Etablovala se i jako vynikající pěvkyně händelovská, gluckovská i wagnerovská, ale tíhla k hudbě 20. století. Zvláště významné bylo spojení jejího hlasu s díly Leoše Janáčka, především v Její pastorkyni, Kátě Kabanové či cyklu písní Zápisník zmizelého.
Učila sólisty Janáčka česky a Janáčkova díla také přeložila do němčiny a francouzštiny, aby pěvci, kteří je zpívají foneticky v češtině, věděli, o čem je řeč. Po uzavření operní dráhy působila od roku 1989 v činoherním divadle Thalia v Hamburku.
