné brigády. Zúčastnil se bojů u Dunkerque. Po válce dokončil studia medicíny a působil mimo jiné jako primář v pražské nemocnici na Bulovce. V roce 1966 byl jmenován rytířem České lékařské společnosti. Je nositelem českých i zahraničních vojenských vyznamenání.

Generálmajor Stanislav Hlučka (19. října 1919) za zásluhy o stát v oblasti rozvoje demokracie, humanity a lidských práv.
Jako pilot byl od července 1940 členem RAF, bojovou činnost zahájil v květnu 1943. V únoru 1944 přešel k 1. československému stíhacímu leteckému pluku v SSSR. V rámci poúnorových represí byl v roce 1949 odsouzen a rok vězněn v táboře nucených prací. Poté se živil manuální prací. Po roce 1989 se aktivně podílel na rehabilitačním řízení letců protiprávně postižených komunistickým režimem. V roce 1990 se stal členem předsednictva Svazu letců, od roku 1992 je předsedou Sdružení zahraničních letců.

Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy, propůjčení:

Páter Martin František Vích (12. června 1921) za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.
V roce 1949 byl vysvěcen a začal vykonávat kněžské povolání v Českých Budějovicích. Byl zatčen 21. srpna 1953 přímo v kostele před zraky věřících. Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen na deset let těžkého žaláře a pracoval v uranovém dole. Při závalu byl těžce zraněn, přesto dokázal zachránit život svému spoluvězni, evangelickému faráři. Zbylá léta vazby strávil ve věznicích Mírov a Valdice. Zpět do duchovní služby se vrátil až v roce 1967 a sloužil v pošumavské Dobrši. Je členem Konfederace politických vězňů ve Strakonicích. Za více než 30 let své pastorační a duchovní činnosti vykonal obrovský kus práce na všech farnostech, které spravoval. V Pošumaví je oslovován jako Otec či Táta Martin. Přes svůj vysoký věk a vážné zdravotní problémy stále vykonává svědomitě svůj úřad.

Medaile Za hrdinství, udělení:

In memoriam Michal Velíšek (28. března 1973 - 13. září 2005) s nasazením vlastního života se zasloužil o záchranu lidského života.

Střihač televize Nova, který se projevil jako statečný člověk, když se v parku na pražském Karlově náměstí zastal napadené ženy. Útočník ženu ohrožoval střelnou zbraní, kterou pak obrátil proti Velíškovi a dvěma výstřely jej smrtelně zranil. Michal Velíšek zemřel ještě téže noci ve Všeobecné fakultní nemocnici. Zanechal po sobě manželku a téměř roční dcerku.

Medaile Za zásluhy I. stupně, udělení:

In memoriam Jiří Šlitr (15. února 1924 - 26. prosince 1969) za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.

Jiří Šlitr byl vynikajícím všestranným umělcem. Svou tvorbou zásadně ovlivnil moderní českou hudbu, divadlo i film, znám byl i jako výtvarník. Byl jedním ze symbolů éry uvolnění 60. let. Zemřel předčasně 26. prosince 1969, ale jeho písně a hry divadla Semafor, s nímž je jeho jméno nejvíce spojeno, stále žijí v paměti jeho současníků i dnešní mladé generace.

Medaile Za zásluhy II. stupně, udělení:

Jaroslava Brychtová, akademická sochařka (18. července 1924) za zásluhy o stát v oblasti umění.

Vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kde byla žačkou profesora Karla Štipla, a Akademii výtvarných umění v ateliéru profesora Jana Laudy. Do roku 1984 pracovala jako výtvarná návrhářka v Železnobrodských sklárnách. V Železném Brodě, kde žije, má soukromé studio. Od roku 1954 spolupracovala se svým manželem Stanislavem Libenským (zemřel v únoru 2002). Manželský a tvůrčí pár významně zasáhl do vývoje českého i světového sklářského umění a získal uznání celého kulturního světa. K vrcholům jejich tvorby patří mnohadílná dvacetimetrová kompozice Řeka života pro EXPO 1970 v Ósace. Pracovali mimo jiné i na vitrážích pro kapli sv. Václava v pražském chrámu sv. Víta. Jejich díla jsou zastoupena v muzeích, galeriích i soukromých sbírkách celého světa.

Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc. (28. prosince 1937) za zásluhy o stát v oblasti vědy.

Je vynikající, světově uznávanou odbornicí v oblasti chronobiologie. Po ukončení Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy nastoupila do Fyziologického ústavu Akademie věd, kde působí dodnes. Během své dlouholeté pedagogické kariéry se podílela také na výchově řady pre- i postgraduálních studentů. Je členkou vědeckých rad několika vysokých škol. Za přínos pro vědu získala několik tuzemských i mezinárodních ocenění. Jako členka Akademické rady i jako předsedkyně Akademie věd České republiky v letech 2001 až 2005 se výraznou měrou zasloužila o transformaci Akademie v moderní vědeckou instituci.

Vladimír Jiránek (6. června 1938) za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.

Vystudoval v roce 1962 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor novinářství. Hned po škole se však začal věnovat kreslení. Jeho osobitě pointované kresby vycházely v řadě časopisů - Mladý svět, Vesmír, Technický magazín. Od 90. let denně svými kresbami komentuje dění v novinách, v Mladé frontě Dnes a nyní v Lidových novinách. Známé jsou též jeho animované filmy, například Automatik, Pivo přes ulici, Dobré jitro, Výlet, Hokej je hra či Zpráva o stavu civilizace, za které obdržel řadu cen na zahraničních festivalech. Za film Co jsme udělali slepicím získal v roce 1978 na mezinárodním filmovém festivalu v Západním Berlíně Zlatého medvěda. To, co se redaktoři snaží sdělit v komentářích, on elegantně vyjádří v jediném obrázku. Dokáže spojit kresbu se slovem způsobem, jaký nemá v této zemi obdoby, a jeho karikatury lze považovat za svébytné psychologické portréty.

Stanislav Kolíbal (11. prosince 1925) za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.

Představuje jednu z nejvýznamnějších osobností české kultury 20. století. Výtvarné umění studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru Antonína Strnadela a později studoval na DAMU scénografii u Františka Tröstera. Od roku 1954 byl zakládajícím členem uměleckého sdružení UB 12. Sochařské tvorbě se začal věnovat od poloviny 50. let výrazně abstrahovanými figurálními plastikami. Od počátku 60. let se jeho tvorba utvářela v realizacích nefigurativních sochařských nebo architektonicko-sochařských objektů. Zcela mimořádný je jeho podíl na formování stálých expozic Národní galerie v Praze. Za své dílo získal řadu mezinárodních ocenění a jeho práce jsou součástí významných zahraničních sbírek.

In memoriam Prof. RNDr. Jaroslav Koutecký, DrSc. (14. října 1922 - 10. srpna 2005) za zásluhy o stát v oblasti vědy.

Profesor Koutecký byl světově uznávaný průkopník kvantové chemie, nového oboru, který podstatně přispěl k integraci fyziky a chemie. V padesátých letech byl krátce vězněn. Po roce 1968 emigroval a působil na předních univerzitách v USA a později v západním Berlíně. Po listopadu 1989 se podílel na přestavbě vědeckých, výzkumných a vysokoškolských institucí. Byl iniciátorem založení grantových systémů a agentur, podílel se na tvorbě soustav hodnocení vědy, jejich výsledků a dopadů. Jako světově uznávaný vědec získal řadu ocenění, mimo jiné nejvyšší vyznamenání Akademie věd ČR či zlatou medaili Univerzity Karlovy. Byl uvědomělým vlastencem, který věnoval největší starost a péči své vlasti, jejímu intelektuálnímu bohatství, její úrovni a vývoji její nejmladší vědecké generace.

Ing. Agr. Paul Millar, PhD. (30. dubna 1933) za zásluhy o stát v oblasti hospodářské, kultury a umění.

Vystudoval na Vojenské lékařské akademii v Hradci Králové a na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně. Od roku 1968 žije v Edinburghu ve Velké Británii, kde se věnoval výzkumu v oblasti zemědělství a publikoval řadu vědeckých článků a zpráv. V květnu roku 1999 byl jmenován honorárním konzulem České republiky v Edinburghu s působností pro Skotsko a o čtyři roky později se stal generálním honorárním konzulem. Jeho mimořádná aktivita v této čestné funkci ve prospěch českých zájmů podstatnou měrou přispívá k prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Skotskem.

Franz Olbert (27. července 1935) za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.

Franz Olbert působil v letech 1976 až 1999 jako generální tajemník katolické sekce německé Ackermannovy obce (Ackermann-Gemeinde; organizace katolíků z bývalého území Sudet). Svou dlouholetou činností se v této funkci zasloužil o překonání tíživého historického dědictví česko-německých vztahů. Sdružení pod jeho vedením organizovalo finanční a materiální pomoc při obnově kulturních památek a školských zařízení. Iniciovalo a podporovalo řadu kulturně-vzdělávacích programů určených pro občany obou zemí. Svým přístupem dokázal, že se česko-německé vztahy mohou rozvíjet bez podmínek a vzájemných nároků.

Prof. MUDr. Mojmír Petráň (28. března 1923) za zásluhy o stát v oblasti vědy.

Patří mezi nejvýznamnější české vědce a vynálezce. Vynálezem konfokálního mikroskopu s dvojitým řádkováním přispěl zásadním způsobem k pokroku vědy a techniky. Během druhé světové války se účastnil odboje, po válce byl vyznamenán Československou vojenskou medailí Za zásluhy II. stupně. Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a ve Fyziologickém ústavu ČSAV se věnoval elektrofyziologii. V roce 1960 se habilitoval v lékařské fyzice na Lékařské fakultě v Plzni, tématem bylo využití aparatury na hledání jiných než elektrických projevů nervového a svalového vzruchu. Aparaturu zkonstruoval ještě v Praze. V té době se také spolupodílel na vydání knihy Electrophysiological Methods in Biological Research, která jej proslavila ve světě. V roce 1970 byl degradován na mladšího vědeckého pracovníka, v roce 1989 byl jmenován řádným profesorem pro obor biofyzika. Je čestným členem britské Královské mikroskopické společnosti.

Prof. ThDr. Petr Pokorný, DrSc. Dr.h.c. (21. dubna 1933) za zásluhy o stát v oblasti vědy, výchovy a školství.

Přední český evangelický teolog. Patří k mezinárodně uznávaným odborníkům v biblistice a dějinách antické literatury. Je významným znalcem v oboru literární památky raného křesťanského období. Svou historickou práci opírá o studium pramenů doplněné o archeologické výzkumy. Je jedním z překladatelů Nového zákona. Své zkušenosti předává i jako dlouholetý pedagog Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy (UK) v Praze. Od roku 2001 je ředitelem Centra biblických studií UK a Akademie věd v Praze.

Blažena a Lubomír Rosnerovi (17. dubna 1959, 16. dubna 1953) za zásluhy o stát v oblasti výchovy a školství.

Pěstounská rodina. V současné době mají v péči osm dětí, všechny jsou fyzicky či mentálně postižené. Navštěvují Speciální školu ve Slavkově u Brna a nemají žádné výchovné ani studijní problémy. Postižení dětí vyžaduje náročnou fyzickou péči, kterou rodina zvládá na výborné úrovni. Pěstouni dětem i spoří, jsou schopni jim zajistit nejen konkrétní každodenní péči, ale promýšlejí i jejich budoucnost a perspektivy. Lidé, kteří se dokáží postarat o fyzicky i mentálně postižené děti, které nejsou jejich vlastní, a vytvořit jim dokonale funkční rodinu, jsou hodni velkého obdivu a úcty.

Ing. Miroslav Smotlacha (22. září 1920) za zásluhy o stát v oblasti vědy a výchovy.

Je vynikajícím odborníkem v oblasti mykologie. Od roku 1956 řídí Českou mykologickou společnost. Od svých 14 let působí v redakci Časopisu českých houbařů. Výrazně přispěl k popularizaci houbaření v Česku, k větší znalosti hub jedlých i jedovatých. Propaguje nutnou ochranu lesa, hub i celé přírody. Vydal stovky odborných prací, článků a zpráv. V poslední době se věnuje vedení pracoviště dřevokazných škůdců. Vystavuje posudky k působení biotických škůdců dřeva v budovách. Významně tak přispěl k opravám a záchraně mnohých památek.

Josef Somr (15. dubna 1934) za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.

Josef Somr je vynikající český herec. Až do odchodu do důchodu před třemi lety byl členem činohry Národního divadla. Svou kariéru začínal v Těšínském divadle, poté působil v Divadle bratří Mrštíků v Brně, ve Východočeském divadle v Pardubicích, v letech 1965-1978 v Činoherním klubu v Praze a od roku 1978 v Národním divadle. Za svůj život ztvárnil nesčetně postav jak na divadelních scénách, tak ve filmu. Z jeho divadelních rolí nelze zapomenout na Osipa z Gogolova Revizora, Otce Peachuma z Brechtovy Krejcarové opery, Buška z Našich furiantů, Claudia v Hamletovi, Gajeva ve Višňovém sadu, Porfirije v Dostojevského Zločinu a trestu či Jana Dítěte v Hrabalově Obsluhoval jsem anglického krále. Nezapomenutelné postavy ztvárnil ve filmech Ostře sledované vlaky (1966), Soukromá vichřice (1967), Žert (1968), Smuteční slavnost (1969), Radost až do rána (1978), Tři veteráni (1983) či Helimadoe (1993). Za výkon v roli Pana Františka v Romanci pro křídlovku získal cenu Thálie za rok 1997 a totéž ocenění obdržel v roce 2002 za roli Wellera v Coburnově hře Džin.

Zdeněk Sternberg (15. srpna 1923) za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.

Rodina Sternbergů byla za okupace pronásledována, protože jednoznačně a otevřeně odmítla říšské občanství. Během války Zdeněk Sternberg osobně pomohl mnoha lidem nuceně nasazeným v říši. Po roce 1948 byl vyloučen ze studia, odveden k Pomocným technickým praporům a nucen vykonávat nejtěžší hornické práce. Pro svůj původ a politické postoje byl trvale perzekvován komunistickým režimem. V roce 1956 se vrátil do Prahy, kde se z kulisáka v Hudebním divadle Karlín vypracoval až na zástupce jevištního mistra. V roce 1968 emigroval s manželkou do Vídně. Po roce 1989 restituoval rodový hrad. V současné době se věnuje správě rodového majetku. Zabývá se rovněž ochranou a propagací českých kulturních památek doma i v zahraničí.

PhDr. Jaroslav Šedivý, CSc. (12. listopadu 1929) za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu.

Významný český historik, disident a politik. V letech 1957 až 1970 působil jako vědecký pracovník Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii v Praze. V letech 1970 až 1971 byl z politických důvodů vězněn. Pak od roku 1972 šestnáct let pracoval manuálně jako čistič oken a výloh. Od prosince 1989 do června 1990 byl poradcem ministra zahraničních věcí ČSFR, poté působil jako velvyslanec ve Francii, Belgii a ve Švýcarsku. Od listopadu 1997 do července 1998 byl ministrem zahraničních věcí ČR. Zasloužil se o odchod sovětských vojsk ze země a o přijetí Česka do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Má výrazný podíl na přijetí České republiky do NATO. Zabývá se novodobými světovými dějinami, zvláště pak historií mezinárodních vztahů.

Prof. MUDr. Vladimír Vonka, DrSc. (31. července 1930) za zásluhy o stát v oblasti vědy.

Je vynikajícím odborníkem v oblasti virologie a protinádorových vakcín s mimořádným zahraničním ohlasem. Vystudoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kde promoval v roce 1955. V průběhu dalších let získal studiem virologie na Baylorově lékařské fakultě v texaském Houstonu titul profesora. Pracoval ve Výzkumném ústavu imunologickém jako vědecký pracovník, později jako vedoucí oddělení výzkumu poliomyelitidy a odboru biologie virů. Od roku 1991 působí jako vedoucí oddělení experimentální virologie v pražském Ústavu hematologie a krevní transfuze. Je autorem nebo spoluautorem více než 250 odborných článků a sedmi monografií. O jeho domácím renomé svědčí i dvakrát udělená cena ministra zdravotnictví za výzkum.

Prof. MUDr. Petr Zvolský, DrSc. (12. září 1933) za zásluhy o stát v oblasti vědy.

Je zakladatelskou osobností československé a české psychiatrické genetiky. Jeho monografie Genetika v psychiatrii je vůbec první publikací tohoto druhu ve střední a východní Evropě, podává první základy aplikace molekulární biologie a molekulární genetiky v tuzemské psychiatrii. Jeho výzkumné práce v oblasti genetiky a profylaktické léčby poruch nálady lithiem mají mezinárodní ohlas. Je nejvíce citovaným českým psychiatrem v zahraničí.