V minulosti zažili zraňující komentáře, které se týkaly jejich vzhledu nebo fyzického těla, a našli v sobě sílu, aby kritické poznámky v sobě přehlušili. Příběhy několika lidí zachytila fotografka Zuzana Lazarová na svých snímcích, které jsou k vidění do 16. prosince na Jungmannově náměstí v Praze. Celá akce patří do projektu Moje tělo je moje, za kterým stojí Ridina Ahmedová, zpěvačka, performerka a autorka velmi úspěšného podcastu Sádlo.

Ahmedová na svých workshopech práce s hlasem zjistila, že lidé mají často bloky vůči zpěvu, které vznikly už v dětství. "Rodiče nebo učitelé jim možná bez zlého úmyslu říkali, že nemají zpívat, protože se to nedá poslouchat. A člověk si pak vytvoří domněnku, že není dostatečně dobrý. Je zajímavé, jak účinek drsných slov přetrvává léta. Na mých kurzech lidé často překračují hranice své komfortní zóny a odhalují svůj hlas před ostatními, neznámými lidmi, což spouští spoustu emocí," řekla zpěvačka a performerka v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Minulý rok nahrála Ahmedová podcast Sádlo o body shamingu a měl natolik velký ohlas, že se rozhodla s platformou Moje tělo je moje, pojednávající právě o tématu diferenciace lidských těl, zamířit i do veřejného prostoru. "Body shaming, tedy urážky a posměch adresované druhému kvůli tomu, jak vypadá, je totiž každodenní realitou - v rodinách, ve školách, v osobních vztazích i v zaměstnání," objasňuje Ahmedová.

"Vím z vlastní zkušenosti, že vyrovnat se s tím trvá někdy roky a některá zranění už zůstanou napořád. Ale je třeba si uvědomit, že to, jak vypadá naše tělo, neurčuje naši lidskou hodnotu," řekla autorka projektu. 

Výstava Moje tělo je moje je k vidění až do 16. prosince na Jungmannově náměstí v Praze, přičemž 10. prosince v 15 hodin proběhne veřejná dernisáž za účasti autorů a protagonistů. 

Co je na ní vidět, se můžete podívat do galerie.