Vnitřní muž a vnitřní žena: Skrývají se i ve vás!
V naší psychice lze pozorovat rozdílné složky osobnosti: kritik neboli hlas našeho svědomí, rozmazlené malé dítě, moudrý rodič, protivný mentor, emotivní žena nebo činorodý muž... Poslední dva jmenovaní jsou pro mezilidské vztahy nejdůležitější.
V naší psychice lze pozorovat rozdílné složky osobnosti: kritik neboli hlas našeho svědomí, rozmazlené malé dítě, moudrý rodič, protivný mentor, emotivní žena nebo činorodý muž... Poslední dva jmenovaní jsou pro mezilidské vztahy nejdůležitější.
Určitě jste se už setkali s vnitřním kritikem, hlasem, který naše špatná rozhodnutí zpochybňuje. Malé dítě se zase bude hlásit, prožijeme-li situaci, jež se dotkne traumat a návyků z dětství. Každý má cosi jako mužskou část: expanzivní a činorodý díl, který je zodpovědný spíše za logiku a racionalitu v konání, a ženskou část, která je více pocitová, podléhá častějším změnám nálady a je orientována spíš na příjem než agresi.
Všechny tyto hlasy samozřejmě patří do celku „Já" a tvoří nedělitelnou jednotu. Nicméně rozdělování psýché na „vnitřní osoby" je koncept, který umožňuje lépe pochopit lidské reakce. Proto se občas vyplatí podívat na naše „vnitřní osoby" detailněji.
Skryto pod povrchem
Každá žena v sobě skrývá kus drsného chlapa a v každém muži je část ženské něhy. Jak u muže, tak u ženy se může stát, že jedna či druhá část vnitřní osobnosti stojí více v popředí. Někdy se síla těchto dvou „hlasů" mění a jejich priorita prohodí, většinou však zůstávají delší dobu neměnné. Koncept „vnitřního muže" a „vnitřní ženy" pak vysvětluje mnohé z komunikačních šumů mezi lidmi. Zajímavé je to zejména z hlediska partnerských vztahů.
Zvážíme-li, že tyto dvě složky lze vystopovat u každého, je partnerský vztah výsledkem čtyř dílčích vztahů: dva z nich jsou mezi mužem a ženou (tedy cosi jako heterosexuální, založené na opačné polaritě) a po jednom mezi mužem a mužem, respektive mezi ženou a ženou. Tady je základem vztahu porozumění a souznění typické pro přátelství osob stejného pohlaví.
V případech konfliktů lze postavit do konstelace „vnitřního muže" a „vnitřní ženu" obou partnerů. Taková konstelace rychle odhalí, kdo s kým má vlastně problémy a jak to stojí se silou jednotlivých složek. Viz obrázek.
Zlomem je narození dítěte
Narození dítěte je zatěžkávací zkouškou, která může zaskočené rodiče pěkně potrápit. „Pokud se dva lidé do sebe zamilují, může se stát, a podle mých zkušeností se to děje relativně často, že dominantní dílčí vztah nebude ten mezi vnitřním mužem partnera a vnitřní ženou partnerky, ale některý jiný z oněch tří zbylých. Například se může jednat o partnerku, která je ve své ženskosti zraněná a podvědomě nedůvěřuje mužům. Vybere si tedy citlivého muže s velkým podílem vnitřní ženy a její vnitřní žena se zamiluje do vnitřní ženy partnera. Ostatní tři vztahy zůstanou víceméně neprobuzené," vysvětluje Jan Bílý, odborník na rodinné konstelace. Viz obrázek.
Tento vztah může velice dobře fungovat - až do chvíle, kdy partnerka otěhotní. Tehdy totiž začne její ženská část instinktivně hledat v manželovi „muže", tedy onu část, kterou až doposud ignorovala. Důvodem jsou miliony let vývoje: Žena, která chce porodit dítě, je totiž po nějakou dobu odkázána na silného a spolehlivého muže, který, vyjádřeno obrazem z doby ledové, hlídá před jeskyní a tahá domů mamuty, zatímco ona se stará o kojence. Tak to desítky tisíc let bylo a současný vývoj společnosti, kde toto už není - alespoň pro naše přežití - nutné, na tom nic nemění. Mezi partnery se proto najednou začnou objevovat konflikty: žena bude cítit zklamání, muž bude ukřivděn, že na něho bezdůvodně hledí skrz prsty - doteď jí přece jeho něha a neprůbojnost vyhovovala...
Jak se ptát?
Co přesně je v nepořádku, zjistí zkušený terapeut cílenými dotazy. Například:
- Jak je na tom partner se vztahem ke svému vnitřnímu muži? (Tento vztah je často velice podobný jeho vztahu k otci.)
- Jak vypadá vztah vnitřní ženy partnerky k jejímu vlastnímu vnitřnímu muži? (Tento vztah často zrcadlí zranění a nedůvěru ženy k jakýmkoliv osobám druhého pohlaví).
- Je vztah parterů založen spíš na přitahování skrze polaritu (Což vede k častějším hádkám) nebo spíš na stejnosti? (V druhém případě existuje nebezpečí, že v případě těhotenství nebudou mít partneři s polaritou mnoho zkušeností).
- Jaký je vztah partnerky k jejímu otci a partnera k jeho matce? Toto často vypovídá o přebírání rolí jako „princezna" (starání se o otce a nahrazování matky) nebo „pomahač" (být matce oporou, když otec selhává) či „hrdina" (potřebuje stále někoho, koho by zachraňoval, a někoho, s kým by bojoval).
Na základě odpovědí se pak lze dopátrat skrytých příčin konfliktů, což je jediným možným východiskem jejich úspěšného řešení. A jak jste na tom vy, naši čtenáři? Cítíte, že se ve vás skrývá silný jedinec opačného pohlaví? Nebo se domníváte, že jde jen o výmysly psychologů, které nenacházejí v praxi velké uplatnění? O tom můžete diskutovat pod článkem.
zdroj: konstelace.info, respektkporodu.cz
