Rodiče by neměli přežít své dítě. Pokud k tomu dojde, je to tragédie. Jak se s ní vyrovnat? Je to vůbec možné? Ano!

Není to snadné, ale jde to. Lidská psychika má totiž pro případy extrémního zármutku sebeobranné mechanismy, jež člověku pomohou přenést se přes to nejhorší. Nabízíme dobře míněné rady odborníků a příběhy rodičů, kteří touto smutnou zkušeností museli projít.

Nejkrásnější a nejbolestivější

„Byl to ten nejkrásnější a bohužel mi nejbolestivější okamžik mého života. Naše dcerka byla tak krásné dítě, vypadala, jako by jen bezstarostně a pokojně, tiše spinkala. Tolik se nám podobala, člověk v ní mohl vidět sám sebe," vzpomíná maminka na slovenských webových stránkách anjeliky.sk. Nemocnice umožnila holčičku pokřtít a rodičům strávit s ní celou noc.

Daleko horší zkušenost měla naše čtenářka Zuzka H. Také jí se ve 22. týdnu narodila mrtvá holčička. Tím ovšem veškerá podobnost příběhu končí. „Samotný porod pro nás byl paradoxně krásný. Nelze to popsat, ale v jednu chvíli jsem Terezku pustila a najednou jsem věděla, že prostě ven musí, že už ji dál nemohu bránit. Doktor mi ji dal po dlouhém naléhání do náruče, kde jsme mohli poprvé a zároveň naposled obdivovat její krásu. Nezapomenu na jeho poznámku, že by to snad ani dítětem nenazýval... Skrze slzy jsme Terezce pošeptali, jak nás to mrzí, že tu s námi nemůže být... Pokřtili jsme ji vodou z umyvadla přímo na sále. Byla krásná, jako miminko po porodu, akorát menší," popisuje paní Zuzana.

Také máte negativní zkušenosti s českými porodnicemi? Nebo naopak pozitivní? Svěřte se ostatním v diskuzi pod článkem.

Boj o tělo

Když ale chtěli manželé své miminko pohřbít, museli o tělo bojovat s nemocnicí, jež ho odmítala vydat a s pitevnou, která jim dokonce hrozila policií, pokud si pro tělo přijedou... V ČR je totiž povoleno pohřbívat pouze děti, které při porodu projevují známky života a váží více než 500 g nebo pokud váží méně než 500 g, ale žijí alespoň 24 hodin. Jinak prostě neexistují, jsou to jen „zbytky po potratu". Biologický odpad.

Odkdy má dítě nárok přežít? Toť otázka... České porodnictví je totiž v tomto směru natolik úspěšné, že by mu z hlediska statistik stačilo být horší - a tím pádem ušetřit a přelít peníze do jiné části zdravotnické sféry. Ministerstvo zdravotnictví proto nedávno navrhlo prodloužit hranici stanovenou pro záchranu nedonošených dětí ze současného 24. až na 25. týden.

Rady psychologů

• Pokud to jen trochu jde, rozlučte se s dítětem. Někomu pomůže, když miminko pojmenuje.
• Nebojte se truchlit, máte na to plné právo. Plačte! Ale mějte na paměti, že vám ani trochu nepomůže sebelítost (proč právě já) nebo výčitky (je to moje chyba - kdybych...). Vy za nic nemůžete!
• Neuzavírejte smutek v sobě. Mluvte, mluvte, mluvte! S otcem dítěte, s maminkou, se sestrou, s kamarádkou. Prostě s někým, koho máte ráda a komu věříte.
• Dělejte to, co před otěhotněním. Pracujte, sportujte, choďte do kina. Zní to strašně, ale vy se potřebujete vrátit do života. Samota v tichu domova vás spolehlivě uvrhne do deprese.
• Vyhoďte dětské věci... Ano, tohle bude hodně bolet, ale čím dřív, tím lépe pro vás. Schovejte si něco na památku, ideálně do krabice, kterou položíte na nejhořejší patro skříně.  Určitě se k ní vrátíte, ale až na tom budete lépe.
• Chcete další miminko? Tátové s tím mívají problém, ale jde o dobrý nápad. Mamince to hodně pomůže.
• Nezvládnete to? Obraťte se na odborníka: psychologa nebo psychiatra.
• Nepomohli ani oni? Změňte od základu život - přestěhujte se. V anonymitě se znovu začíná lépe.
• Jděte dál. Z minuty na minutu, ze dne na den. Až jednoho dne zjistíte, že se zase dokážete nadechnout. Ten den určitě přijde.

Vstoupit do galerie | 10 Slavné rodiny s různou barvou pleti - jak jim to klape?

Vstoupit do galerie | 9 Vlastní fotky v kalendáři i na tričku!