reklama

Starostka o referendu: Lidé se nezajímají a pak se diví

Rozhovor se starostkou, jejíž jediný podpis znemožnil konání referenda

Foto: Archiv M. Turečkové

Bystročice - Stačil jediný podpis a stovky voličů v Bystročicích na Olomoucku přišly o možnost vyjádřit se v referendu ke stavbě překladiště.

Jejich starostka Marta Turečková sama podepsala s ministerstvem dopravy smlouvu, kvůli které teď překladiště za vesnicí může vyrůst. Ať už si o tom lidé myslí co chtějí.

Právě dokument, o kterém do té doby nic netušilo ani zastupitelstvo obce, rozhodl u Krajského soudu v Ostravě o tom, že se referendum konat nebude.

Starostku i většinu zastupitelů verdikt soudu potěšil, myslí si totiž, že referendum není na místě. Odpůrci logistické haly ale nesouhlasí. Jsou přesvědčeni, že je Turečková schválně přelstila, když smlouvu vytáhla až v soudní síni.

"Není to pravda, byla to náhoda. Sama jsem netušila, že tento jediný dokument bude mít tak velkou váhu," brání se starostka v rozhovoru pro Aktuálně.cz. A stojí si dál za svým názorem, že referendum o hale, která do oblasti přivede desítky kamionů denně, je nepřípustné.

Mohla byste vysvětlit, proč podle vás není správné, aby se v Bystročicích konalo referendum o záměru překladiště?

V územním plánu obce jsou dotčené pozemky dávno zaneseny jako lokalita k podnikání. Občané měli možnost se dříve k plánům vyjádřit, ale lidé to nesledují, a pak se diví. Když soud poprvé zamítnul referendum, tak když to řeknu zjednodušeně, hlavní argument byl, že to co je jednou v územním plánu, je zkrátka v územním plánu.

Když se na to podíváte zpětně, nebylo by přece lepší lidem referendum vyhlásit? Aby byl klid?

V rámci procesu EIA jsme po investorovi požadovali také vystavění cesty k celé ploše. Referendem by se zablokovaly pozemky pro tuto komunikaci a také napojení na inženýrské sítě, především na vodovod a kanalizaci pro kohokoli, kdo by chtěl tuto plochu využít. Když tam nic nebude, žádní investoři k nám nepůjdou.

Tak byste neměli investory, když je lidé nechtějí. Třeba by nakonec časem sami přišli a řekli - tak my jsme si to rozmysleli, chceme, aby tu někdo investoval, chceme pracovní místa, nebudeme vám bránit. Tak jste nepřemýšlela? Nebojíte se třeba, že vám to lidé ve volbách spočítají?

Víte, my máme jepičí život na čtyřleté volební období. Tak to je. Politikové musejí dělat i věci na první pohled nepopulární. I když, jaký já jsem politik? Já tady pro tu obec prostě pracuji. A je pravda, že už tady té záležitosti mám dost. Nálada v obci není dobrá. Lidi to rozdělilo. Je pravda, že od začátku možná ten záměr mohl být lépe vykomunikovaný, jak se dnes říká.

Lidé asi skutečně to překladiště hodně nechtějí. Nenechali se odradit jedním verdiktem soudu a šli do toho podruhé. Tentokrát ale konání referenda odvrátila jediná smlouva o smlouvě budoucí, kterou jste uzavřela vy sama. Je pravda, že vás k tomu, abyste smlouvu předložila soudu, inspiroval podobný případ papírny v Zábřehu?

Měla jsem několik dní na to, abych se vyjádřila k žalobě. Procházela jsem si tedy různé dřívější případy ve věci místních referend a narazila na ten zábřežský. Došlo mi, že máme také jako obec uzavřenou smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene s ministerstvem dopravy kvůli přívodu elektřiny ke stožárům na mýtné. Přidala jsem tedy tuto smlouvu ke svému vyjádření. Ale v žádném případě to nebyl můj hlavní argument.

Takže to nebylo tak, že byste si řekla - aha tady mám smlouvu, tím je obejdu? Ono to tak totiž asi z pohledu občana vypadá.

Když padla druhá žaloba na vyhlášení referenda s jinou, pozměněnou otázkou, brala jsem to tak, že se někdo snaží dosáhnout stejného cíle - tedy obejít územní plán - jinou cestou. A myslela jsem, že to tak bude posuzovat i soud. Jenže on překvapivě argumentoval právě tou smlouvou. Osobně mě to překvapilo.

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama