Poté se zvedla vlna mezinárodní kritiky. Do Čech dorazili zástupci Evropského výboru pro zabránění mučení a praxi používání těchto lůžek ostře kritizovali. O problém se také začala zajímat Mezinárodní organizace pro práva mentálně postižených (MDAC) a nahlédla do chodu některých zařízení.

Apel z Británie

"Našli jsme místa, kde jsou lidé zavíráni do klecí na měsíce a roky. Je to naléhavý a viditelný případ porušování lidských práv," prohlásil tehdy šéf MDAC Oliver Lewis. "Vyzýváme proto ministerstvo, aby tato lůžka po celé republice odstranilo."

Někdejší ministr a europoslanec John Bowis přijel do Čech a nabídl Česku pomoc Evropského parlamentu při zavádění alternativních metod. Nabídka však vyzněla naprázdno. Zástupkyně ministerstva sociálních věcí tehdy prohlásila, že klece a síťová lůžka jsou potřeba.
 
Čeští politici se k mezinárodnímu pobouření postavili různě. "Je to trochu umělá záležitost, kterou vyvolal článek v bulváru," okomentoval zahraniční kritiku ministr sociálních věcí Zdeněk Škromach. "Nechci hájit klecová lůžka. Samozřejmě chceme změnu a pracujeme na ní, ale musí se to dělat postupně."

Místopředseda vlády pro lidská práva Petr Mareš chtěl paní Rowlingovou pozvat do Čech, aby - jak řekl - "viděla, že používání těchto lůžek má racionální důvody."

Den po zveřejnění dopisu paní Rowlingové ale vystoupil ministr zdravotnictví Jozef Kubinyi a nařídil zrušit s okamžitou platností všechny klece v zařízeních spadajících pod jeho rezort. Následoval tak svého maďarského kolegu, který používání klecí označil za protizákonné.

Klausův umělý problém

Ministrovi se dostalo ostré kritiky jak ze strany psychiatrů, tak od prezidenta Václava Klause.  Ten Rowlingovou označil za laika, který nemá "autentickou znalost problému", a Kubinyiho osočil, že "vyšel vstříc nezodpovědným a populistickým atakům na kvalitu zdravotní péče".

Ministrův krok označil za "laciné gesto" a sezval si na Hrad skupinu osmi odborníků, aby s nimi situaci rozebral. Na schůzce, která se pyšnila jmény přednostů klinik, však zcela chyběli lidé z neziskové sféry, kteří mají zkušenosti s alternativními metodami. Diskusi uzavřel s tím, že "celý problém je umělý". Jozef Kubinyi byl odvolán z funkce.

Ještě před tím ale zakázal používání klecí ve zdravotnických zařízeních. Ministerstvo práce a sociálních věcí tehdy poprvé spočítalo, kolik klecí a síťových lůžek je v jejich zařízeních - 654. Poté připravil Škromachův resort novelu zákona o sociálním zabezpečení s odstavcem věnovaným klecím a svěracím kazajkám.

"Při poskytování ústavní sociální péče nelze používat opatření omezující pohyb osob," píše se tam. "Výjimkou jsou případy přímého ohrožení jejich zdraví a života nebo zdraví a života jiných osob."

Krok zpátky

Tato formulace ale upravovala užívání klecí na psychiatrii a jak známo nedokázala zabránit vážným případům zneužití, o kterých s rozhořčením informovala i evropská média. Škromachova novela uvaluje na klece přísnější evidenci a o každém použití je ústav povinen informovat zákonného zástupce zavřeného člověka - což ovšem bývají zaměstnanci ústavu, čili ti, kteří klienta do klece dávají.

"Je to krok zpátky," komentoval postup ministerstva David Záhumenský, zástupce Mezinárodní organizace pro práva mentálně postižených (MDAC), zásadního odpůrce klecových lůžek. "Zákon vůbec nehovoří o prevenci - o tom, že by ústav měl vytvářet vstřícné prostředí a režim, v němž budou příčiny agrese či neklidu minimalizovány."

Ministerstvo se hájí tím, že počet klecí je už mnohem nižší. Kolik jich však k dnešnímu dni je používáno neví. Ministerstvo připravilo metodiku, jak předcházet situacím, při kterých dnes v ústavech používají omezovací prostředky.

Novela však nestanovuje ani čas, po jehož uplynutí by následoval povinný přezkum, zda ještě trvají podmínky pro pobyt v kleci, neexistuje ani povinnost být se zavřenými osobami v kontaktu. Může se tak stát - stejně jak se tomu děje nyní - , že v klecích stráví klient většinu času svého života, aniž by kdokoli řešil příčiny, které personál vedly k jeho zavření.