OBSAH

• Díl 1: Příběh paní Patzoltové
• Díl 2: Poválečný odsun Němců
• Díl 3: Spolek Waltera Sitteho
• Díl 4: Co říkají archivy v Ústí nad Labem
• Díl 5: Politická jednání o odškodnění
• Díl 6: Statek paní Bauerové

Spolek Waltera Sitteho

Otec Waltera Sitteho za války odmítl nastoupit k SS, byl odsouzen k nuceným pracem a posléze poslán na frontu do první linie. Matku gestapo obvinilo ze sabotáže, když při Hitlerových narozeninách nevyvěsila vlajku s hákovým křížem a natřela dům světlou barvou, která měla údajně přilákat nepřítele.

Po válce sice rodiče dostali antifašistický statut, přesto byla rodičům srážena mzda za práci v továrně, museli nosit bílé pásky, malý Walter nesmí do školy, dostávali omezený příděl jídla a zkonfiskovali jim dům, ze kterého museli odejít do bytu, který jim přidělili v továrně na nitě, kam museli jít pracovat.

Walter Sitte | Foto: Ludvík Hradilek

Spolupráci se Státní bezpečností odmítl

Když měl v roce 1953 získat Wlater občanství, odmítl počeštění svého jména. "V té době jsem si začínal dělat kurz na sportovní létání, ale když jsem odmítl nechat si počeštit jméno, tak mě s odůvodněním, že mám příbuzné v Německu zakázali kurz dokončit," vzpomíná dnes pan Sitte ve své kanceláři v Šumperku.

"Poté za mnou přišel agent Stb s nabídkou, že bych mohl v kurzu pokračovat, pokud s nimi budu spolupracovat a dopravím do Německa nějaký dopis. To jsem odmítl."

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a pan Sitte dostal povolávací rozkaz nastoupit na nucené práce - k PTP v uhelných dolech v Ostravě. Od roku 1960 pak pracoval třicet let v kamenolomu.

Walter Sitte | Foto: Ludvík Hradilek

Starostové se omluvili

"Začátkem osmdesátých let jsem chtěl založit spolek pro Němce, kteří tu zůstali, to mi zamítli s tím, že nejsem v KSČ," říká pan Sitte. "Tak jsem se rozhodl, že budu pomáhat našim jinak a prostřednictvím německé církve jsem předával peníze českým Němcům, kteří to potřebovali. Teprve po roce 1989 jsem mohl založit spolek, který už může pomáhat oficiálně."

Spolek, do kterého spadá oblast Šumperska a Orlických hor, má dnes na 600 členů, kteří se schází dvakrát ročně o Vánocích a na Den matek, kde recitují, zpívají a povídají si v němčině. Čtyřikrát za rok pořádají víkendové kurzy němčiny pro děti.

"Loni na Vánoce přišli na setkání ve čtyřech městech našeho regionu nezávisle na sobě tamní starostové, takoví mladí lidé. Před plným sálem Němců se omluvili za vyhnání a křivdy způsobené těm, kteří zde zůstali," říká pan Sitte.

"Na komunální úrovni se k nám chovají pěkně, ale pro stát jako bychom neexistovali. Řada lidí má pocit, že jsou stále někdo špatný, nerovnocenný. Ti by si zasloužili nějaké symbolické gesto. Alespoň, aby vláda o tom začala diskutovat, aby přiznala, že se tu stala křivda."