Rozhovor s režisérem Karlem Žaludem
Rozhovor - O zakletých českých filmech, použití filmů jako plašidla na holuby a psaní pornografie.
Proč jste se pustil do natáčení filmu?
Chtěl jsem prostě už hrozně pracovat, točit film, i kdyby to bylo zadarmo. Tak jsme se o tom v únoru 2004 začali bavit, v březnu jsem napsal scénář, v květnu obsadil herce, v červnu jsme vybrali lokaci a začali jsme natáčet. Látku jsem maximálně přizpůsobil tomu, že na to nebudou peníze, napsal jsem scénář tak, aby byl tak levný, že nepůjde nenatočit.
Proč se film odehrává ve sklepě?
Už když jsem scénář psal, počítal jsem s tím, že to musí být levný film a že se musí natáčet někde, kde to nebude moc stát. Líbil by se mi třeba i les, ale v lese už bylo natočené Blair Witch. Pak mne napadla nějaká místnost, pak jsem si řekl, že by to mohlo být ve sklepě, to je takové vizuálně zajímavé, tajemné prostředí.
A proč reality show?
Potřeboval jsem důvod, jak ty lidi do toho sklepa dostat. A díky tomu mě napadla ta soutěž, které se dnes říká reality show. Tehdy to tu ještě nebylo, ale média už o tom přinášela nějaké reference ze zahraničí. Vymyslel jsem si svoji reality show. Aby fungovala, tak samozřejmě musela být hnusná, hodně brutální. Její hrdinové dokonce nevědí, jestli opravdu jsou ve vysílání.
Jaké bylo samotné natáčení?
Strašné. Znovu bych do toho nešel, něco takového se dá udělat jen jednou. Ve sklepě byla zima, vlhko, smrad, v průběhu natáčení jsme sklep dál huntovali. Po natáčení jedné scény s pojídáním masa tam to maso hnilo ještě deset dní. Je mi z toho blbě ještě dneska. Odnesli jsme to angínami, katary plic, kožními plísněmi.
Herci dostali zaplaceno?
Když máte tolik omezení, tak si nemůžete vybírat. Rovnou jsem jim říkal: budete placeni procenty ze zisku, a když na to nikdo nepřijde, nebo se to nedostane do kin, tak nedostanete nic. Teď to vypadá, že ti lidi nejspíš nikdy nedostanou zaplaceno, to mě štve. Ale snad se objeví alespoň v mém dalším projektu, kde by už pracovali za regulérní honorář. Což se týká i štábu.
A po natáčení?
Dotočené to bylo v srpnu 2004. Střihačka Tonička Janková to pak stříhala vždycky, když měla čas. Jedna verze za půl roku, dvakrát nás odmítli na grantu, i v televizi to nevyšlo. Měli jsme spoustu plánů, public relations, webové stránky. Hotové to není dodnes.
Co bylo dál?
Postupně to usínalo, lidi odpadávali, částečně se jim ten film nelíbil, částečně ztráceli víru, že se ten film podaří dokončit. Bylo nás čím dál tím míň - těch, kteří to táhli dál, nakonec odpadl i producent, který už neměl sílu na shánění prostředků na dokončení filmu, který natočil neznámý člověk, s neznámými herci.
Jednal jste s někým o uvedení filmu?
Doufal jsem, že tím filmem by vznikl precedens: model výroby filmu v omezených technických a finančních podmínkách, kdy tvůrci film natočí svépomocí a sestřižený předhotový tvar nabízejí distributorům, televizím, grantu a podobně. To ale nevyšlo.
Povedlo se vám tedy někoho oslovit?
Nakonec se toho ujal producent Viktor Schvarcz. Odmítli to i distributoři, pak o film projevila zájem Česká televize, teď s ní jednáme. Uvažuje se o DVD distribuci, jenže kdo ví, jak to bude. Já ani nemám známosti, abych to někam protlačil.
Proč myslíte, že to nevyšlo?
Ukazovali jsme film distributorům a dalším lidem, kteří mohli osud filmu ovlivnit v tom nehotovém stavu - což tomu možná zbytečně ublížilo. Byl jsem netrpělivý, nedočkavý, aby to už někdo viděl. Byli jsme plní ideálů, pád byl pak o to tvrdší. Teď si ten film můžu jako DVD placku pověsit na záchod nebo s tím plašit holuby.
Jaké jsou podle vás současné české filmy?
Myslím, že kdyby si režiséři trochu víc dovolili, že by vypadaly líp. Já bych to autorům ani tak nevyčítal, že ty filmy jsou tak blbý. Ale oni se strašně bojí lidem v kině něco hlubšího říkat, protože by to publikum hned odradilo. Když chcete někoho přimět, aby trochu přemýšlel, je to hned průšvih. Tržní myšlení strašně autory zastrašuje.
Myslíte, že by situaci českého filmu změnil nový zákon?
Zase je pravda, že už to trvá strašnou řadu let a když se morče naučí běhat v jednom teráriu, tak už se mu nechce ven. Možná by to tahle generace, která už filmy točí deset let za zhoršujících se finančních podmínek, už jinak ani nedokázala, kdyby zákon byl přijatý.
A čím se živíte teď?
Hledám práci. Film je charita. Dělám teď na jednom scénáři s producentem Pavlem Šolcem. Občas jsem dělal nějaké reklamy. Ted jsem zrovna v Annonci našel, že bych mohl dělat realitního makléře. Já se už živil úklidem, půl roku jsem psal pornografii, dělal jsem na charitě. Jsem takovej disident kapitalistimu.