reklama

Samo se už dnes Bělorusko nezmění

DOKONČENÍ ROZHOVORU

Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

A: Je opozice v Bělorusku vnitřně sjednocená, nebo ji drží pohromadě jenom odpor k Lukašenkovi?

V říjnu minulého roku proběhl kongres, kde byl vybrán prezidentský kandidát běloruské opozice Alexandr Milinkievič. Připomínám, že do opozice patří čtyři velké strany, pak některé menší, celkem deset politických subjektů. Sjednocení je nyní důležité bez ohledu na různé politické názory. Žádná strana nemůže sama změnit režim.

Podle mě po prezidentských volbách devatenáctého března nedojde k takovým změnám jako na Ukrajině. Bude to jenom jedna z etap činnosti, kterou bude provádět sjednocená opozice. Doufáme, že demokratický blok bude fungovat i po volbách, že to není krátkodobé spojení.

A: Jak probíhá předvolební kampaň na podporu Milinkieviče?

Milinkievič jezdí po regionech, protože má omezený přístup k médiím. Jediná možnost je přímé setkání s lidmi, způsob šíření informací ode dveří ke dveřím. S každým měsícem je náš kandiát stále více známý a zvyšují se jeho preference.

Druhá věc je, že moc se nárůstu preferencí lekla a volby byly vypsány o tři nebo čtyři měsíce dříve, než bylo plánováno. Představení kandidáta se tak drsně zkrátilo. Ale už to, že se moc lekla, znamená, že si je vědoma vlivu, který náš kandidát má.

A: Co říkáte na postoj evropských států vůči Bělorusku?

Za poslední měsíce dostal běloruský režim několik jasných signálů, že se od něho očekávají průhledné a spravedlivé volby. Je také správné, že evropské státy nepodporují politické kontakty na vysoké úrovni. Běloruská moc chápe pouze rozhovor o konkrétních krocích, není a nebude připravena na dialog nebo návrhy na spolupráci, což se dálo ze strany Evropské unie dříve.

Bělorusko není schopno rekonstrukce: buďto bude, nebo nebude. Jakýkoliv vstřícný krok ze strany Evropy vnímá režim jako její slabost a svou výhru. Proto je důležité, aby společenský tlak na Bělorusko vytrval i po volbách.

A: Jste tedy se Západem zřejmě docela spokojený.

Přál bych si zintenzivnění kontaktů s demokratickou opozicí. Tato vrstva společnosti potřebuje obrovskou podporu, ať už jsou to studentské výměny nebo cesty českých novinářů a pracovníků nevládních organizací do Běloruska.

Hrozně bych si nepřál, aby po volbách následovalo na Západě rozčarování, že opozice je slabá a ničeho nedosáhla, a nezačalo se zase raději mluvit s Lukašenkem.

A: To zní stejně docela optimisticky, na to, jak často bývá Evropa ve vztahu k zahraničí bojácná.

EU se dost dlouho vztahovala k Lukašenkovu režimu velmi opatrně a kromě nějakých politických deklarací nepodnikala žádné kroky na podporu demokracie v Bělorusku. Teď se situace díky novým členům EU mění k lepšímu. Europoslanci z Polska i z dalších postsovětských zemí - včetně Čechů - dostatečně aktivně upozorňují na naši situaci.

Hovoří ve starém evropském světě o tom, že jsme také součástí Evropy, odhrnují závěs absolutního nevědění o Bělorusku. Je skvělé, že máme na evropské úrovni takového spojence. Vidíme konkrétní projekty, v první řadě je to mediální projekt nezávislého rádia, který bude financovat EU.

A: Nejvíce vás z postkomunistických zemí podporuje Polsko. Je to tak?

Vidíme otevřené přání Poláků, aby se změnila politická situace u nás, za což jsme moc vděčni. Spousta Bělorusů jezdí do Polska za prací. Polsko je v posledních letech dobrým příkladem demokratických změn v postsovětských zemích. Myslím, že budeme čerpat z jejich zkušenosti.

Poláci často vyjadřují solidárnost s běloruskými silami. Často tam probíhají akce vyjadřující podporu zmizelým politikům. Ve velkých městech, jako Krakov nebo Varšava, se lidé scházejí se svíčkami a vyjadřují podporu před velvyslanectvím. Je to morální solidarita, která je důležitá: našim západním sousedům není jedno, co se děje v Bělorusku.

Tereza Těžká: Je nás pět, mám třikrát víc lásky i trápení. Je mýtus, že nežárlíme | Video: DVTV, Daniela Písařovicová
reklama
reklama
reklama