ČSSD byla v roce 2002 především opatrná v důchodech: "Penzisté by měli jistotu, že jim stát zvýší penze vždy jednou za rok o stejnou sumu, o jakou stouply ceny, a zohlední při tom i růst platů," vysvětloval například lídr sociálních demokratů Vladimír Špidla.

Tento slib vláda plnila, přesto právě důchody se staly symbolem nesplněných slibů. Právě Špidla začal brzy mluvit o nutnosti reformy, která by v příštích letech snížila důchody a prodloužila věk odchodu do penze.

Slabost koaličních vlád však prosazení větší části stranických programů zabránila. Vinou vnitřních sporů v ČSSD nakonec z vládních stran víc prosadili menší koaliční partneři, upozornily před časem Hospodářské noviny.

Daňové změny proběhly spíše podle plánů předvolební koalice KDU-ČSL a Unie svobody. Jejich program slíbil snížit daně z příjmu právnickým osobám, manžele danit společně a zvýšit jim rodičovský příspěvek. ČSSD v tomto směru úspěšně navrhla daňové paušály pro živnostníky a zrušila strop výdělku pro ženy na mateřské.

Byly to menší strany, které chtěly zrušit státní monopol na sociální služby, nebo nespravedlivou regulaci nájemného, případně zavést daňové úlevy na investice do výzkumu. Tyto záměry paradoxně prosadili sociálnědemokratičtí ministři. Zavedení profesionální armády a vznik nového systému celoživotního vzdělávání chtěli všichni partneři ve vládě.

Výčet neúspěchů je delší. Z programu ČSSD jsou nejvýznamnější marné snahy o omezení státní byrokracie, získ 60-80 miliard korun ročně z evropských fondů, zavedení majetkových přiznání a nižší přímé daně. Úvodní tři sliby se najdou i v současném programu.

Menším stranám nevyšel trestní zákoník ani spojení zdravotního pojištění s nemocenskou (tyto body najdeme v programu lidovců). Nepodařilo se snížit sociální pojistné o 1,6 procenta ani vytvořit mediální rady nezávislé na politice.