Rozvádíte se. Hodně to bolí. A tak z vás občas vypadnou věty, které by před dítětem zaznít nikdy neměly...

Prostě si tak trochu nevidíte do pusy... "Neplatím alimenty proto, aby tvoje máma žila s tím chlapem!" Vaší holčičce je teprve osm let, ale podobné výroky si bude pamatovat až do dospělosti. Ve chvíli, kdy je vyslovíte, se vám možná trochu uleví. V konečném důsledku to však uškodí všem zúčastněným. A v první řadě samotnému dítěti.

Svržení bohové

I když se to občas nezdá, máma a táta jsou totiž své potomky až do puberty něco jako bohové. Milovaní a všemocní. Světlý příklad k následování. Jak vás však mohou následovat v nenávisti vůči druhému rodiči? Pro ně je přece stejným pilířem života jako vy sami! Ten druhý vám možná ublížil. Proč by ale na selhání dospělých měly dojet děti?

Je velká škoda, když se k problémům nutně plynoucím z rozvodu přidá ještě neomalenost... Možná mezi následujícími výroky poznáte některé, jež vám uklouzly také. Může se to stát. Pak by ale mělo následovat vysvětlení a omluva. Přicházejí-li vám podobné výroky na jazyk pravidelně, svědčí to o nevyrovnanosti a skryté agresivitě, jež často slouží jako opora pro nejnemilosrdnější a ne vždy spravedlivou kritiku nebo dokonce nesmyslnou pomstu. Co tedy rozhodně neříkat?

Mlčeti zlato!

-"To ho hecuje jeho máma."

-"Když byl u otce, pochopitelně se nastydl."

-"Jeho táta nedodržuje moje doporučení o zdravém stravování."

-"Copak ti s sebou maminka nedala rezervní ponožky?"

-"Jeho máma ho hrozně rozmazluje. Vůbec není samostatný."

-"Měl by přestřihnout pupeční šňůru, která je spojuje."

-"U toho kluka se doslova projevuje oidipovský komplex!"

-"Hlavně mamince nic neříkej!"

-"Naprosto nesouhlasím s tím, že tě tatínek dal do téhle školy!"

Dítě je zrcadlo rodičů

Slova, která nás bolí, pronášejí i děti. I v tomto případě jde však obvykle o vizitku dospělých... Co myslíte, o čem svědčí, když dítě pronese:

-"Nechci říkat mamince, že mám rád tatínkovu novou kamarádku, to by ji moc mrzelo." (Maminka se s tátovým odchodem ještě nevyrovnala a dítě to cítí.)

-"Přece jenom se ještě zeptám táty!" (Ty pro mě nejsi autorita... Proč asi?)

-"Především ty nejsi moje máma!" (Nenávist nebude z dětské hlavy. V té je cítit ženská konkurence a nevyrovnané účty.)

-"To není žádný můj nevlastní táta, ale nevlastní fotr." (To samé, jen v opačném gardu.)

-"Když jsem u táty, šel bych nejradši k mámě, a když jsem u mámy, chtěl bych být zase s tátou. Proč mě měli, když se rozvedli? Já chci mít normální rodinu." (Tady je opravdu zle... Pomůže jen čas a citlivý přístup obou rodičů.)

-"Kdyby se tak táta s mámou přestali hádat!" (Už je to nejhorší za vámi, proč se vracet ve zlém?)

-"Můj táta už mě nemá rád, odešel od nás s Kateřinou." (Jasně, že má rád své dítě. A když ne, je v zájmu opuštěné maminky ho o tom přesvědčit. Jinak bude potomek hledat chybu u sebe.)

-"Táta jezdí pořádným bourákem, ale maminka moc nebere." (Když už to vidí i dítě, asi nebude něco v pořádku...)